Jak na svou poslední návštěvu Prahy vzpomíná? „Jen v dobrém. Stihl jsem si dokonce částečně prohlédnout město. Vystoupení bylo skvělé, všechny podmínky pro produkci hudby také, takže vzpomínám rád. Minule jsem navíc vystupoval s dokonalým smyčcovým kvartetem, složeným z českých muzikantů a ti byli dokonalí. Letos přijedu s kompletním orchestrem, takže bude připravena ještě větší show," říká Clayderman.

S jakým programem přijedete do Prahy tentokrát?

Fanoušci se mohou těšit na průřez známých klasických melodií a samozřejmě také na populární hudbu ve speciálním aranžmá. Nebude chybět slavná skladba Balada pro Adeline, kterou hraji snad všude. Lidé jí totiž chtějí vždy slyšet a já ji vždy rád hraji.

Opravdu jí stále rád zařazujete, i když jste ji musel hrát nesčetněkrát?

Samozřejmě že ano. Víte, ta skladba mi změnila život. Je to tak. Změnila mou hudební kariéru. Pokaždé, když ji hraji, cítím tu největší zodpovědnost. Lidé si chtějí skladbu vychutnat a čekají maximum. Takže se vždy plně soustředím. Ano, hrál jsem ji mnohokrát, ale před plným sálem je to jiné.

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste píseň nahrál?

Bylo to v roce 1976, kdy ji zkomponoval můj dobrý přítel Paul de Senneville. Ta píseň byla napsána jako oslava narození jeho dcery Adeline. Myslím, že se mu velmi povedla. Ta skladba obletěla svět, jsem moc rád, že jsem ji jako první nahrál právě já.

Procestoval jste díky hudbě celý svět. Jak reagují vaši posluchači na hudbu v různých zemích?

Je to různé. Máte pravdu, že jsem vystupoval snad všude. V tuto chvíli mám před sebou vystoupení v Číně, Litvě, Finsku nebo Estonsku. Jsem rád, že vždy hraji před plným sálem. Je ale pravda, že každé publikum reaguje vždy odlišně. Nejvíce je to znát například u asijských zemí. Například Japonsko je velmi kulturně zajímavá země. Lidé tam jsou velmi kultivovaní, a tak koncerty nejsou většinou o žádném velkém hluku. Vždy tleskají, ale není to nic zásadně bouřlivého. Narozdíl od posluchačů v Evropě.

Máte i jiné koníčky kromě hudby?

Samozřejmě, můj život se netočí jen okolo hudby. I když se jí věnuji dost často. Snažím se věnovat hodně času své rodině, těch chvil si moc vážím. Také často a rád chodím sledovat svého syna na jeho basketbalová utkání. V basketbalu je moc dobrý. Sport je vůbec můj velký koníček, který mne provází již více než dvacet let života. Můj kytarista Malik mne například vyprovokoval k běhání, a tak již nějakou dobu chodím běhat. Je to skvělý relax.

Posloucháte i hudbu jiných interpretů?

Miluji jazz a jazz rock. Strašně obdivuji skladby Chicka Corey nebo Joa Sampleho. To je vlastně také můj sen, nahrát nějaké skladby s některou z amerických jazzových hvězd. Není to však zásadní priorita. Hlavně se soustředím na svou vlastní hudbu, abych se stále zdokonaloval a moje koncerty byly pořád lepší.

Je o vás známé, že jste fanoušek jazzu. Sám jej ale nehrajete. Proč?

Za posledních dvacet let jsem slyšel mnoho jazzových skladeb a alb. Tento styl je velmi odlišný od toho, co produkuji já. Velmi obdivuji virtuozitu jazzových pianistů, jejich umění improvizovat a v mnoha případech také jejich pokoru. Při mých koncertech nemohu odolat zahrát alespoň jednu jazzovou skladbu. V poslední době jsem často zařazoval skladbu Looking up Michela Petruccianiho. Moc si ho cením. I přes svůj tělesný handicap je jedním z nejlepších klavíristů historie.

Jste představitelem takzvaného romantického klavíru. V České republice byl takovým člověkem klavírista Jiří Malásek, který zde mimo jiné také úspěšně interpretoval již zmíněnou Baladu pro Adeline. Dokonce to byla znělka televizního pořadu. Víte o tom?

To nevím. Nicméně umělců, kteří tuto skladbu po mě nahráli, je mnoho. Jsem moc rád, že zde měla také úspěch. A že byla znělkou k televiznímu pořadu, je jen velká poklona Paulu de Sennevillemu. Skladba je to výjimečná, ale to jsem již zmiňoval. Těším se, až ji v Praze opět zahraji.

Jak vzpomínáte na své začátky? Měl jste vysoké ambice a šel jste za svým cílem stát se nejúspěšnějším pianistou světa?

Neměl jsem jinou ambici než hrát na klavír co nejlépe, jak to dovedu. Dokonce jsem ani neuvažoval o sólové kariéře. Byl to nejspíše osud, že jsem nahrál skladbu Balada pro Adeline, která mi nastartovala kariéru, jež trvá již více než 35 let. Nikdo tenkrát nepředpokládal, co se stane. Nevěděl jsem to já ani Olivier Toussaint, producent, ani Paul de Senneville.