Vedoucí skupiny The Tap Tap Šimon Ornest: Chceme zabránit konci světa

Praha /ROZHOVOR/ – Před pár lety je znal málokdo, v současnosti je výjimkou ten, kdo o nich dosud nic neslyšel. Kapela The Tap Tap je složena ze studentů a absolventů Jedličkova ústavu, tvoří ji dvacet členů, kteří trpí nejrůznějšími hendikepy, jako je postižení centrální nervové soustavy, onemocnění svalů, kostí a kloubů, nebo poúrazovými stavy. I přesto sklízí úspěchy jak doma, tak v zahraničí.

Za uplynulý rok absolvovali na třicet koncertů na konci října vystoupili v Moskvě, nyní se připravují na velkolepý benefiční Koncert proti konci světa a příští rok je čeká mimo jiné vystoupení na Pražském jaru. Jejich osvětová písnička „Řiditel autobusu" získala 1. cenu poroty a diváků v soutěži Zlatá pecka.

Co si myslíte o tom, že má za necelý měsíc nastat konec světa?

Je to jen jedna z dalších poplašných zpráv, kterých se my lidé rádi chytáme. Společně s kapelou The Tap Tap si z toho děláme spíše legraci a říkáme, že jsme jediná kapela na světě, která dokáže shromáždit dostatek pozitivní energie, abychom konec světa oddálili nebo mu zabránili.

V prosinci navíc uspořádáte naprosto ojedinělý projekt tři koncerty proti konci světa. Můžete ho čtenářům blíže představit?

Jde o celostátní benefiční akci, kterou plánujeme už dva roky. Rozhodli jsme se využít marketingový potenciál konce mayského kalendáře ohlášený na 21. prosince v 11:10 dopoledne. Den předtím 20. prosince od 21 hodin se souběžně uskuteční 3 koncerty v Praze, Brně a Ostravě. Končit budou zhruba v době, kdy na ostrově Kiribati v Tichomoří, který je v časovém pásmu o 12 hodin před námi, skončí mayský kalendář.

Kdo s tímto nápadem přišel?

Původně to byl asi můj nápad, následně jsme vše vymýšleli spolu s naším výtvarníkem Honzou Augustou. Kromě toho, že chceme nashromáždit dostatek pozitivní energie a zabránit konci světa, se chceme také spolu s veřejností zamyslet nad tím, v jakém stavu jednou tento svět předáme našim dětem. Při příležitosti konce mayského kalendáře jsme také vytvořili unikátní kolekci předmětů bot, triček, tašek nebo originálních klíčků proti konci světa jejichž zakoupením na www.e-tap.cz nás lidé mohou rovněž podpořit.

Skupina The Tap Tap spolu s dalšími interprety také nazpívala takzvanou hymnu proti konci světa, která se jmenuje „Konec světa zrušeno". Už dnes je velmi oblíbená na YouTube, zazní také na těchto benefičních koncertech?

Samozřejmě, a to v úplném závěru, tedy pokud se nám vše podaří a konec světa nenastane… Zazpívají ji všichni interpreti na všech třech koncertech souběžně. Hymny se najednou propojí také v unikátním přímém přenosu na České televizi.

Slova k této písni napsal a hlavní roli Ježíše v klipu hraje Tomáš Hanák, zpívá v ní také Xindl X… Jak jste se s nimi dostali ke spolupráci?

Spolupracujeme i s dalšími osobnostmi české kulturní scény, vzhledem k tomu, že pořádáme spoustu benefičních akcí a koncertů… Snažíme se je intenzivně do těchto projektů zapojovat. Ukázalo se, že většinu z nich spolupráce s námi zajímá a baví.

Na co půjde výtěžek z koncertů proti konci světa?

Na vybavení bezbariérového vzdělávacího centra Studeo, které už šestým rokem realizujeme s občanským sdružením Tap v Jedličkově ústavu. Za studenty škol Jedličkova ústavu pravidelně docházejí lektoři a věnují se jim v aktivitách, které je baví a zajímají. Samotní studenti nemají prostředky, aby se za lektory vydali sami, snažíme se jim to tedy umožnit tímto způsobem. V rámci dostavby Jedličkova ústavu v budoucnu vznikne samostatná budova, do které se s tímto projektem přesuneme.

Na každém koncertě vystoupí několik hudebních skupin a interpretů. Podle čeho jste je vybírali?

Snažili jsme se sestavit program, který osloví všechny generace včetně dětí. Například v Praze vystoupí Chinaski, Support Lesbiens, Illustratosphere s Danem Bártou, The Tap Tap, Marián Bango a Jiří Suchý. Veškeré podrobnosti se dozvíte na www.kpks.cz.

Plánujete nějaké podobné „bombastické akce" i do budoucna?

V květnu budeme poprvé vystupovat na Pražském jaru, takže i zde určitě připravíme zajímavý program se zajímavými hosty. V příštím roce bychom také rádi zahráli v Českém národním domě v New Yorku, a já osobně když už budeme v USA bych to rád propojil i s vystoupením ve Washingtonu a v Chicagu.

„Když se něco podaří lidem s hendikepem, tak to není posun jen pro další lidi s postižením. Je to příklad pro celou společnost."

Vaše zahraniční plány nejsou minimalistické, dosud už jste vystupovali například v Madridu, Bruselu, Londýně nebo v Moskvě. The Tap Tap je nicméně skupina, kterou tvoří hendikepovaní lidé. Jak tyto cesty zvládáte logisticky a organizačně?

Není to tak strašné, jak se na první pohled zdá. Máme pět členů na elektrickém vozíku jejích vozíky musí cestovat v zavazadlovém prostoru, dále s sebou samozřejmě vláčíme velké množství nákladu a beden s nástroji… Nicméně zatím se to vždycky zvládlo bez problémů, ČSA i British Airways na nás byly skvěle připravené, že jsem se kolikrát až divil. Dokonce i v Moskvě, ze které jsme se vrátili nedávno, to bylo bez problémů.

