VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Silný židovský osud vyhrál v soutěži Příběhy 20. století

Praha /ROZHOVOR/ – Osvětimský příběh patnáctileté dívky zaujal porotu soutěže Příběhy 20. století. Na slavnostním vyhlášení  v Národním památníku na Vítkově ocenili v úterý osmadvacetiletou Terezu Tomášovou, která příběh zpracovala. První místo obsadila ve věkové kategorii dospělých, do které se zapojilo 295 soutěžících.

13.12.2013
SDÍLEJ:

Židovský památník. Ilustrační fotoFoto: Jan Ambrož

Proč jste se rozhodla přihlásit do soutěže?

Pořad Příběhy 20. století jsem znala už z dřívějška, tak jsem věděla, o co jde. Zabývala jsem se a zabývám se židovskou literaturou a literaturou holokaustu a konkrétně Otou B. Krausem, což byl česko-izraelský spisovatel, který prošel koncentračními tábory Osvětim a Schwarz-heide a potom o tom psal knížky. Přes něj jsem se dostala k jeho manželce Ditě Krausové.

Proč jste si vybrala ji?

Dosud žije v Izraeli a pár měsíců v roce stráví v Praze. Je velice vstřícná a velmi ochotná o své osobní historii mluvit. Tím, že o ní španělský spisovatel a kulturní publicista Antonio Iturbe  napsal román Osvětimská knihovnice, který byl nyní přeložen do češtiny,  mě  její příběh zaujal  více.

Můžete vítězný příběh popsat?

Dita Krausová se narodila v Praze jako Dita Polachová a ve svých třinácti letech byla s celou svou rodinou deportovaná do Terezína, kde strávila několik měsíců, a potom byla jedním z transportů převezena do Osvětimi. Tam byla umístěná do terezínského rodinného tábora, který měl v rámci Osvětimi specifický režim v tom, že lidé nebyli rozdělení.

Takže byla se svou rodinou?

Muži i ženy žili dohromady, přestože spali odděleně. Neoholili jim hlavy, zůstalo jim civilní oblečení. Ale všem byla určena karanténní lhůta šest měsíců. První transport, který tam dorazil, byl zplynován celý. Dita Krausová přijela druhým a byla se svou matkou převezena do Hamburku, otec zemřel v Osvětimi. Tam těžce pracovala a ke konci války ji převezli do Bergen-Belsenu, kde se dočkala osvobození. Po válce emigrovala s manželem do Izraele, kde žili v kibucu, pak z něj odešli a vyučovali angličtinu. Do Česka se vraceli až po roce 89, kdy jim to umožnil režim.

Jaké to bylo natáčet s Ditou Krausovou?

Bylo to velmi příjemné. Má v Praze byt, kde jsme se scházely. Tím, že o své zkušenosti nemluví poprvé, mluví velmi plynule. Ví, co chce říct. Není vůbec odtažitá, ve výpovědích je velmi osobní. Uvědomuje si, že se o tom mluvit má, mělo, musí, aby se to nezapomnělo. Tím otvírá rány, které se nezhojí ani časem, ale tím, že je skromná, tak s ní byla radost pracovat.

Jak vás její příběh zasáhl osobně?

Jsem už trošku otrlá, protože se tímto tématem zabývám dlouho. Ale konkrétní příběh, když se člověk setká s člověkem, který to zažil na vlastní kůži, tak ho to zasáhne mnohem víc, než třeba informace, že zahynulo sto tisíc lidí či bylo zplynováno 40 tisíc lidí. Konkrétní hlas a tvář. Když Dita Krausová mluví, dělá dlouhé pomlky. Vždycky něco řekne, dlouho mlčí a pak pokračuje dál, takže setkání s ní byla svého druhu unikátní záležitost.

Jak dlouho vám trvalo vytvořit příspěvek?

Materiál na příspěvek vznikl při dvou setkáních, kdy já jsem měla diktafon a paní Dita mluvila. Já jsem jí v podstatě nepřerušovala, jen když mi nebylo něco jasné, tak jsem se zeptala. Potom jsem to zpracovávala, ale lhala bych, kdybych tvrdila, kolik mi to zabralo času.

