Smetanovo nábřeží. Zdroj: DENÍK/ Dimír Šťastný

Smetanovo nábřeží

Pohled na Hradčana! Ten jsem poprvé viděla v obýváku u slovenské babičky na stěně jako obraz. Vypadal jako ošklivý, nepovedený koberec. Tehdy jsem ještě netušila, co to je a kde to je. Tento překrásný pohled jsem dokonale poznala při studiu na DAMU. Na Smetanovo nábřeží jsem se chodila procházet a kochat pohledem, který se nikdy nepřejí. Také jsem se sem často chodila po hereckých hodinách vybrečet miluji tento pohled zejména večer a přes slzy světla se nádherně rozpíjí a celé Hradčany jsou smutně krásné, půvabné a tančící.

Metro Zdroj: Archiv VLP

Metro

Jsem asi jedna z mála, kdo rád cestuje pražskou MHD. Zejména metrem. Všude ve světě, kde jsem byla, se těším, až se jím svezu jak bude vypadat a jací lidé jím pojedou. Například v Mexiku mají zastávky s obrázky, aby i ti, co neumějí číst, trefili, kam potřebují. Miluji sedět ve vagonu a dívat se lidem na boty. Hraji takovou „svou" hru. Pozoruji lidem boty a nohy. Jaké mají kalhoty, sukně, legíny a šortky, sandály s ponožkami i bez. Prohlédnu celý vagon a hádám, jak asi nositel vypadá. Potom se podívám lidem do obličeje komu ty boty patřily. Jsem herečka, pozoruji lidi a nechávám se inspirovat pro další role. Metro je výborná pozorovací stanice.

Riegrovy sady. Zdroj: DENÍK/ Martin Divíšek

Vinohrady

Mám ráda vinohradská náměstí a jejich kostely. Sv. Ludmilu na Náměstí Míru a prostranství s lavičkami před kostelem. Vždy, když mám čas, tak si tam sednu a jen tak se kochám dominancí a krásou baziliky. Na náměstí Jiřího z Poděbrad kostel Nejsvětějšího Srdce Páně jeho osobitý tvar a moderní architektura Josipa Plečnika mě fascinuje ať už zvenku, či zevnitř. A vůbec vinohradské ulice plné honosných domů a vil v historizujícím stylu a samozřejmě Riegrovy sady s výhledem z trávnatého kopečku na Prahu.

Vojanovy sady Zdroj: DENÍK/ Martin Divíšek

Vojanovy sady

Vlastně ani nevím, proč je mám ráda. Asi proto, že jsou pro mne takovou oázou v turistickém frmolu Malé Strany. Musím se přiznat, že pokud vyloženě nemusím, Karlově ulici, Karlovu mostu i Malé Straně se vyhýbám. Jsou to místa, která jsou téměř vždy přeplněná turisty, kteří mají čas, prochází se a fotí, ale já spěchám!! Ve Vojanových sadech je klid, hezky a příjemně. Sedět tam na lavičce či trávě a pozorovat pávy…

Divadlo ABC. Zdroj: DENÍK/ Martin Divíšek

Vodičkova ulice

Nikdy jsem nebyla kavárenský povaleč, nikdy jsem nebyla velkým milovníkem kávy. Poslední roky, co mám angažmá v Městských divadlech pražských, se to změnilo. Vodičkova ulice je mým každodenním chlebíčkem. Seženu tam téměř vše, co mi v domácnosti chybí, znám tam jeden krámek vedle druhého a samozřejmě taky všechny kavárny! Trávím v nich každou volnou hodinku i více mezi zkouškou a představením. Aby ne, když je to do Městských divadel coby kamenem dohodil. Chodím sem často na pracovní schůzky, setkání s kamarádkami, občas zajdu po představení na vínko. Když přijede rodina na premiéru, jdeme do jedné z mých oblíbených kaváren. S kámoškami si dáváme především „krafe a chápučíno".

Čtěte také: Ivana Jirešová: Jaká místa mám v Praze ráda