Detektivní crazy komedie Splašené nůžky vycházející ze seriózní německé detektivky Paula Pörtnera zaznamenala všude, kde byla uváděna, nebývalý ohlas. Ať už je řeč o Bostonu, kde je od své premiéry v roce 1980 na repertoáru dodnes (proto je zapsána do Guinnessovy knihy rekordů), či o jiných městech v několika zemích světa.

Ve čtvrtekbude mít premiéru v pražském Divadle Kalich, kde ji v hlavní roli s Ladislavem Potměšilem (v dalších rolích účinkují Dalibor Gondík, Ivana Jirešová, Valérie Zawadská v alternaci s Jaroslavou Brouskovou, Ladislav Županič a Zbyněk Fric) nastudoval režisér Petr Novotný. Ten už tutéž hru – ovšem pod názvem Bláznivé nůžky – inscenoval ve Východočeském divadle Pardubice, kde ji diváci s nadšením navštěvují už dva roky.

„To představení v Pardubicích jsem viděl a byl jsem jím mile překvapený. Když jsem si totiž text hry přečetl, vůbec jsem si nedovedl představit, jak funguje. Teď už to vím,“ uvedl Ladislav Potměšil.

Liší se pardubické nastudování „nůžek“ od toho pražského? Inspiroval jste se něčím?

Ono to představení nejde jinak pojmout, protože jednotlivé figury jsou samozřejmě dané autorem. Pokud je ale mezi oběma verzemi nějaký rozdíl, tak ten, že v roli majitele kadeřnického salonu Antonína Řezníčka vystupuje v Pardubicích mladý kluk, no a v Praze já, starý dědek… Ale ano, odlišné jsou ty inscenace i tím, že jsou uváděny v tom kterém divadle, na tom konkrétním místě a v konkrétním čase, čemuž odpovídají i reálie daného dne, jako třeba noviny.

Můžete říct o své postavě něco bližšího?

Toníček Řezníček je zvláštní člověk, lidi ho ale milují. Chodí k němu rádi, protože se k nim chová příjemně a hlavně je umí pobavit. Jednoho dne v tom jeho salonu dojde k vraždě – a to je moment, kdy se případu chopí vyšetřovatel v podání Dalibora Gondíka. Jediným nestranným pozorovatelem je ale publikum. Mezi ním a herci se tak zruší pomyslná čtvrtá stěna – diváci vstupují do hry, kladou postavám otázky, čímž se stávají hybateli celého děje.

Pokoušejí se je při rekonstrukci případu nachytat na jakékoliv nepatřičnosti.

Tak nějak, snaží se jednotlivé figury „načapat“ při lži či úskoku. Nakonec si také určí, kdo je hlavní podezřelý, což pak my herci odehrajeme. Předem máme nazkoušeny tři rozdílné závěry té inscenace. A všechny tři jsou možné, uvěřitelné.

Může vás publikum zaskočit tak, že nebudete vědět, co dál?

Zaskočit nás určitě může, ale v takových případech je na Daliboru Gondíkovi – který má mimochodem můj hluboký obdiv – aby celou tu situaci mezi herci a diváky ukočíroval ke spokojenosti obou stran. Na několika veřejných generálkách se zatím ukázalo, že se lidé skutečně ptají, tak uvidíme, čeho všeho se dočkáme.

Dá se říct, že právě v tom neočekávaném je to představení pro vás herce nejnáročnější?

Určitě, člověk nesmí ani na chvilku vypadnout z děje nebo si jen malinko odpočinout. Naopak musí být pořád ve střehu a mít pořád přesně v hlavě, kde stál, co dělal, co kdo kdy říkal… To je na tom ale zároveň krásné.

A pro diváky lákavé, protože mohou svým rozhodnutím do příběhu „promluvit“.

Myslím si, že právě tohle dělá „nůžky nůžkami“. Diváci mají rádi, když se mohou k něčemu vyjádřit. Důkazem toho byl u nás dříve kinoautomat, který fungoval na stejném principu jako toto představení.

Říkám si, co by se stalo, kdybyste měli naopak velice laxní publikum, které by nereagovalo na nic.

Tak to by byla tragédie. Myslím ale, že tato varianta se dá vyloučit, protože ta hra na diváky – a jejich přirozenou zvědavost – spolehlivě zabírá.

Jak se vám zkoušelo s panem režisérem Novotným, s nímž už jste se jednou pracovně sešel?

Ano, bylo to v Divadle na Vinohradech při krásné inscenaci Hostina u Petronia. Jsem tedy potěšen, že mě po čase znovu oslovil, už i proto, že v Divadle Kalich se cítím velmi dobře.

Tři roky jste strávil v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Není vám po doktoru Čížkovi smutno?

Myslím, že to bylo tak akorát. Ale neříkám, že mi s ním nebylo dobře. Holt, děj seriálu se přesunul z původní gynekologie do okresní nemocnice, kde už je doktorů a primářů i tak dost.

Zato točíte seriál na Slovensku.

A ještě do konce roku budu. Vzniká pro televizi Joj, jmenuje se Kutil s. r. o. a volně navazuje na seriál Susedia. Je to klasický sitcom, ve kterém hraju českého faráře.

Takže teď trávíte hodně času na cestách.

Zrovna v sobotu jsem se ze Slovenska vrátil. Během jednoho dne vždycky natočíme čtyři díly, takže to je docela velký textový záhul. Ale zábavný.