Na jevišti Zlaté kapličky se sice objevila vůbec poprvé, ale hned ve zbrusu novém nastudování pod taktovkou režiséra Ivana Rajmonta.

Fabule Žebrácké (v originálu Třígrošové) opery je vcelku prostá – staví proti sobě dvě zločinecké bandy z londýnské čtvrti Soho a využívá jejich střetu. Jedné vévodí samozvaný král žebráků Peachum, v čele druhé stojí proslulý zloděj, vrah a svůdce žen Macheath, známější spíš jako Mackie Messer. Jeho esem v rukávu je ještě kamarád Tygr Brown, který má pod palcem londýnskou policii. V okamžiku, kdy se Mackie tajně ožení s dcerou svého úhlavního soka Polly Peachumovou, však dojde na lámání chleba a hraje se o život.

Jenže zatímco Brechtovi v jeho „epickém divadle“ příběh posloužil jako prostředek k vyburcování a oslovení publika, Rajmontova verze jakoby na diváka pozapomněla. A nejde jen o neúměrnou délku a rozvleklost víc než tříhodinové produkce.

Vrchol okázalosti

Problém možná tkví v až přehnaně úporném pokusu aktualizovat hru na dnešní poměry, která ve výsledku často jen stěží překračuje hranici efektnosti. Efektní sám o sobě je už veskrze „současný“ jazyk dramatického textu i songů (v novém překladu Darie Ullrichové a Jana Tošovského), jemuž zdařile konkurují nejrůznější scénografické finesy. K těm se řadí třeba novomanželské lože, „vylepšené“ obřím mechanickým penisem. Vrchol okázalosti ovšem představuje gigantická triga, s níž se z nebe snáší královnin posel, aby v poslední vteřině zachránil na smrt odsouzeného Mackieho od oprátky.

To hlavní – společenský a politický apel – však ze hry vystupuje jen v neurčitých náznacích, a tak výzva autorského týmu k „otevření našich srdcí“, napsaná na Hynaisově oponě, mnohdy zůstává neoslyšena.

Představení přesto svou silnou stránku má, a to v hereckém obsazení. Vojtěch Dyk coby Macheath působí sebejistě jak v cylindru, tak v bizarních slipech a bezchybně dokáže odzpívat svůj part i ležmo a zafačovaný do fólie. Skvělý výkon podávají i obě představitelky jeho manželek – Antonie Talacková (Polly) a Eva Vrbková (Lucy), jejichž společné výstupy patřily k nejzábavnějším a nejvděčněji přijatým momentům celého kusu. Herecky i pěvecky potěší rovněž manželé Peachumovi v podání Jana Novotného a Evy Salzmannové.

Přesto i tady zůstane divák o něco oloupen – z Rajmontovy inscenace totiž „vypadl“ nejslavnější šlágr Žebrácké opery o Mackiem Messerovi.

Aleš Diatka