VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tomas Høffding: Do Prahy jsem jezdil za levným pivem. Teď se těším na koncert

Praha /ROZHOVOR, VIDEO/ - Kolik známe v Česku švédských hudebních skupin? ABBA, Ace of Base, The Cardigans, Europe, The Hives, Roxette… A i kdybychom do toho nezařadili nezávislou scénu, dalo by se dlouho pokračovat. Kolik jich známe ze sousedního Dánska?

16.5.2014
SDÍLEJ:

WhoMadeWho, tak se jmenuje trojice, která jako jedna z mála dánských kapel dokázala prorazit i za hranicemi svojí země. Tvoří ji (zleva) bubeník a producent Tomas Barfod, jazzový kytarista Jeppe Kjellberg a zpěvák a basák Tomas Høffding. Foto: archiv kapely

Pamětníci diskotékové produkce z 90. let si možná vzpomenou na otravný singl Barbie Girl od europopové čtveřice Aqua, a dál bude většina tápat. Nejen o těchto severských paradoxech jsem se bavil s Tomasem Høffdingem, lídrem dánské skupiny WhoMadeWho, která v pátek 16. května večer hraje v pražském Paláci Akropolis.

WhoMadeWho si jako jedna z mála dánských kapel zahráli na nejslavnějším festivalu světa v Glastonbury a její nezávislá produkce kombinující elektronický pop s kytarami oslovila i slavné Daft Punk.

Vy i oba vaši spoluhráči z kapely pocházíte z hlavního města Dánska Kodaně. Co byste o tamní hudební scéně řekl českému posluchači?

Že se za poslední roky hodně změnila. Ještě tak před desíti lety se u nás nic moc nedělo. Jsme malá země, která má jen pět milionů obyvatel, a prorazit odsud do zahraničí je velmi těžké. Takže když chtěla být nějaká kapela u nás úspěšná, obvykle se tvářila, jak je strašně cool, ale přitom dělala ten nejprůměrnější mainstream. Ale internet to celé překopal. Vznikla spousta indie kapel, které neřeší, jestli jejich písničku vezmou televize či rádia. Taková ta „oficiální" scéna a velký pop je pořád nuda, ale když zajdete do klubů, potkáte spoustu kreativních lidí a uslyšíte hodně zajímavých projektů. Hlavně těch elektronických díky internetu skutečně hodně přibylo.

Přesto mě to trochu překvapuje. Jiné severské země, Finsko nebo Island, mají ještě méně obyvatel než Dánsko, a spousta kapel odtamtud mezinárodně prorazila. O Švédsku, které má dvakrát tolik obyvatel, ani nemluvě. Proč mají švédské kapely ve světě zvuk a dánské nikoli?

Švédsko je úplně jiný případ než my. Mají velkou hudební tradici, tamní trh je už někdy od 70. let nastaven na to, aby vznikaly nové popové věci. Rádia a televize se je nebojí hrát. A dají si záležet, jak se prezentují navenek. Třeba v případě Eurovize. V Dánsku si z této soutěže děláme srandu: když byla u nás nějaká skutečně špatná kapela, mohli jste se spolehnout, že ji uvidíte v Eurovizi. Švédové to naproti tomu brali vždycky smrtelně vážně. Za to jsme se jim smějeme, ale popravdě, taky jim celou dobu trochu závidíme.

Naopak, ve světě hodně prorazili dánští filmoví režiséři. Lars von Trier, Thomas Vinterberg nebo v poslední době Nicolas Winding Refn, to jsou pojmy.

Úspěch dánských filmařů podle mě spočíval v tom, že přišli v pravý čas se skvělými nápady a velmi zajímavou formou. Přinesli do hraného filmu hodně prvků z dokumentu a mělo to celosvětový ohlas. A i když už je to hodně let zpátky, na dánský film byla díky tomu upřena velká pozornost, lidi pořád baví diskutovat a sledovat, kdo bude třeba „nový Trier". Naproti tomu v hudbě jsme nikdy nic podobného nezažili, nebyla tady žádná dánská kapela, která by se stala mezinárodním pojmem a otevřela dveře dalším. Když se řekne „dánská kultura", člověk si představí film, možná design, ale určitě ne hudbu.

Když jste mluvil o dánském popu, připomnělo mi to Česko. Na druhou stranu, zrovna vy jste si zahráli třeba v Glastonbury, to se u nás v Česku povedlo v historii jediné kapele. Taky jste hráli naživo s Daft Punk, LCD Soundsystem nebo Justice takže slušný mezinárodní průlom. Čemu to přičítáte?

Měli jsme podle mě štěstí, že jsme přišli s něčím, co v dané době široko daleko nikdo nedělal. Ne snad, že by tady nebyla elektronika kombinovaná s kytarou. Ale často to vypadalo, že jedna z těch složek je jen do počtu. Zatímco u nás je Tomas Barfod, nejen výborný bubeník, ale i elektronický producent. Jeppe je jazzový kytarista, což působí hodně sofistikovaně, já hraju na basu a zpívám. Producenti si asi řekli: Jo, dva školení kytaristi a DJ, to je ono!

