Představení v divadle, kde revue zazněla 19. dubna 1927 poprvé, předcházelo setkání příznivců V+W před Werichovou vilou na Kampě. K rekonstruovanému domku na Kampě přišli s klaunskými nosy a žertovnými pokrývkami hlavy. Zazpívali a vypálili salvu z papírových pytlíků.
Diváci v sále zlédli videorozhovor s Jiřím Suchým
„Chceme zopakovat aspoň v kostce tuto hru díky skladateli Danieli Dobiášovi, který prostudoval hudební materiály a připravil s Janem Vodňanským a Zuzanou Vrbovou rekonstrukci písniček," řekla zástupkyně Werichovců Eva Gutová. Přítomní v sále poté zhlédli videorozhovor s Jiřím Suchým, vyslechli i Orchestr Ježkovy stopy posluchačů konzervatoře.
„Vlastně se nedá hrát Vest pocket revue - ani v rekonstrukci. Už proto, že jim tehdy bylo dvaadvacet, s tímto představením objevili sami sebe navzájem a zároveň i svou budoucnost," řekl Vodňanský. Ani oni se k tomu nikdy nevrátili. „Prostě v mládí objevovali svět a svět je," dodal. Připomněl, jak před dvaceti lety při 50. výročí revue rekonstruovali s Dobiášem písničky, které vlastně nikdo neznal, protože je nikdy nenahráli a nesložil je Jaroslav Ježek.
Vest Pocket Revue měla úspěch
„Texty jsou ale doslova výbušným poetickým materiálem. Napsali je na cokoliv ze známých melodií. Od ruské písně Ej uchněm až po operní a operetní árie či americký regtime," uvedl.
Představení Vest pocket revue sepsali Voskovec s Werichem jako studentskou recesi. Spontánní a improvizovaná hra měla u publika úspěch. Uvedli ji včetně zájezdů překvapivě téměř 250krát, zanechali studií a začali se naplno věnovat divadlu.
Přes menší scény doputovali do Paláce U Nováků, kde zahájili slavnou éru Osvobozeného divadla. V roce 1939 emigrovali do USA. V roce 1946 se po Werichovi na čas vrátil i Voskovec, snažili se Osvobozené divadlo obnovit. To se nedařilo a Voskovec definitivně emigroval v roce 1948. Zemřel 1. července 1981 v USA, svého kolegu přežil o pouhých osm měsíců.