Ve festivalovém programu nechybí ani sport: fotbálkový turnaj o Pohár Paláce Akropolis pozná své vítěze 7. června ve velkém sále Paláce Akropolis.

Projekt Traffic Dance osloví svým dalším programem děti. Přímo v prostorách mateřských škol se děti potkají s hasiči v představení Bomberos.

Vrch svatého Kříže - Parukářka poskytne již tradičně prostor pro hudební scénu - první večer 11. června bude patřit Ska festiválku, druhý 12. června severoanglickému projektu Smoove and Turrell.

Outdoorová hra kubb

Oba dny se bude na Parukářce i sportovat. Turnaj v outdoorové hře kubb oslovil návštěvníky již dvakrát. A koná se tak i letos: 11. června začne náborem družstev a o den později samotným turnajem.

Na 17. červen bude v Kině Aero v české premiéře uveden dokument Sound and Chaos představující brooklynské nahrávací studio Martina Bisiho - BC Studio, kterým od začátku osmdesátých let procházejí dějiny alternativní hudby. Film obsahuje komentáře hudebníků z kapel jako Swans, Sonic Youth nebo Dresden Dolls.

Premiéru doplní i sólové vystoupení samotného producenta a zásadní postavy historie hudební alternativy Martina Bisiho.

Projekt „ušitý" na míru

Čím dál populárnější jsou projekty „ušité" na míru danému místu: v rámci Žižkova sobě to bude 21. a 22. června projekt s názvem 1020 - Lost Triangle in Žižkov.

Poslední festivalovou akcí pak bude nohejbalový turnaj hudebních skupin Festonda Cup 2014 konající se 16. července ve sportovním a rekreačním areálu Pražačka.

Žižkov by si zasloužil knížku, říká fotograf Jiří Hanzl

„Je to pohled jednoho člověka na Žižkov," říká o svojí výstavě fotografií Žižkovské věže a pomníky „domácí" fotograf Jiří Hanzl.

V Paláci Akropolis můžete vidět fotografie Jiřího Hanzla.Říkal jste mi, že fotíte hlavně lidi, na těchto fotkách ale žádní nejsou. Proč na Žižkov nahlížíte právě prostřednictvím věží a pomníků?

Všechno je to symbolika. Jak ve věžích, tak v pomnících bychom měli hledat určitou symboliku. Olšany fotím 29 let, a i když jsou to na první pohled jenom pomníky, jsou tam dva miliony lidí! To si málokdo uvědomí. Když tam jde, dívá se jenom na pomníky, ale ty jsou pomíjivé. Jde o lidi. I dnes, když tam přijdete a sednete si, cítíte tu šílenou sílu vzdělanců, umělců a všech lidí, co tam leží. Někdo řekne, že je to blbost a o nic nejde, že jsou tam jenom nebožtíci. Ale já to vidím malinko jinak. Bydlím kousek odtamtud a Olšany mě fascinují. Chtěl bych o nich udělat i samostatnou knížku.

Jak by taková knížka mohla vypadat?

Neměla by být jen naučná, ale i umělecká. Mám spoustu fotek, diáků, negativů… Klidně je někomu dám, když z toho udělá nějakou pěknou publikaci. Ale bohužel, nikdo o to nemá zájem. Nikdo nechce knížku o Olšanech, i když žádná neexistuje. Kdybyste třeba hledali pomník herce Oldy Nového, dost pravděpodobně ho vůbec nenajdete. Manželka na něho totiž byla kvůli všem jeho milenkám tak naštvaná, že mu ani neudělala pořádný pomník. I takové zajímavosti věřím, že by lidi mohly zajímat. Dodnes je přesto o Žižkově jen velmi malá popisná knížečka, kterou si udělali důchodci sami sobě.

Žižkov pamatujete ještě z dob, kdy na něm nestál vysílač. Jak se vám věž líbí?

Ze začátku mi vadila, ale postupně jsem si na ní zvykl a už mi nevadí vůbec. Každou chvíli si tam zajdu na kafe, na pivko, sedím tam a zbožňuju ten pohled shora, jak je svět dole malinkej. I věž je pro mě tím symbolem. Když se podívám na Prahu, nevidím Žižkovskou věž, ale domov. Místo, kde jsem spokojený.