VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Viktorie Čermáková: Bez smrti by život neměl cenu

Praha /ROZHOVOR/ – Divadlo Rokoko se chystá na první letošní premiéru. Jako vůbec první česká scéna uvede na svých prknech 1. února italskou tragikomedii Úsměv Dafné. V komorním představení o pouhých třech osobách se diváci mohou těšit na herce Petra Štěpánka, Jitku Smutnou v alternaci s Danou Syslovou a Evellyn Pacolákovou v alternaci s Mášou Málkovou.

1.2.2013
SDÍLEJ:

Inscenace Úsměv Dafné bude mít premiéru 1. února v Divadle RokokoFoto: Archiv Divadla Rokoko

Režie hry od Vittoria Franceschiho se pro Divadlo Rokoko ujala Viktorie Čermáková. V rozhovoru pro Pražský deník vysvětluje, proč přešla z herectví na režisérskou dráhu, jaký je její názor na eutanazii i proč se v současnosti musí často zamýšlet nad smrtí.

Úsměv Dafné je vaše první hra, kterou režírujete pro Divadlo Rokoko. Jako bonus je to také představení, které zde bude mít svoji českou premiéru.

Je to současná hra italského autora Vittoria Franceschiho, který je především zkušený herec, a který ji napsal sám pro sebe. Osobně nám do Divadla Rokoko napsal dopis o tom, že zažil umírání dvou žen, které mu byly blízké, a to ho inspirovala k napsání této hry. Zároveň je podle něj ale hra také o dalších otázkách, které potřebují být ve společnosti nastolené. K tomu všemu autor přistupuje jistým tragikomickým stylem.

Co vás na hře oslovilo, proč jste jí, lidově řečeno, vzala?

Připadalo mi zajímavé, jakým způsobem se hra vyrovnává s tématem smrti. Je to jedno z témat, která jsou pro lidi těžko zpracovatelná, a z toho důvodu je často řeší právě divadelní hry. Představení má diváky tak trochu připravit na chvíle, kterých se v životě bojíme a na které bychom byli rádi připraveni předem. To mi připadá důležité také u filmu, u obrazu nebo u hudby. Kolikrát totiž dokáží tyto věci člověka v těžkých posílit více než nejbližší člověk.

Režírovala jste už někdy podobně psychologicky vypjatou hru?

Do této doby ne, nikdy jsem totiž nerežírovala žádnou hru od Ibsena nebo Čechova, autorů, jimiž se Vittorio Franceschi nechal v Úsměvu Dafné inspirovat.

Našla jste ve hře také něco z vlastního života?

Určitě jsme spolu s herci, zejména ve chvílích, kdy jsme se na něčem nemohli domluvit, mnohdy zmiňovaly situace z vlastních životů. Výsledek je pel-mel toho, co jsme my všichni prožili.

Jak vy sama pohlížíte na v dnešní době často propírané téma eutanazie a dobrovolného odchodu ze světa?

To je velmi křehká otázka, která má vždycky specifický rámec a která se rozhodně nedá paušalizovat. Je důležitý každý individuální obraz, osud každého člověka, míra postižení a další hlediska, které se vážou k dobrovolnému odchodu ze světa. Tato hra dává nějakým způsobem za pravdu tomu, že je možné, aby se člověk sám rozhodl o své smrti, ale jak říkám, musíme brát v potaz mnoho dalších aspektů.

Viktorie Čermáková

Přiměla vás práce na této hře více přemýšlet o smrti?

Určitě, ostatně režie i herectví jsou profese, které mají výsostní postavení v tom smyslu, že má člověk placený čas na to, aby se intenzivně zabýval mnohdy velmi nepříjemnými tématy. Co se týče mě, tak asi stejně jako každý jiný o smrti přemýšlím. Snažím se být na ni připravená, na druhou stranu z ní mám strach… Myslím si ale, že jsem natolik dospělá, že jsem už pochopila to zásadní, o čem je například Věc Makropulos. Totiž že bez smrti by život neměl cenu.

Pomáhá vám při režírování fakt, že jste sama herečka?

Myslím si, že mi více než dvacetiletá herecká zkušenost umožňuje rozumět hercům, proč se někdy motají jak nudle v bandě, přestože už dávno mají všechno umět. Možná i proto se tolik nerozčiluji, i když občas trpím (smích).

A proč jste se na režisérskou dráhu vydala, herectví vám už nestačilo?

