„Jsem strašně rád, když můžu vyprávět příběhy," svěřil se v tradičních Hovorech s… na Nové scéně choreograf Libor Vaculík, jehož inscenace je už šestnáctou produkcí pro balet ND. „Petr Zuska o mně říká, že jsem nejepičtější choreograf v Čechách a to je pravda."

Valmont (který titulem odkazuje ke stejnojmennému filmu Miloše Formana) vznikl na motivy slavného románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti, jenž ve 175 dopisech vypráví o hrátkách dvou šlechticů, vikomta de Valmont a markýzy de Merteuil, jejichž cílem je hrát si chladnokrevně s city a důvěrou ostatních. Pro hudební doprovod si Vaculík vybral Franze Schuberta a lotyšského skladatele Pēterise Vaskse, hudební režii má Petr Malásek.

„Libor mi zavolal a řekl: Schubert se mi zdá dost stejný, nemáš tam ještě něco?" přibližuje Petr Zuska výběr hudby. „Já hrabal, pak jsem mu pár kousků poslal. A Libor byl úplně nadšený z Vaskse." „Schubert je dobrý, ale nestačil. Měl jsem absťák po srdci," dodává Vaculík. „Druhé jednání Valmonta, to je úplný orgasmus citů. A Vasksova hudba k tomu přesně sedí."

Jen deset tanečníků

Hybatelkou příběhu je ve Vaculíkově pojetí markýza de Merteuil, která je psána na tělo tanečnici Tereze Podařilové. V roli Valmonta uvidíme Alexandera Katsapova, paní de Tourvel tančí Marta Drastíková, Cecile Andrea Kramešová. Ze záznamu uslyšíme i hlasy herců, které pro Valmonta doporučil šéf činohry Michal Dočekal a kteří čtou jednotlivé dopisy: Kateřiny Winterové, Karla Dobrého, Jany Preissové či Pavly Beretové.

Představení je velmi komorní, účastní se ho jen deset tanečníků. Vaculík přiznává, že původně se Nebezpečných známostí v baletním provedení trochu obával, jejich téma ale považuje za nadčasové: „Jsem přesvědčen, že prasárny, kterých se člověk dopustí, se mu vrací. I v citech. Jsem ateista, ale myslím, že každý z nás má někde někoho, kdo mu ty hříchy sepisuje…"

Čtěte také: Valmont: intriky a hry s city v baletu Národního divadla