Pojďte s námi proniknout do netradičních osmi příběhů těch, kteří jsou za své specifické postoje nebo extravagantní vzhled vnímáni stereotypně a mnohdy také otevřeně kritizováni.

Pátý díl našeho nepravidelného cyklu bude věnovaný muži vyznávajícím hudební styl zvaný rap, Johny Machetteovi.

Rap je vnímán jako drsný hudební a životní styl. Jak do tohoto vzorce zapadáte vy?

Já do něj vůbec nezapadám a naopak mám pocit, že z něj hodně vyčnívám. Porušuji téměř všechny představy, které lidé o klasickém rapu mají. Nejsem drsňák z ulice ve vytahaném tričku s řetězy na krku. Jsem vlastně úplný opak. Považuji se za slušně vychovaného kluka a chápu, že to s klasickou představou o rapu nejde dohromady. To je možná ten důvod, proč jsem někdy objektem kritiky ze strany fanoušků hip hopu a rapu, kteří si myslí, že by interpret měl vypadat podle těch vzorců. Jsem totiž pravý opak jejich představy o tom, jak by raper měl vypadat.

A jste tedy ještě raper?

Hudba, kterou dělám, je na pomezí rapu a popu. To hodně lidem vadí a nejsou schopni to skousnout. V zahraničí tento mix stylů normálně funguje a není vůbec neobvyklý. Mě je bližší, proto se mu věnuji. Jsou lidé, kteří jej berou a nepotřebují ho škatulkovat. Líbí se jim a nezajímá je jeho jasná definice. Zároveň je tady hodně kritiků, kteří tvrdí, že kazím rap. Nedělám rap, tak jak ho znají a chtějí, ale dělám hudbu, která baví mě. Moje tvorba se nikdy nebude líbit všem. Drsný a klasický raper určitě nejsem. Na druhou stranu v zahraničí je můj styl hudby brán jako rap, takže ta definice a vymezení je vážně těžké. Všechno kolem nás se vyvíjí, a to se samozřejmě týká i hudby.

Zdroj: Youtube

Jak se vyrovnáváte s kritikou hip hopové a rapové scény?

Ze začátku mi kritiky hodně vadily a pořád jsem přemýšlel o tom, co dělám špatně. Chci přece jen dělat hudbu, která mě naplňuje. Hodně z těch negativních soudů bylo úplně nekonstruktivních a nebylo možné na nich stavět. Jednalo se většinou o nadávky a posměšky, a proto jsem dospěl k názoru, že ten-hle typ kritiky nebudu brát v potaz a vůbec na něj reagovat. Pokud mi někdo něco vytýká a jde o jasné argumenty, tak z toho samozřejmě čerpám a jsem za to rád. Na hip hopové a rapové scéně mě nemá rád v podstatě nikdo, ale to neznamená, že spolu nemluvíme. Něco jiného je vymezit se vůči hudbě interpreta a osobní nevraživost. S většinou interpretů se normálně zdravíme a mluvíme spolu v backstage.

Kdo je pro vás klasický drsný raper?

Určitě Vladimír 518. Je to člověk, který nezměnil svoji tvář, ale přesto drží krok s tím, jak se hudba vyvíjí. Vladimír podle mě dělá klasický rap, jak si ho Češi představují. Vladimír ale mezi mé kritiky a hatery nepatří. Myslím si, že je natolik rozumný, aby s něčím takovým vůbec plýtval energií. Nezabývá se ničím, co ho nebaví a nezajímá.

Hodně kontroverzní je například raper Řezník, který patří do takzvaného hardcore rapu. Jak jeho hudbu vnímáte?

Já tenhle styl hudby absolutně neposlouchám, ale celou střední se mnou v lavici seděl kamarád a ten ano. Díky tomu se ke mně Řezník vlastně dostal. Na jednu stranu, ať každý říká a dělá, co chce, když ho to baví, ale některý věci už jsou podle mě moc. Možná by měla existovat určitá hranice a soudnost interpreta. Když si tohle pustí například dvanáctiletý dítě, tak asi není úplně dobrý, aby žilo v představě, že je tenhle projev normální. Řezník svůj rap vysvětluje tak, že si jen vymýšlí a vypráví příběhy, ale některý lidi to podle mě takhle nechápou a berou jeho texty zbytečně moc vážně. Přitom on je jen součástí role, která je na hranici lidského chápání. V tomhle případě se vlastně jedná o pózu.

Čtěte také: Ria Hrušovská o body-fitness: Cítím se dobře a jsem se svým tělem spokojena

Marie Pokorná