VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pohádky z nádraží: O kočičce a Pendolinu

Praha - Letní deníkovské čtení na dobrou noc: Pohádky z nádraží autora Pavla Petra. Příběh jedenáctý: O kočičce a Pendolinu. Knihu si lze v případě zájmu objednat na e-mailové adrese: pavelpetr67@volny.cz.

7.8.2015
SDÍLEJ:

O kočičce a Pendolinu. Jedna z ilustrací Janise Mahbouliho v knize Pohádky z nádraží.Foto: archiv Janise Mahbouliho

Lidé většinou nebydlí sami. Domácnost s nimi dost často sdílejí psi, andulky, morčata, křečci a nebo kočky. A právě jedna taková kočička, jmenovala se Honzina, byla s babičkou Hanou a dědou Jirkou. Ti dva si už ani neuměli představit, že by přišli domů a tam bylo ticho a prázdno. Vždycky, když se vrátili, je vítalo kočičí zamňoukání. Když bylo krátké, znamenalo AHOJ, když bylo dlouhé, táhlé, znělo jako KDE JSTE TAK DLOUHO BYLI.

Kočička dopoledne jen tak brouzdala po bytě. Tu a tam se zakousla do nějaké dobrůtky v misce a zapila ji vodou nebo smetanou. Pak už se uvelebila na sedačce. Našla si to správné místo, stočila se do klubíčka, hlavu položila na přední tlapky a už dřímala. Na jednu kočičku toho bylo až moc hlídat celý byt a tak si musela odpočinout. Za chvíli totiž přijdou páníčkové z procházky a ona je musí přivítat. Odpočatá a plná elánu. Musí kolem nich skákat a mňoukat a to je pořádná fuška. A určitě dnes pojedou ještě na chatu, kousek od města, a tam bude potřebovat hodně sil. Jako správná kočička je totiž zvědavá a všechno musí prozkoumat, jestli se od minule něco nezměnilo.

Na chatu jezdila Honzina moc ráda. Jen ta cesta autem se jí moc nelíbila. Byla ale chytrá a věděla, že kdyby šla pěšky, bolely by ji tlapky a šla by hodně dlouho. A doma zůstat nechtěla. Večer a v noci se totiž trošku bála. No trošku! Bála se hodně, ale nikdy by to nepřiznala. To ale netušila, že děda s babičkou o tom vědí a nikdy by ji samotnou v noci nenechali.

U lesíčka chata je, jezdí tam i tramvaje. Někdy taky autobus, pěknej, pěknej, pěknej kus. A když je tam zametýno, přijede i Pendolíno.

Tuhle písničku si Honzina sama vymyslela. Aby se zabavila v autě a nemusela myslet na to, jak moc tohle cestování nemá ráda. Když dojeli na chatu, Honzina vyběhla z auta. Protáhla si všechny čtyři packy, udělala kočičí hřbet a šla pro-zkoumávat okolí. Nedaleko bylo nádraží a kočička dokázala sedět v trávě celé hodiny a pozorovat cestující jak nastupují a vystupují. Jak vlaky přijíždějí a odjíždějí a představovala si, že jednou do takového vlaku nastoupí a pojede daleko, daleko…

Děda Jirka a babička Hana si při vybalování věcí ani nevšimli, že Honzina odešla. Mysleli si, že se jako vždycky po příjezdu uvelebila ve starém křesle a spí. Začali se po ní shánět až večer, kdy se chtěli vrátit do města. Volali Honzino, Honzino! Ale kočička se neozývala. Nebylo po ní ani vidu, ani slechu. Na chatě zůstat nemohli, protože museli druhý den něco zařídit ve městě.

Honzina seděla nedaleko kolejí a pozorovala cvrkot na železnici. Zdálo se jí, že na nádraží se chystá nějaká sláva. Byla zvědavá. Že by nový vlak? A opravdu. Na perón přijela nádherná souprava. Lokomotiva měla špičatý čumák, špičatější než měla Honzina. Celý vlak byl stříbrný, s modrým a žlutým pruhem. Byl tak krásný a voněl novotou. Kočička k němu šla jako ve snách. „To by bylo se s ním svézt," pomyslela si. A jako by jí někdo neviditelný vedl, do něj nastoupila. Nikdo si jí nevšiml. Honzina si vyskočila nahoru do prostoru pro zavazadla. Očichala to tam, zalezla do tmavého koutu a přepadla ji únava. „Jenom na chvilinku si zavřu oči a pak hned vystoupím," a tvrdě usnula. Ani neslyšela, jak ji děda s babičkou volají a chystají se k odjezdu. A už vůbec nevěděla, že se s ní vlak dal do pohybu.

