Ačkoliv je Vladimír Mišík obvykle řazen mezi rockery, jeho styl je natolik pestrý a osobitý, že jej nelze bezezbytku zařadit do žádného z žánrů. Jasně patrná je zejména inklinace k bluesové hudbě, která může podle Mišíka nabídnout posluchačům pocit bezprostřednosti a autentičnosti.

Uragán založil ještě jako učeň

V počátcích své kariéry Mišík prošel řadou jiných ansámblů. Prvním z nich byla skupina Uragán, kterou založil ještě coby truhlářský učeň se svými spolužáky. Poté přešel do bigbeatové kapely Komety, kde se seznámil s kytaristou Radimem Hladíkem. Spolu odešli do skupiny Fontána, později přejmenované na Matadors. S Hladíkem pak spolupracoval i v proslulém Blue Effectu, s nímž natočil své první elpíčko s názvem Meditace.

Čtěte také: „Kovboj z Pankráce" Jan Vyčítal obohatil táborové zpěvníky

Později dostal Mišík možnost zpívat se skupinou Flamengo, s níž natočil v roce 1972 průlomové album Kuře v hodinkách. Deska se zhudebněnými texty Josefa Kainara zaznamenala mimořádně příznivý ohlas nejen u publika, ale i mezi hudebními kritiky.

„Kuře" dodnes patří k nejvýznamnějším albům v historii čs. rocku. „Deska ve mně vyvolává velmi příjemné pocity. Dodnes je z ní slyšet živelnost, dovednost a souhra," nechal se Mišík slyšet při reedici této nahrávky v 90. letech.

Etc… funguje dodnes

Po krátkém působení v kapele Luboše Andršta Energit se Mišík v polovině sedmdesátých let rozhodl postavit na vlastní nohy a založil kapelu Etc…, která jej, byť ne v původní sestavě, doprovází dodnes. První deska s lapidárním názvem „Vladimír Mišík Etc…" vyšla v roce 1976 a odstartovala sérii čtyř alb označených pouze jménem interpreta a číslem. Právě z nich pocházejí nejslavnější Mišíkovy skladby - Variace na renesanční téma, Stříhali dohola malého chlapečka nebo Proč ta růže uvadá.

Mišík zopakoval úspěšný postup z alba Kuře v hodinkách a jako texty pro řadu skladeb využil básně Františka Gellnera, Josefa Kainara či Václava Hraběte. Etc… ale měla štěstí i na další originální textaře, zejména Vladimíra Mertu a Jiřího Dědečka.

Na počátku osmdesátých let se ale nad skupinou začala stahovat mračna. V roce 1980 bylo připraveno album, které mělo původně nést jméno jedné ze skladeb - Královský večer. Text písničky však neprošel cenzurou kvůli údajnému odkazu na Jana Palacha, a tak deska vyšla pod názvem „Vladimír Mišík Etc… 2".

Tři roky nesměl hrát

Peripetie s albem však byly pouze předehrou k mnohem výraznějšímu zásahu normalizačních orgánů, které v roce 1982 vystavily Mišíkovi zákaz vystupování. Příčinou bylo promítání neschváleného studentského filmu během koncertu v pražské Lucerně. Vynucená pauza trvala tři roky, během nichž se skupina fakticky rozpadla. V obměněné sestavě se však kapela v polovině osmdesátých let opět sešla, a do roku 1989 vydala dvě alba.

Přečtěte si: Divadlo Spektákl v sobotu uvede Márquezovu Kroniku ohlášené smrti

S nahráváním Mišík neskončil ani v hektických devadesátých letech, kdy mimo jiné dva roky působil jako poslanec České národní rady. Hned v roce 1990 vyšla deska s názvem 20 deka duše, kterou s několikaletými odstupy následovala další původní alba. Zatím poslední, Ztracený podzim, vyšlo v roce 2010.

Pojmenovali po něm planetku

Před deseti lety trpěl zdravotními problémy, spoluhráči ho dokonce nosili na jeviště. Nyní se již cítí lépe. „Některým orgánům už se nechce tolik makat, takže za fungování musím poděkovat všem svým lékařům. Ale koncerty jsou naštěstí s podporou medikace v pohodě", řekl nedávno.

Mišík se také dočkal řady uznání. Například v roce 1994 byl zapsán do síně slávy české Akademie populární hudby a o deset let později byl mezi prvními členy Beatové síně slávy Radia Beat. Astronomové z hvězdárny na Kleti po něm pojmenovali planetku objevenou v roce 1995. V roce 2013 odmítl přijmout od prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání s odůvodněním, že nesouhlasí s některými jeho rozhodnutími.

Antichartu nepodepsal

Za minulého režimu byl do jisté míry symbolem odporu proti komunistům. Patřil také k menšině známých umělců, kteří v lednu 1977 nepodepsali tzv. Antichartu. „Poslouchat Vladimíra Mišíka bylo vyjádřením postoje proti komunistům. Ačkoliv nezpíval protestsongy a nebyl ani underground, lidé z něj udělali symbol protibolševického postoje," řekla nedávno pro Deník režisérka Jitka Němcová, která k Mišíkovým sedmdesátinám natočila dokument s názvem Nechte zpívat Mišíka.