První dny po neděli jej lidé na ulici nepoznávali a samotného autora překvapovalo, že nepotkává zájemce o autogram. Před středeční tiskovkou na Novoměstské radnici už byl ale netrpělivě očekáván fanoušky s jeho knihami, které si přinesli k podepsání.

Spisovatel byl vstřícný a ukázal se i jako pozorný a vtipný diskutér. Navzdory tomu, že pro setkání s ním nezvolilo nakladatelství Argo (jež Brownovy knihy u nás vydává) právě ideální prostor, horní sál radnice je pověstný špatnou akustikou a ozvučení tiskovky vskutku nebylo nejvydařenější.

„Praha je velmi inspirativní," svěřil se rodák z New Hampshire, který letos oslaví padesátiny  „Viděl jsem toho hodně a musím říct, že vaše město je plné mystiky. Staré Město, synagogy, podzemí, Karlův most, Hrad, staré uličky, člověk má téměř pocit, že to všechno kdosi namaloval. Mám rád tajemství a tady je ho požehnaně."

Poslední román Inferno se dotýká - podobně jako Danteho dílo - pekla. „Strávil jsem peklem tři roky a bylo to vcelku vyčerpávající," řekl s úsměvem Brown. „Dotkl jsem se také otázky přelidnění planety. A toho, jak tomu čelit. Nabízí se genetické inženýrství, což je jedno z možných řešení, ale poměrně děsivé. Hrát si na Boha, to přece nejde! Ale je třeba o tom mluvit, protože jinak nás čekají pandemie a hladovění. Odpověď na to ovšem neznám."

Píšu knihy, které bych chtěl číst sám, říká Dan Brown

Kvůli svému psaní hodně čte, zejména filozofické a vědecké publikace. „Píšu knihy, které bych sám chtěl číst. Nemám nikdy žádný plán, řídím se svými pocity a doufám, že čtenáři to cítí podobně. Aspoň zatím mi to dávají najevo." Materiál ke knihám sbírá různě. „Na internetu ne," říká rezolutně.

„Tam je máloco pravdivé. Navštěvuji konkrétní místa, o nichž chci psát, mluvím s lidmi, vědci, knihkupci. Jde o to, aby informace byly ze spolehlivých zdrojů." A autorův odpočinkový den? „Ráno vstanu ve čtyři, píšu asi sedm hodin, poobědvám, pak si odpočinu, hraju tenis, zaběhám si u moře, případně zahraju na klavír, mám rád hudbu," přiznává spisovatel, který se svého času snažil uchytit v Los Angeles jako skladatel.

Z Prahy odlétá ve čtvrtek odpoledne a jak řekl, vrátí se. „Byl jsem tu jen pár dnů, to bylo na tak krásné město málo. I mé ženě se tu moc líbilo, věřím, že v budoucnu vzdáme Praze hold delším pobytem," doufá. A co považuje za největší problém dnešního světa? „O přelidněnosti jsme už mluvili," uvažuje.

„Ale mě trápí apatie a izolace. Jsme tak zahlceni informacemi, každodenním životem a přístroji, že zapomínáme na umění, hudbu, literaturu, sdílení zážitků, na lidi kolem nás. Technologie nás lidi jako druh mění a obávám se, že k horšímu. I když byly počítače a další vymoženosti stvořeny k lidské pomoci, spíš nám škodí. Jsem denně na mailu, skypu, takto komunikuji - jako řada z nás. Ale často se z tohoto kontaktu vytrácí naše skutečná osobnost. To mě mrzí."