Pociťovala jsem v sobě jistý herecký přetlak, mnohdy se mi zdálo, že mi režiséři nerozumí a často mi připadalo, že jsou vůči mně nebo vůči kolegům nespravedliví… Jako herečka jsem nebyla schopna s tím nic udělat, maximálně jsem se mohla vztekat v šatně. Přirovnala bych to k politice – člověk může nadávat, že jsou tam nahoře všichni blbí, ale může také zkusit dostat se mezi ně a změnit situaci shora. Proto jsem se dala na režii. Je samozřejmé, že ve chvíli, kdy se to člověku podaří, tak zjistí, že to tam nahoře není úplně jednoduché.

Přistihnete se někdy při tom, že děláte stejné chyby jako ti režiséři, vůči kterým jste se vztekala?

Myslím si, že chyby, které mi vadily, nedělám. Snažím se s herci o výsledné podobě představení mluvit, dám na jejich názor a není mojí prioritou být nad lidmi, se kterými pracuji, povýšená. Úplně nejšťastnější jsem, když cítím tvůrčí energii, která probíhá mezi větší skupinou lidí, když vidím, že herci mají nápady a že je práce baví. Na druhou stranu dělám nepochybně mnoho jiných chyb než režiséři, kteří mě k režii inspirovali.

Viktorie Čermáková

- Narodila se v roce 1966 v Praze
- Už jako tříletá hrála ve filmu Lucie a zázraky, od té doby vytvořila několik dalších filmových rolí – naposledy jsme ji mohli vidět ve snímcích Hlava-ruce-srdce a Svatá čtveřice
- Vyučila se fotografkou, ale v její životní cestě převážilo divadlo
- Za svou kariéru hrála v několika divadlech v Praze a v Brně (např. Divadlo na provázku, Divadlo Komedie nebo Divadlo v Celetné)
- V letech 2002 – 2005 studovala režii na pražské DAMU
- V roce 2006 spoluzakládala Divadelní studio Továrna působící v holešovické La Fabrice
- Od roku 2005 tvoří inscenace pro pražská i mimopražská divadla
- V toce 2007 byla oceněna na festivalu Next Wave za přínos českému divadlu, v témže roce byla nominována na Cenu Alfréda Radoka
- V současné době režíruje tragikomedii Úsměv Dafné v pražském Divadle Rokoko

Autor: Michaela Rozšafná

Soutěž o vstupenky na představení Úsměv Dafné

Soutěžní otázka:

Autor inscenace Úsměv Dafné Vittorio Franceschi pochází z:

a) Španělska
b) Itálie
c) Řecka

Výherci: 

T. Vejražka, Praha

F. Berousek, Praha

I. Bessogonová, Praha

Autor: Redakce

1.2.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Volba vedení Konfederace politických vězňů je dle soudu neplatná

Winternitzova vila - dílo architekta Adolfa Loose.
10

Zlé i dobré časy pražských vil

AUTOMIX.CZ

Policie v nesnázích: kuriózní nehody strážců zákona

/FOTOGALERIE/ Na vozech mají heslo Pomáhat a chránit, nicméně i oni potřebují občas pomoc. Vidět policejní auto - ať státní či obecní policie - v nesnázích je sice trochu nezvyklé, ale občas k tomu dojde.

Festival Metronome má Stinga i vlastní tramvaj

Prvním tuzemským festivalovým koncertem Stinga vyvrcholí dnes večer první den Metronome Festivalu Prague. Hudební přehlídka láká do pražského festivalového areálu na Výstavišti tisíce návštěvníků. Aby se pohodlně dopravili na festival i domů, nechal dopravní podnik posílit MHD v Praze. Metro i tramvaje budou jezdit častěji a dokonce přibyde speciální festivalová tramvajová linka č. 40.

Nedostatek tekutin může způsobit malátnost i selhání oběhu

Nedostatek tekutin může v současném horkém počasí způsobit malátnost, bolest hlavy a sníženou výkonnost. Při ztrátě vody na úrovni pěti procent lidské váhy hrozí oběhové selhání. V tiskové zprávě to dnes uvedla Hygienická stanice Hlavního města Prahy. Podle předpovědi meteorologů dnes teploty vystoupí k 35 stupňům Celsia.

Bradáčová: V Rathově kauze soud nemusí znovu provádět důkazy

V korupční kauze bývalého středočeského hejtmana Davida Ratha nebude středočeský krajský soud muset opakovat žádné důkazy, a to ani odposlechy. Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová to dnes uvedla v pořadu Českého rozhlasu 20 minut Radiožurnálu. O přípustnosti odposlechů jako důkazů rozhodl počátkem června Nejvyšší soud.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies