A aby toho nebylo málo - připravoval se na role Garcíi v muzikálu Carmen, který se vrací na jeviště Hudebního divadla Karlín, a taky Ježíše v rockové opeře Jesus Christ Superstar na téže scéně. Do nabitého programu dokázal vklínit ještě svoji hlasovou „účast" v lední show Máša a medvěd, která se ze Slovenska rozjede i do České republiky  - v Praze bude k vidění 24. října.

Václave, to je na jednoho trochu moc, ne?

No, když se to všechno postupně vyjmenuje, může se to tak jevit. Popravdě řečeno ale nemám pocit, že bych byl nějak ztrhaný…

Začněme lední show Máša a medvěd – vychází z animované ruské pohádky, která se od svého spuštění v roce 2009 postupně propracovala do celého světa. Znal jste ji?

Dozvěděl jsem se o ní díky Martě Jandové, jejíž dcerka na ni se zájmem kouká. Pak za mnou přišel Ondra Soukup, autor hudby k show na ledě, jestli bych mu do ní nenazpíval medvěda Siláka. „Proč ne," – řekl jsem mu – „postavy siláků, ne moc chytrých, mě provázejí celý život…" Navíc se mi líbil text Gábiny Osvaldové, dokonce jsem četl i knihu o trhu, nadhozu a zdvihu…

Takže jste nabídku přijal právě díky nim.

To je jasné. Cokoli udělá Ondra s Gábinou, naprosto tomu věřím, je i historicky osvědčeno, že to vždycky funguje. Spolupráce s tímto duem je špičková, úžasně profesionální a hlavně probíhá v naprostém klidu – čas strávený u nich ve studiu je pro mě jako krásná dovolená.

Jak velkou „porci" má v Máše a medvědovi váš medvěd Silák?

Dvě nebo tři krásné písničky, samotný děj – přiznám se – neznám. Takže možná jsem se zapojil do něčeho, co v kontextu vyjde úplně jinak, než jsem myslel. Uvidíme, bude to překvapení. Každopádně si myslím, že si rodiče s dětmi přijdou na své, protože se určitě bude na co koukat i co poslouchat, lední revue jsou vděčnou podívanou. Nezbývá než si obléct zimní bundu a vyrazit na ni!

Že byste si nazul brusle a vyjel přímo na led, vás nenapadlo.

To by si neklaplo, protože na bruslích jsem stál asi dvakrát v životě. Tak jako měli (nebo mají) ostatní kluci v životě hokej, já jsem měl bojové sporty. Říkám proto, že brusle patří krasobruslařům a krasobruslařkám, a to já určitě nejsem. Navíc – bruslit a do toho zpívat – to zvládne jenom ženská, na chlapa je to moc úkonů najednou…

Rozumím… Vy si ty úkony hezky rozložíte a jste v pohodě. Jak se vám znovu vstupuje do muzikálu Carmen?

Naprosto si toho vážím, je pro mě obrovská čest, že vůbec můžu stát na jevišti Hudebního divadla Karlín – jako rockera by mě to ani nenapadlo… Je pravda, že díky Carmen si mě vedení divadla nějakým způsobem všimlo, lidsky i profesně jsme si padli do noty. Dostal jsem tak příležitost zúčastnit se konkurzů na role v dalších titulech, čehož si velmi cením.

Jednou z nich je i Ježíš, dosud výsadní role Kamila Střihavky…

Ano, má zdravotní problémy, hrát by bylo špatně jak pro Kamila, tak pro divadlo, takže jsem nastoupil do role Ježíše jako výpomoc. V Jesus Christ Superstar jde už o moji třetí postavu, tak jsem zvědavý – až se bude hádat Ježíš s Jidášem nebo Pilátem –, jak si s tím poradím. Uvidíme, který večer budu hrát koho… Každopádně je to trošku schizofrenní. Ještě mi schází Máří Magdaléna a mám to všechno…

Ale co ten Ježíš, to je přece kláda, ne?

Velká. Dostal jsem k dispozici hudební základy, doma jsem si je nazpíval a v autě, ať jedu kamkoli, poslouchám sám sebe, protože tímto způsobem se nejlíp učím. Začal jsem „Getsemany", to je to nejvyšší a nejtěžší, s čím se musí člověk v roli Ježíše poprat. Zbytek písní už bude relativně dobrý.

Takže na sebe jdete psychologicky.

Jasně, to se musí, pak člověk získá sebevědomí a ostatní už je mu jedno. Myslím to samozřejmě v uvozovkách, ale ono to tak opravdu je. Protože písnička V zahradě getsemanské je nejtěžší z celého muzikálu, ty ostatní zas až tolik ne.

Dostanete paruku, abyste postavě odpovídal i vizuálně?

Nedostanu, ale jak vidíte, nechávám si trošku pouštět mařenu…

Nevidím, ale to je jedno… Pojďme teď k muzikálu Carmen – úloha Garcíi je vůbec první, která vás v Karlíně potkala.

Carmen je úžasná. Někdy mám na její první uvádění trošku psychicky složitější vzpomínky, protože to bylo v době, kdy jsem se rozváděl s Lucií Bílou. Teď ale zafungovala jako stroj času, protože po sedmi letech už máme s Lucií všechno vyřešené, mohli jsme znovu začít zkoušet jako kamarádi. Je to zvláštní, Carmen je první muzikál, který jsem oprašoval po tolika letech, a bylo mi to příjemné. Celá parta se hodně stmelila, bylo to hezké.

