Proč Retro?

Retro v tomhle případě znamená návrat do minulosti. Člověk se většinou někam vrací, než se odrazí k novému projektu. My se tímhle turné naposledy vracíme k desce Čecháček a totáček, z níž je na koncertě řada věcí. Je to takový dárek sobě i našim fanouškům.

Čas na nový projekt ještě neuzrál?

Všechno má svůj čas. Písně na novou desku už jsou napsané. Ale natáčení nás teprve čeká a vyjde až na jaře. V mezičase jsem otextoval album kapele Slza, kterou považuju za velký objev na hudební scéně. A taky jsem se svou kapelou hodně koncertoval.

Jakým způsobem píšete? Naskakují nápady lehko?

Ne moc koordinovaně. Měl jsem tři starší texty, ke kterým jsem hledal vhodnou melodii, ale ostatní skladby vznikly strašně rychle. Napadla mě jedna věta, k ní jsme přidal druhou… a než jsem se nadál, píseň byla na světě. Původně jsem si myslel, že vždycky když mě napadne zajímavé téma, napíšu si ho do poznámek do mobilu a později se k němu vrátím. Takže teď mám v mobilu dvanáct témat a ani k jednomu jsem se nevrátil… Nejlepší jsou prostě písničky, jež vznikají tak, že si napíšete jednu větu a ona vás vtáhne. Nebo nastane nečekaná situace, která mě vyprovokuje. Třeba před jako když jsem před časem narazil na facebooku na koment, kde jeden zneuznanej muzikant kritizoval Slzu v tom duchu, co to hrají a že on by něco takového v životě nehrál. A parta dalších zneuznaných muzikantů mu v komentářích přikyvovala, jak by oni v něčem takovým taky nikdy nehráli. I když bylo jasný, že to tvrděj jen proto, že jim hraní v takový kapele nikdo nikdo nenabídne.

Což vás nakoplo…

Ano. Tyhle momenty jsou směšný, asi jako když si pánové poměřují penisy na záchodě. Kdo je lepší a jak hraje. Tak jsem šel a za hodinu jsem měl text na tohle téma. Druhý den mě napadla i melodie. Říkal jsem si, že je to přirovnání, co sedí na řadu situací v životě.

Vaše texty i klipy jsou vtipné, ale svým sarkasmem občas někoho nadzvednou. Hlavně ty, co se v tom poznají… Chodí vám hodně naštvaných ohlasů?

Do mailové pošty dostávám různé reakce. Ale už jsem se naučil je filtrovat. Nicméně stejně nechápu, proč někteří lidé mají potřebu řešit své mindráky hnusným dopisem. Hnusný dopis umí napsat každý. Kdyby o tom radši napsali písničku, to už by aspoň byla nějaká snaha.

A může písnička něco vyřešit?

Určitě. Jako v případě Petra Lüftnera, který teď se mnou hostuje. Napsal svou první píseň, protože ho štvaly poměry na radnici v jeho rodném Ústí. A i díky té písni se ty problémy zviditelnily a odrazilo se to na výsledcích dalších voleb.

A tak začala vaše spolupráce?

Tehdy mě zaujal. Napsal jsem mu, že je úžasné, že ještě někdo zpívá angažované věci, o problémech, které se ho osobně dotýkají. Nabídl jsem mu, jestli si se mnou nechce zahrát na nějakém koncertě a Petr mě šokoval tím, že má napsanou zatím jen tuhle jednu skladbu. Ale že tedy zkusí ještě něco napsat. Pak se mi začal ozývat, posílat rozepsané písničky a já mu sem tam poradil, co kde a jak upravit. A strašně rychle dal dohromady výborný materiál na celou desku. Tak jsem se rozhodl, že mu s ní pomůžu. Pomohl jsem mu sehnat studio a muzikanty a vrhl jsem se s nimi do svého prvního producentského počinu. Momentálně desku dokončujeme a těšíme se, až příští rok spatří světlo světa.

Vy to máte podobně, zajímá vás veřejný život, politika, občanské věci. Praktická politika vás nikdy nelákala?

Přemýšlel jsem o tom. Ale zdá se mi, že písněmi toho ve finále můžu měnit víc, než tím, že bych se stal politikem. Chci vyjadřovat svoje názory. Ale nechci na ně nabalit břemeno toho, že by byly hlásány ve prospěch nějaké konkrétní strany. Tím bych je podkopal.

Občas se angažujete autorsky i ve filmu a divadle, teď nic nechystáte?

Filmový muzikál Raportér, k němuž jsme vymysleli námět s režisérem Jakubem Sommerem, je už na spadnutí. Scénář je hotový, napsaná je i většina písniček… ale stagnuje to bohužel na nedostatku financí. Ve Švandově divadle se už pátým rokem hraje moje hra Dioptrie růžových brýlí a já bych rád v budoucnu napsal další divadelní hru. Možná si do ní z dioptrií půjčím nějaké postavy. Bude to tragikomedie o paktování se s ďáblem. Už víc než před rokem jsem k ní napsal bodový scénář, ale od té doby jsem se neměl klid na to, abych ho rozepsal do dialogů. A nevypadá to, že bych jej našel v příštím půl roce. Ale doufám, že se ke hře ještě jednou vrátím. Kdo ví?