Vydali jste už pět alb. Poslední, nazvané Dreams, letos. Na první poslech je na něm mnohem méně elektroniky, než u vás bylo zvykem. Proč?

Začalo to hodně jednoduše. Potkali jsme se, vydali jsme desku a hned jsme jezdili po světě s kapelami, ze kterých jsme do té doby byli odvaření. Takže jsme si říkali: Kašleme na to, něco nahrajme, ale hlavně si to pořádně užijme! Nějakou dobu to trvalo, ale pak nás to omrzelo, viděli jsme, že i ty kapely, co nás baví, se změnily, nehrají pořád dokola to samé. Takže nová deska je pokus udělat to jinak, ubrat na tom, co by se dalo nazvat líbivou produkcí, a nechat písničky možná trochu víc obnažené.

Už jsem zmínil, že jste si zahráli na festivalu v Glastonbury. Jaké na to máte vzpomínky?

Hrozný catering, hrozný honorář, hrozná backstage… Všechno špatně! Kromě návštěvníků. Publikum bylo skvělé a užili jsme si to s ním, spousta vlajek, z vrchu to vypadalo jako kulisy z Pána prstenů. A samozřejmě, hrála tam spousta skvělých kapel. Je čest být u toho a kámoši vás poplácají po zádech, když se dozví, že jste hráli v Glastonbury. Ale všechno ostatní stálo za houby. Backstage, to byl jeden velký, asi dvacet metrů široký stan, ve kterém byla jedna lednice s pivem, a tím to haslo. Někdo, na koho byste se mohli obrátit? Ani náhodou. A asi ani nemusím říkat, že jak je v Glastonbury zvykem, pořád pršelo.

Teď přijíždíte do Česka. Vybaví se vám něco, když se řekne Praha?

Často si u nás přečtete o tom, že Praha je místo, kde se naše mládež jezdí opít a dělat ostudu. Upřímně, taky jsem tenhle výlet v časech studií podnikl. Máte skutečně výborné a přitom levné pivo! Ale taky jsem poznal, že Praha má úžasnou atmosféru, je to takové tradiční evropské město, kde na vás okamžitě dýchne kus historie. Jako student jsem u vás dělal blbosti, takže je čas, abychom vám to s kapelou vrátili, zahráli co nejlíp a naopak viděli, jak dokážete bláznit vy!

Předskakují pražští We Are AnalogsPředkapelou dánských WhoMadeWho budou v pátek 16. května od 19.30 hodin v Paláci Akropolis pražští We Are Analogs. Ti o sobě říkají: „We Are Analogs svým zvukem odkazují na dědictví vlny post-punk kapel 80. let a post-punk revival kapel přelomu tisíciletí. Tříčlenná kapela, založena na Strahovském vrchu roku 2011, pravidelně hraje a experimentuje s temnotou."

Autor: Ondřej Leinert

16.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Předvolební debata Deníku

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Patronem soutěže se stal Jakub Štáfek Lavi z kultovního seriálu Vyšehrad (na snímku). „Chance je zábavná, odvážná a drzá, stejně jako on,“ řekla mluvčí firmy Markéta Světlíková.

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let

Ředitel České filharmonie (ČF) David Mareček dnes v pražském Rudolfinu za přítomnosti ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) podepsal pětiletou smlouvu s novým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Čtyřiašedesátiletý Američan ruského původu filharmonii povede po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. Semjon Byčkov byl jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie od sezony 2018/2019. Orchestru se současně ujmou dva hlavní hostující dirigenti Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.

Soud zaslal lobbistovi Dalíkovi výzvu k nástupu pětiletého trestu

Městský soud v Praze zaslal v pátek lobbistovi Marku Dalíkovi výzvu k nástupu pětiletého trestu. ČTK to řekla mluvčí soudu Markéta Puci. Kdy musí Dalík nastoupit do vězení, sdělí mluvčí až poté, co si lobbista zásilku vyzvedne.

Středoškoláci půjdou volit. Chtějí o zemi rozhodovat

Maturitní třída pražského víceletého gymnázia. Skupina dívek, které letos poprvé půjdou volit, se baví, komu dá hlas. Katka váhá mezi TOP 09 a ODS, Karolína, Vendula a Veronika to hodí Pirátům, Anna topce.

Bývalá ministerská náměstkyně žaluje stát kvůli svému odvolání

Bývalá náměstkyně ministra zdravotnictví Lenka Taie Kolaříková podala žalobu na stát kvůli svému odvolání z funkce. Tvrdí, že ji ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík (ČSSD) odvolal v rozporu se služebním zákonem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení