VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vít Bečvář: Sboristé se v muzikálech nenudí, ale je to hrozná dřina

Praha /ROZHOVOR/ - V muzikálových představeních vystoupí na pódiu obvykle desítky herců a účinkujících. Muzikál by se neobešel například bez sboristů, přesto diváci při odchodu z divadla komentují výkony hlavních postav. Kdo jsou ale postavy v pozadí? Jednou z nich je herec a zpěvák Vít Bečvář.

27.8.2014
SDÍLEJ:

Zpěvák a muzikant Vít Bečvář.Foto: archiv Víta Bečváře

Na svém kontě má řadu známých a úspěšných muzikálů včetně Dětí ráje nebo Antoinetty - královny Francie. Obvykle zpívá ve sborech, k sólům se dostane spíše v menších muzikálech a vlastní kapele.

Jak jste se dostal k hudbě?

Můj táta hrál na kytaru, ne, v žádné kapele, jen tak s kamarády, ale měli jsme prostě doma kytaru, a tak se mi zachtělo na ni hrát taky. To mi mohlo být kolem deseti let. Zahrál jsem podle návodu pár akordů, ale začaly mě tak bolet prsty, že jsem ji zahodil a dalších pět let na ni nesáhl. V patnácti jsem to opět zkusil a už u kytary i přes počáteční nezdary vydržel.

A cesta ke zpěvu?

Nemyslel jsem si, že umím zpívat, a tak jsem zkoušel hledat přes inzeráty kapelu, ve které bych mohl hrát na kytaru. Místo toho jsem narazil na skupinu lidí, která chtěla amatérsky nastudovat muzikál Krysař a natočit ho jako film. Tady došlo na nejhorší, protože jsem musel i zpívat. Nakonec jsem dostal jednu z hlavních rolí, ale to jen proto, že tam byli také horší než já. Tam jsem se ale naučil, že nejdůležitější je si věřit. Podle mě by spousta lidí zpívala dobře, kdyby si věřila, všechno ostatní se dá naučit.

A jak to dopadlo s plánovaným filmem?

Nakonec film z finančních důvodů nemohl být zrealizován a náš režisér dostal šílený nápad, že to budeme hrát jako divadlo. Takže jsem prvně hrál divadlo a zároveň zpíval. Zalíbilo se mi to, a tak jsem začal chodit na hodiny zpěvu - shodou okolností k mému současnému kolegovi z divadla Lukáši Jindrovi.

Jakou roli hrálo v profesním posunu členství ve fanklubu divadla Broadway a fanouškovské nastudování muzikálu Kleopatra a jak jste se k tomu dostal?

Na koncertě žáků Lukášovy soukromé školy, kde jsem zpíval dvě písničky z Krysaře, si mě všimla jeho žákyně - teď moje kamarádka - Helena Michaniklová. Ta byla ve fanklubu divadla Broadway, který měl o dva měsíce později hrát muzikál Kleopatra. Já jsem Broadway tehdy ještě moc neznal, ale zaujalo mě to a chtěl jsem se toho zúčastnit. I za cenu, že bych dělal třeba kulisáka.

Ale dopadlo to trochu jinak…

Dva týdny před představením jim vypadl jeden ze senátorů. A potom ještě týden před představením se své role vzdal kluk, který měl hrát Octaviana, a protože jsme v amatérském spolku zrovna taky nacvičovali Kleopatru, tak jsem ty písničky uměl. A rázem jsem byl úplně někým jiným než kulisákem. No a asi měsíc na to šla Helča na konkurz na Děti ráje a nechtěla jít sama, tak jsem ji tam šel doprovodit, a jak se to tak stává, ji nevzali a mě jo. A tím se to tak nějak víc odstartovalo.

Říkal jste, že jste původně začínal s kytarou a do zpěvu se vám moc nechtělo. V muzikálu je navíc potřeba i herectví a často i tanec. Jak se vám daří všechno sladit?

To mně se chtělo zpívat, jen jsem si nevěřil. A dodneška se mi nejvíc chce zpívat, hrát až potom a tancovat vůbec. Ale choreografka Péťa Parvoničová dokáže vymlátit něco i ze dřeva a i z více dřev najednou. Je povzbuzující, že nás tam je víc takových, protože kdybych byl vhozen mezi baleťáky, tak bych asi strčil hlavu do písku a rovnou vypadnul. Hodně mi s tancováním pomohla konzervatoř, kterou jsem teď dokončil, a zkušenosti. Technicky vím dost, ale prakticky se to převádí hůř.

Dokázal byste vybrat roli, která vás zatím bavila nejvíc?

Na začátku mě bavilo všechno, ale abych řekl pravdu, tak nejvíc možná ta Kleopatra na Broadwayi, protože mě baví, když můžu víc zpívat. Ve všech velkých dílech jsem byl většinou ve sboru a ve většině z nich si člověk připadá nevýznamně, protože nemůže nic pěvecky ovlivnit.

Těžký úděl sboristy…

Ano. To pak člověka baví jen chvíli. Třeba v Dětech ráje byly super písničky, byla tam super atmosféra, ale trvalo to čtyři hodiny a hrát v sobotu třeba dvakrát po sobě, to už mě občas nebavilo. Ta Kleopatra byla super a hlavně jsem si sám vyzkoušel i to, že ta role nedělá vlastně vůbec nic. Ta má celou dobu volno, pak přijde, zazpívá si svoji písničku a pak má zase volno. Sboristé se tam prostě nadřou, pořád se převlékají jako blázni, ještě si musí uvědomovat, co jsou zrovna za roli, jestli jsou teď ten zlý nebo zase někdo hodný. Je pravda, že se nikdy nenudí, ale je to hrozná dřina a taková nevýrazná. Na začátku to člověka baví, ale pak zjistí, že už do toho nemá co dát a že to stejně nikdo neuzná.

Vzpomenete i jinou oblíbenou roli, kromě Kleopatry?

Casanova, protože ten je vtipný. A dá se říct, že Antoinetta mě taky hodně baví. Vlastně mě dost bavil i Monte Cristo, protože tam jsem hrál toho Abbého Fariu, seděly mi písničky, měl jsem super kostým, který mě nikde neškrábal a netahal, mohl jsem přijít pět minut před začátkem a byl tam i fajn kolektiv. Na tom taky hodně záleží, ale to jsem zatím měl, musím zaklepat, skoro všude.

A kromě muzikálu, zkoušel jste třeba i sólovou dráhu nebo znovu kapelu?

Úplně sólovou dráhu vlastně ne, respektive jezdili jsme jako kamarádi ještě s Dětmi ráje, kde jsem zpíval sólově, ale neříkal bych tomu úplně sólová dráha. Nikdy jsem nebyl úplně sám za sebe. Ale na základě toho všeho vzniklo uskupení 3GeNtlemani, se kterými teď zpívám. Po prázdninách bychom chtěli zapracovat na nových písničkách a nějakém tom koncertu.

Co plánujete v další sezóně?

Co se týče divadel, zatím to vypadá, že mi hodně času zabere nový muzikál Fantom opery a občas budu hrát v Antoinettě. Obojí se bude hrát určitě na podzim a doufám, že i na jaře. A víc toho asi nebudu stíhat. Takže pokud zbude čas, asi bych chtěl pracovat na nějakém vlastním repertoáru.

Čas - máte vůbec čas na nějaké koníčky?

Koníčky se snažím stíhat pořád, ale hudba je ten největší. Teď nestíhám bohužel sport, což se projevilo i na mé postavě. Určitě bych toho chtěl stíhat víc, ale jak člověk chodí unavený z divadla, tak je to těžké, i když to by asi bylo v každé práci. Už se mi pak nechce trávit hodiny běháním nebo něčím takovým. Teď jsem začal hrát golf, to je takový relax. A do toho jsem hrál ještě kulečník a stolní hokej, ale to se nedá moc stíhat. Trochu se ve mně bije i to, že jsem si všude udělal nějaké kamarády a party a teď nevím, kam mám jet dřív.

Jak to vidíte profesně do budoucna? Budete hrát, zpívat nebo dělat něco úplně jiného a hudbu si necháte jako koníček?