Proč si myslíte, že jste vyhrála?

To je dobrá otázka. Nevím. Ten příběh je silný a způsob, jakým paní Krausová mluví a vypráví, je velmi odzbrojující. Člověk ji se zájmem poslouchá.

Jaký přínos má soutěž?

Myslím si, že živá paměť a orální historie je zábavná. Lidi to přitáhne a baví je to poslouchat a sledovat to. Historie na základě osobních životních příběhů. Každodennost, co se dělo a jak  historie zasahovala do obyčejných životů. V knize si to člověk přečte, ale nepůsobí to na něj tak, jako hlas starého člověka, který je i po padesáti letech dojatý.

Jak se aktuálně věnujete židovské tematice?

Studovala jsem češtinu a germanistiku na FF UK. Svoji diplomovou práci jsem psala na téma Holokaust očima dítěte, v níž jsem se zabývala literaturou, která je psaná dítětem nebo z pohledu dítěte. Seznámila jsem se s profesorem Holým, který se touto tematikou zabývá dlouho a je velký expert. Přizval mě do Centra pro studium holokaustu a židovské literatury , které vzniklo  zhruba před dvěma lety.

Co v centru konkrétně děláte?

Pracujeme tam na studiích o židovské literatuře a literatuře holokaustu. O tuto tematiku jsem měla zájem vždycky a spojilo se to vlastně díky mému studiu. Momentálně pracuju ve Slezském zemském muzeu v Opavě v Památníku Petra Bezruče, což je druhý největší literární archiv v České republice.

Jaký má přínos zpracování židovské literatury?

Nedělám si iluze, že by to dnešní mládež zajímalo. Když se o to nezajímají, tak je nelze  nějakým způsobem zasáhnout. Ale zase podívejme se na tuhle soutěž. Spousta lidí i dětí se přihlásilo a příběhy zpracovalo. Židovská tematika je součástí naší historie a naší kultury. Židé tu žili odjakživa, i když byli z velké části asimilovaní. Nemělo by se na to zapomínat.

Autor: Pavla Janoušková Mgr.

13.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Milada Horáková s prezidentem Benešem na snímku z roku 1947
5

Ostatky Horákové jsou 67 let po její popravě stále neznámo kde

Záchranáři nově sídlí v Radotíně. Na řadě jsou Ruzyně a Strašnice
3

Záchranáři nově sídlí v Radotíně. Na řadě jsou Ruzyně a Strašnice

DOTYK.CZ

Prima vyhodila vedoucího vydání Diváckých zpráv neprávem, rozhodl soud

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl po třech letech ve sporu mezi televizí Prima a vedoucím vydání jejích Diváckých zpráv Jiřím Fröhlichem. Ten se soudil o neplatnost okamžitého zrušení svého pracovního poměru. Soudkyně obvodního soudu dala Fröhlichovi za pravdu. Rozsudek zatím nenabyl platnost, obě strany se mohou odvolat.

Praha změní plány, aby mohla dostat vlaky pod zem

Praha - Hlavní město musí změnit územně plánovací dokumentaci, aby v úseku mezi Dejvicemi a Veleslavínem bylo možno zahloubit budoucí novou podobu železnice do Kladna s odbočkou na Letiště Václava Havla Praha (a vyhovět tak zásadnímu požadavku Prahy 6).

Za borůvkami nemusíte do lesa, můžete je mít i na balkóně

Jejich plody jsou větší než jejich příbuzných odrůd z lesa, na keřích rostou v celých trsech, takže úroda je mnohem snazší a rychlejší, a jejich chuť si s těmi lesními v ničem nezadá. Řeč je o kanadských borůvkách, které si v pohodlí můžete vypěstovat na zahradě nebo i doma na balkoně a jejich sladké bobule budete mít na dosah ruky.

Na návštěvu Česka přijede rakouský prezident Van der Bellen

Praha - Na první návštěvu České republiky ve funkci rakouského prezidenta dnes přijede Alexander Van der Bellen. Do Prahy přicestuje z Vídně netradičně vlakem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies