Árie ze Smetanových, Dvořákových a Mozartových oper a z romantického italského operního repertoáru přednesou na dubnovém koncertě polská sopranistka Agnieszka Bochenek-Osiecka, mezzosopranistka Eliška Weissová, tenorista Martin Šrejma a nadějný jihokorejský basista Lee Sang-Min, od letošního března angažovaný v drážďanské Státní opeře.

Polská sopranistka Bochenek-Osiecka je sólistkou sdružení Camerata Silesia a ostravského Národního divadla moravskoslezského, spolupracuje s mnoha uměleckými soubory v Polsku i v Česku. Soutěž v Karlových Varech vyhrála v roce 2002.

Mezzosopranistka Weissová, loňská finalistka Mezinárodní pěvecké soutěže Emy Destinnové pořádané v Londýně a v Praze, působí v divadlech v Praze, Plzni, Ústí nad Labem a Košicích. První cenu v soutěži Antonína Dvořáka získala roku 2004.

Tenorista Šrejma, sólista Státní opery Praha a spolupracovník Opery Mozart a Národního divadla, působí též jako koncertní pěvec. Se Státní operou bude hostovat na podzim v Japonsku jako Alfréd ve Verdiho Traviatě. Laureátem karlovarské soutěže byl v letech 2002 a 2004.

Čtvrtý ze sólistů, třicetiletý korejský pěvec, studoval ve své vlasti a pak do loňska na drážďanské univerzitě. V roce 2004 se stal absolutním vítězem 39. ročníku soutěže v Karlových Varech. V Praze se pak pohostinsky představil jako Germont ve Verdiho Traviatě.

Umělce bude doprovázet Karlovarský symfonický orchestr řízený dirigentem Státní opery Praha Františkem Drsem.

Koncert je podle dramaturga festivalu Antonína Matznera zároveň prubířským kamenem: měl by pomoci zjistit, zda nový prostor bude v budoucnu možné z akustických a provozních důvodů využívat i pro festivalové koncerty. Scénu otevřel loni na podzim muzikál Golem.

Divadlo Hybernia vzniklo rekonstrukcí historicky cenné budovy, která byla v minulosti spojena mimo jiné i s počátky českého divadla. Na místě někdejšího gotického kostela z doby Karla IV. nechali irští františkáni - hybernové - v polovině 17. století zbudovat barokní klášterní kostel. Při rozsáhlé přestavbě objektu v celnici počátkem 19. století vznikla pak jedna z vrcholných staveb pražského klasicismu s monumentálním empírovým průčelím. Ve 20. století sloužila výstavám.