Závisí to na několika faktorech. Řekl jsem si, že sbory už dělat nechci. Ne ani tak proto, že by mě to nebavilo, jde hlavně o to, že v nich u nás bohužel nejsou takové finance a nedá se z toho žít. Kdyby byly nějaké další konkurzy, tak je třeba i zkusím, ale museli by mě vzít aspoň na menší roli, aby to za to stálo. Tady u nás se zkouší zadarmo a pak se hraje, ale člověk tomu musí věnovat hodně času a rodinu tím neuživí. Navíc je to hrozně nejisté. Tak jsem dospěl k názoru, že bude jistější mít normální zaměstnání, a kdyby náhodou něco z toho vyšlo a šlo to dělat bokem, tak budu rád, protože mě to baví. Ale ještě je to ve hvězdách.

Vít BečvářNarodil se 23. června 1985. Po gymnáziu vystudoval ČVUT obor radioelektronika, zároveň absolvoval Mezinárodní konzervatoř Praha (obor populární zpěv). Začínal v amatérských muzikálech Krysař, Kleopatra a Hamlet, do většího divadla se dostal při fanouškovském nastudování muzikálu Kleopatra v divadle Broadway. Dále hrál v muzikálech Děti ráje (GoJa Music Hall), Casanova (Hluboká nad Vltavou), Sedmero havranů (Semafor), Monte Cristo (divadlo U hasičů), Romeo a Julie (divadlo U hasičů), Antoinetta - královna Francie (divadlo Hybernia).

Veronika Králová

Autor: Redakce

27.8.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Většina stran zatím neví, kdo bude v Praze jejich volebním lídrem

Po 42 letech se sešlo šest pamětníků příchodu 25 000 000. návštěvníka pražské zoo z roku 1975. Zoo Praha pro ně opět připravila slavnostní dort.
3

Zoo Praha odstartovala 86. sezonu. Slavnostní zahájení se neslo v retro stylu

AKTUALIZOVÁNO

Tělo kardinála Vlka bylo uloženo do hrobky ve sv. Vítu

Praha - Tělo zesnulého kardinála Miloslava Vlka bylo dnes po církevních obřadech uloženo do arcibiskupské hrobky v katedrále sv. Víta. Obřadu přihlíželo přes 2000 lidí. Pohřeb ukončil poslední rozloučení s kardinálem, který zemřel před týdnem ve věku 84 let.

AKTUALIZOVÁNO

Pohřeb kardinála Vlka: rozloučit se přišly stovky lidí i členové vlády

Praha - V katedrále sv. Víta na Pražském hradě začala v sobotu po 11.00 hodin zádušní mše za zesnulého kardinála Miloslava Vlka. Poslednímu rozloučení s ním přihlíží věřící, kteří katedrálu zcela zaplnili. Někteří lidé sledují bohoslužbu z nádvoří a náměstí před Hradem, kde jsou velkoplošné obrazovky. Ty jsou i v samotném chrámu, kromě přenosu obřadu na nich lidé viděli fotografie a dokumenty z Vlkova života. V minulých dvou dnech se s emeritním pražským arcibiskupem a českým primasem přišly rozloučit tisíce lidí. Po skončení mše bude kardinálovo tělo uloženo do arcibiskupské hrobky v katedrále.

AKTUALIZOVÁNO

Okruh jednoho kilometru uzavřel nález pozůstatků z války

Praha – Nečekaný rozruch přinesl v pátek odpoledne archeologický průzkum v Letňanech – na staveništi mezi ulicemi Škarvadova a Kadečkové. Ve výkopu byl nalezen předmět, který připomíná leteckou pumu. Přivolaný policejní pyrotechnik před třetí odpoledne vymezil nebezpečnou zónu 500 metrů kolem místa nálezu – tedy kruh o kilometrovém průměru.

Dalík obnovu řízení nenavrhl, informace soudu byla chybná

Praha - Odsouzený lobbista Marek Dalík obnovu trestního řízení v kauze nákupu pandurů nenavrhl. Pražský městský soud v pátek dementoval svou předchozí informaci o podání návrhu, kterou původně uvedl v justiční databázi a následně i potvrdil. Podle mluvčí soudu Markéty Puci vznikla chyba tak, že právník v jiné, nesouvisející kauze zaslal soudu omylem návrh na obnovu řízení pod spisovou značkou Dalíkova případu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies