Talent pro charakterní role Vítová před kamerou prokázala jen párkrát, například ve snímku Noční motýl (1941) - dramatu o ženě, která kvůli lásce k jednomu muži spadne až na samé dno. Kritikou ceněná bývá též její role ve Fričově parodii na melodramata Pytlákova schovanka (1949), v níž si Vítová vlastně utahovala ze svých raných hrdinek.

Čtěte také: Festival Febiofest ocení Kristiánem herce Jana Třísku

Pseudonym jí vymysleli Voskovec a Werich 

Narodila se 24. ledna 1914 v Praze jako Jana Lašková sólistovi opery Národního divadla Hanuši Laškovi a operní pěvkyní Haně. Po rodičích zdědila hudební talent, ale po třech letech na konzervatoři utekla k divadlu. První angažmá jí nabídli v roce 1931 Voskovec a Werich, kteří jí také vymysleli umělecký pseudonym, podle Vítězslava Nezvala.

Začala filmovat a později zamířila do divadla k Vlastovi Burianovi, pak do Švandova divadla a potom na jeviště k Oldřichovi Novému. Po válce se již tato kráska melancholického výrazu filmařům do repertoáru nehodila. Zpívala v pražských kabaretech a na zájezdových estrádách. Zemřela 3. března 1987 v Praze.