Pavel Svoboda je s prvním porevolučním klubem v Praze je spjat od jeho začátků. Kdy začalo mít Rock Café problémy? Jak to v něm vypadalo, když dva roky nemohlo hrát? Nejen na to vzpomíná Svoboda, jeden z dvojice spolumajitelů klubu, v rozhovoru pro Deník.

Rock Café je v provozu od roku 1990. Léta jste s vlastníkem objektu, radnicí Prahy 1, vycházeli v dobrém. Kdy se to zvrtlo?
Pamatuji si, že to bylo po povodních v roce 2002, kdy byla nad námi zrušená jazyková škola a město místo ní vystavělo byty. Nastěhovali se do nich nájemníci a nějaký čas nato za námi přišlo vedení Prahy 1 s tím, že tady nemůžeme hrát. A protože máme podepsané, že když se tady nebude hrát, skončí nám smlouva, začali jsme se bránit. Napadli jsme kolaudaci bytů, která proběhla, aniž by někdo změřil, zda tu nedochází k překročení hlukových norem. Město pak provedlo opravy, řekli nám, že je vše v pořádku a začali jsme zase vesele hrát do půlnoci.

Ale v pořádku to nebylo?
Přišly další stížnosti, které by se ale ještě daly ustát. Máme však dojem hraničící s jistotou, že o hluk a vibrace už potom ani tak nešlo.

O co podle vás šlo?
Doneslo se k nám, že město by tady místo Rock Café radši mělo nějaký luxusní klub pro cizince. Vše vyvrcholilo 15. dubna 2009, kdy nám zakázali hudební produkce. V tu chvíli jsme cítili, že je konec.

Jak jste proti tomu bojovali?
Bylo nám jasné, že když přestaneme hrát, přestane se o nás taky mluvit. Sejde z očí, sejde z mysli… A pak nás zaříznou úplně. Proto jsme se rozhodli dát o sobě hlasitě vědět a ohlásili jsme happening „Pražské rockvstání“ na Národní třídě.

Na demonstraci přišlo podle vašich odhadů kolem 4000 lidí. Jaká byla reakce politiků?
Primátor Pavel Bém prohlásil, že Rock Café musí v Praze zůstat a slíbil starostovi Petru Hejmovi polovinu prostředků na opravu odhlučnění. Starosta tehdy očekával, že do půl roku by mohlo být vše
v pořádků, nakonec ale opravy trvaly dva roky.

Proč to trvalo tak dlouho?
Protože se pořád stálo. Stavební firma například věděla, že objednávka pružin trvá tři měsíce, ale až měla hotové podlahy, objednala pružiny
a čekalo se… Na to ještě říkali, že neví, jestli je vše dobře spočítané, takže přepočítávali. Většinou tady chodil jeden dělník se štětkou. Kdybych takhle měl stavět dům, tak nebydlím ani za deset let.

Nicméně odhlučnění platila Praha 1…
To ano, ale přesto nás to stálo hodně peněz. Dostali jsme dotace z Evropské unie a museli jsme tady po celé dva roky držet 17 lidí. Přitom tu fungoval jen horní bar a divadlo. Navíc opravy interiérů jsme si museli hradit sami. Podhledy, podlahy, bary, pódia, skoro všechno bylo poničené a museli jsme to opravit nebo vyměnit.

Kolik to bylo peněz?
O tom bych nerad mluvil. Můžu říct asi tolik, že v roce 2006 jsme prováděli velkou úpravu interiéru za zhruba deset milionů korun a tato investice tedy byla částečně znehodnocena. Navíc jsme dva roky nemohli Rock Café využívat. Za to nám Praha 1 nabídla prodloužení smlouvy na deset let, které ale dodnes nemáme.

Proč?
Pan Hejma nám slíbil, že do druhého dne smlouvu připraví, ale než to stihl, tak ho odvolali.

A jeho nástupce Filip Dvořák se k tomuto slibu hlásil?
Ano. Řekl nám, že pan Hejma byl úplně neschopný a vše je třeba udělat znovu. Začal nám dávat návrhy na prodloužení smlouvy. Ale hned v tom prvním stálo, že pokud bude hluk na ulici, bude to důvodem k naší výpovědi. Takže nám sice nabídl smlouvu o deset let delší, ale zároveň vypověditelnou během hodiny. A podobné špeky byly i v dalších smlouvách. Kdybychom některou z nich podepsali, už bychom dnes asi byli bez smlouvy i bez Rock Café.

Rock Café jste teď ale znovu otevírali za účasti nového starosty Prahy 1 Oldřicha Lomeckého. Proč tedy smlouvu stále nemáte?
Pan starosta nám řekl, ať ještě chvíli počkáme. Už nám ale hodně pomohl s kolaudací a je nutné říct, pan Lomecký není jediný člověk v radě. Pořád tam sedí dost starých struktur, které podle nás měly vše domluvené. S jednou věcí jsem si ale jistý: Kdyby zůstal na radnici bývalý starosta Dvořák, tak už tady nejsme.

Kde berete tu jistotu?
Hrál si s námi jako kočka s myší. Všechny jeho návrhy smluv byly výsměch. Zajímavé je, že v době, kdy jsme ho žádali o prodloužení smlouvy, podepsal jiný, naprosto luxusní kontrakt s Malostranskou besedou na 20 let, který je v zásadě nevypověditelný.
Prošli jsme několik smluv, které pan Dvořák podepisoval s jinými podniky v Praze, a zjistili jsme, že takové podmínky, jako kladl nám, nikde jinde neměl.

Jaký máte vztah s majiteli bytů v domě? Komunikujete s nimi?
S většinou ano. Řada jich mi říkala, že nás odsud nechtějí dostat, že jenom chtějí, aby Praha 1 ten dům odhlučnila. Zkrátka, podle mě tu od začátku jde o něco úplně jiného, než je hluk. A ještě to bude stát hodně práce, než budeme moci normálně fungovat.

Dvořák o Rock Café
Redakce Deníku požádala o vyjádření ke kauze Rock Café také bývalého starostu Prahy 1 Filipa Dvořáka (ODS). Ten řekl, že na uzavření klubu nemá žádný osobní zájem a o celém problému se údajně dozvěděl až ex post při jednání městské rady. „Hlasoval jsem pro nový návrh nájemní smlouvy, který by jednoznačně odpověděl na mnohaleté stížností obyvatel domu tak, aby bylo právo na obou stranách vyvážené. Všechno ostatní je naprosto neuvěřitelná fabulace, která nemá jedinou podloženou souvislost. Nerozumím tomu, co tím pánové z Rock Café sledují,“ řekl Dvořák.

Čtěte více -První díl seriálu Deníku o pražských klubech:
Hráli jsme tady do čtyř ráno, vzpomínají v Rock Café