Díky výjezdům do zahraničí můžete porovnávat, jak se jednotlivé liší v bezbariérovosti, přístupu veřejnosti k hendikepovaným a podobně. S čím jste se dosud setkali?

Po Madridu, Lucembursku, Londýně a dalších místech, kde všechno funguje lépe než u nás, jsme právě v Rusku byli svědky toho, že na východě je vše ještě v úplných začátcích. Oproti Praze je Moskva velmi bariérová, zde je stále ještě neobvyklé, aby se člověk na elektrickém vozíku sám pohyboval v centru města. Neplatí tam ani takové samozřejmosti jako že třeba vozíčkáři dáte přednost ve výtahu. Naštěstí už i tam vznikají občanská sdružení, která se snaží na problémy lidí s postižením upozornit.

A v čem naopak my stále ještě musíme dohánět vyspělejší země?

Je spousta věcí, ve kterých jsme stále pozadu… Je ale důležité zmínit, že zdokonalení a vylepšení situace je vždycky závislé na snaze lidí, kterých se to týká. V Londýně i v Madridu je úplně běžné, že se i lidé s těžkým hendikepem samostatně pohybují na veřejnosti, mohou jít na toaletu, do muzea, kamkoli… Není ale moc obvyklé, že by se tam velké množství lidí s postižením aktivně účastnilo společenského života v tom jsme naopak s The Tap Tap trochu napřed! Respektování veřejnosti či bezbariérovost je jedna věc, ale teprve až ve chvíli, kdy z nás budou významní sportovci, umělci, herci, politici nebo právníci, tak se věci začnou měnit doopravdy. Zatím jsou to ojedinělé případy lidí, kteří mají silnou vůli.

Kapela The Tap Tap je v současnosti velmi populární, vraťme se ale o pár let zpátky. Co vás v roce 1998 přimělo k tomu založit ji?

Nastoupil jsem jako vychovatel do Jedličkova ústavu, kde jsem měl kolem sebe mnoho mladých lidí, kteří měli zájem něčemu se věnovat. A jelikož jsem sám muzikant, hraji mimo jiné na saxofon, tak jsem spolu s kolegou založit zájmový hudební kroužek. No a postupem času se nám to jak říká náš moderátor Láďa Angelovič trochu vymklo z ruky (smích).

Popularita ale přišla až v posledních letech, nebo se mýlím?

Je pravda, že nám pomohlo, když jsme se začali propojovat se známými zpěváky a také aktivně pracovat na propagaci kapely. Došlo nám, že práce, která není vidět, v podstatě jako by neexistovala. Díky příspěvkům z Evropské unie si navíc můžeme dovolit kvalitní lektory, vybavení a tak dále.

Bylo vaším cílem dotáhnout to s The Tap Tap takhle vysoko?

Od začátku jsem cítil potenciál k tomu, že se dá dělat něco jinak. Showbusiness je přeplněný věcmi, kde jedna napodobuje druhou. Je to svým způsobem logické, všechno nové je přijímáno opatrně a trvá to dlouho. Věcí, které jsou ojedinělé, je velmi málo, ale já si troufám tvrdit, že Tap Tap jsou jednou z nich. První dojem u člověka, který nás vidí poprvé, je samozřejmě lítost, to je přirozené… Ale ta lítost je naprosto zbytečná, protože lidé s hendikepem nejsou žádné trpící všemi opuštěné bytosti, které musíme litovat. Jsou to lidé, kteří mohou žít plnohodnotný život a rozvíjet se, samozřejmě za předpokladu, že k tomu mají potřebné prostředky. Já říkám, že když se něco podaří lidem s hendikepem, tak to není posun jen pro ně, ale pro celou společnost.

Napomohlo tomuto úspěchu také to, že jste přísný šéf, jak vás mnoho lidí označilo?

Když chceme dělat kvalitní práci, musíme být v mnoha věcech nekompromisní a vyžadovat určitou disciplínu. To je ale myslím, naprosto normální. Někteří lidé k nám přicházejí s romantickou představou a s hlavou v oblacích, a když zjistí, že musí dvakrát týdne chodit na zkoušku, docházet na přípravku a trávit mnoho času na cestách na koncerty, tak je nadšení rychle opustí. Takhle to ale funguje všude, v každé skupině, která chce pracovat a která chce něčeho dosáhnout.

V současnosti má kapela The Tap Tap dvacet členů. Kolik z nich bylo u jejích začátků v roce 1998?

Pouze jediný Láďa Angelovič. Jsme otevřená skupina, lidé odcházejí a přicházejí, tomu se nedá zabránit. Kdo má vůli a chuť, má u nás vždy dveře otevřené.

Happening a koncert proti konci světa

- Uskuteční se den před očekávaným koncem světa, ve čtvrtek 20. 12. 2012 od 21 hodin

- Proběhne v Praze Incheba areně, Brně Flédě a Ostravě Plynojemu za účasti 12 kapel a dalších hudebníků z České republiky

- Všechna tři města se v závěru večera propojí telemostem při společném zpěvu písně kapely The Tap Tap „Konec světa zrušeno"

- Cílem koncertu je shromáždit finanční prostředky na vybavení multifunkčního bezbariérového vzdělávacího centra STUDEO při Jedličkově ústavu v Praze v objemu 25 milionů Kč

- Vstupné na koncert je 400 Kč, děti do 12 let mají vstup zdarma vstupenky v předprodeji Bohemiaticket

- V rámci happeningu vznikl e-shop s produkty „Na konci světa" veškeré informace naleznete na www.kpks.cz