Zpěvák a autor Václav Noid Bárta. Bude teď Carmen v něčem nová?

Pár malinkých drobností oproti prvnímu uvedení má, ale divák je ani nepostřehne. Spíš jde o věci technického rázu, například vylepšení bojových scén, které ocení zejména účinkující.

A co lev v kleci, bude?

Nemohl by nebýt! Podle mě se – během prvního uvádění Carmen – vyměnil asi třikrát, protože vždycky začínáme od půlročního kotěte. Do jednoho roku pak udělá tak obrovský růstový boom, že se začne chovat teritoriálně, začne si značkovat území, což nechceme – a to je pak signál k výměně. Zajímavé je, že se vždycky jmenuje Leon. Obecně vzato, je to krásné zvíře, mám z něj obrovský respekt. Kdo může říct, že hrál se lvem? Když si ho potom pohladíte, je to úžasný zážitek.

V karlínském divadle vás ale čekají i samostatné koncerty…

Ano, uskuteční se 20. a 21. listopadu. Moc se na ně těším, protože na nich uvítám jako hosta svoji kamarádku – a už skoro sestru – Martu Jandovou. Strávili jsme spolu dlouhý čas přípravou na Eurovizi a pak i přímo v dějišti soutěže. Zazpíváme píseň Hope Never Dies, kterou jsme Českou republiku reprezentovali. Vedle ní zazní blok skladeb jak z nové desky Jediný krok, tak i z dalších muzikálů, v nichž se v karlínském divadle objevuju – to znamená z Aidy, z The Addams Family, i když tam jenom bručím, z Mam´zelle Nitouche, kde mám asi osm vět, ale mohl bych je říct… Taky snad dojde na píseň Skyfall z Jamese Bonda, kterou jsem zpíval poprvé v originální tónině ve Zlíně s orchestrem.

To všechno v doprovodu orchestru Kryštofa Marka?

Tentokrát ne, teď mě doprovodí „jen" kapela Back Back. Totiž – novou desku jsme točili na statku daleko za Voticemi a trávili jsme tam i večery. Kapelník Štěpán Eliáš, který je zároveň myslivec, jednoho takového večera – když se z lesa ozvalo „bek bek" – říká, že tyto zvuky vydává srna. Od té doby se naše kapela jmenuje stejně – v písemné podobě samozřejmě Back Back. Máme to prostě vychytané… No a k ní pozveme ještě nějakou pomoc, smyčcový kvartet plus dechy.

Když se ohlédnete za zmíněnou Eurovizí, co vám dala?

Dvě věci. Že být nervózní v Česku, třeba právě před vystoupením v Karlíně, je úplně zbytečné, protože vás tady vidí 900 lidí – samozřejmě se musíte snažit, abyste předvedla co nejlepší výkon, to je jasné. Ale takové to klepání se před každým představením mě díky Eurovizi úplně opustilo, protože tam nás vidělo 10 až 15 tisíc lidí, u obrazovek pak v semifinále 200 milionů! Což se samozřejmě nedá srovnat. A za druhé jsem se tam naučil, že se věci musejí dotahovat do naprostých detailů, aby uspěly. Tak, jak to předvedl vítěz Eurovize, Švéd Mans Zelmerlöw, který byl špičkově připravený – výborná písnička a text, k ní nápaditá projekce, jeho vizáž, všechno měl vychytané na sto procent… Díky této zkušenosti jsem si řekl, že svou novou desku nijak neošidím. Dělal jsem na ní všechno poctivě a z výsledku mám obrovskou radost. Snad ji budou mít i posluchači.

Pomáhal vám s ní například i Ondra Brzobohatý…

Jeho píseň se jmenuje Poslední akční hrdina a složil ji pro příležitost mého minulého koncertu v Karlíně s Kryštofem Markem. Dohodli jsme se, že si ji zařadí i na svoji desku. S Ondrou se máme moc rádi, vzájemně se zveme do našich projektů – já jsem se například objevil v jeho klipu Identity, kde jsem hrál společně s Karlem Gottem a Benem Cristovaem. A teď budu navíc hostem jeho turné.

Z dalších autorů, co na vaši desku přispěli, je to Ondřej Soukup, takže kruh s Mášou a medvědem se uzavírá…

Ano, Ondřej je můj skladatelský guru, který za mnou přijde do studia a řekne – tuto písničku na desku dej, tuto ne, tady předělej tuto část, protože je zbytečná… S Gábinou mi napsali píseň Mramorovej anděl, která je jednou z nejpovedenějších na novém CD, mám z ní strašnou radost. Přispěl i můj táta, který napsal písničku Jedinej krok, Tomáš Belko, který v Karlíně vytvořil libreto k muzikálu Lucie, větší než malé množství lásky, dále špičkový scenárista Petr Kolečko, Dan Landa, Tereza Šorálová. A proč dala desce název právě skladba Jedinej krok? Protože jsem se rozhodl, že jí spojím všechny zastoupené hudební styly ve společný a silný jediný krok.