Babička plakala. Nedalo se nic dělat a museli odjet do města bez Honziny. Děda byl moc smutný. Když přijeli domů, byl byt podivně prázdný. Tiše si sedli do křesel, ani se jim nechtělo spát. Pořád museli myslet na Honzinu, která zůstala sama v noci a daleko.

Honzina mezi tím sladce spala v Pendolinu v prostoru pro zavazadla. Vlak se řítil tmou do své cílové stanice. Když tam dorazil a vystoupili cestující, napochodovala do něj uklízecí četa. Vysmýčila celý vlak, ale místa, kde spala kočička, si nikdo nevšiml. Za chvíli se už v Pendolinu začali usazovat noví cestující. Bylo brzy ráno. Honzina pořád spala. Vlak se rozjel a ukrajoval první kilometry nového dne. Začal brzdit až před nádražím, kde kočička nastoupila. Zpomalení a zastavení vlaku ji probudilo. Vykoukla ze zavazadlového prostoru, zjistila, že je pořád na známém nádraží a vyskočila k údivu cestujících ven do uličky a šup ven z otevřených dveří. Vůbec ji nenapadlo, že ve vlaku prospala celou noc a že se vrátila domů při zpáteční cestě.

Když děda s babičkou zařídili vše potřebné, sedli do auta a vyrazili na chatu. Doufali, že až přijedou na místo, Honzina na ně bude čekat.

Dojeli k chatě, otevřeli dveře od auta, rozhlíželi se, ale nikde nikdo. Babi Hana začala pořádně nahlas volat: „Honzino, ty naše kočičko, kde se schováváš? Ty tuláku náš!" Honzina se divila, proč jí babička říká tuláku, vždyť byla pořád nablízku a nikde se netoulala. Rozeběhla se, skočila do auta, přitulila se a všichni mohli spokojeně odjet domů.

Obal knihy Pohádky z nádraží od spisovatele Pavla Petra.

…o autorovi knihy Pohádky z nádražíAutor knihy Pohádky z nádraží Pavel Petr.Pavel Petr, 48 let. Rodák z Mladé Boleslavi se vyučil v oboru Železničář, pracoval jako průvodčí i jako výpravčí na vlečce v mladoboleslavské automobilce. Od malička měl sen, stát se sportovním novinářem. Přes týdeník Bony a časopis automobilky Škoda Mobil se dostal k mikrofonu v Českém rozhlase Region a následně také na Radiožurnálu. Komentoval na čtyřech hokejových světových šampionátech v ledním hokeji i zimní olympiádě v Soči. S druhou manželkou Janou mají syna Matyáše, bydlí v Luštěnicích u Mladé Boleslavi.

…o autorovi ilustrací v knize Pohádky z nádražíIlustrátor knihy Pohádky z nádraží Janis Mahbouli.Janis Mahbouli, 16 let. Tvrdí, že kreslí od dvou let, kdy se snažil vytvářet vodovkami různé jednoduché malby při cestě s rodiči po Austrálii. V současnosti studuje Střední odbornou školu cestovního ruchu a grafického designu v Pardubicích. V budoucnu by se chtěl živit jako televizní komentátor nebo rozhlasový reportér. Baví ho malba barvami, má navíc zájem o tradice a kultury různých států světa. Jednou si přeje mít velmi barevný a kontrastní byt. Pohádky z nádraží jsou jeho premiérou ve světě knižních ilustrací. Věří, že z ní bude hodně čerpat.

Autor: Redakce

7.8.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Dopravní podnik Praha. Ilustrační foto.
6

DPP klesly za rok tržby o 157 milionů. Kvůli zlevnění ročního kupónu

Křišťálová Lupa 2017

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

AKTUALIZOVÁNO

Prezidentské volby proběhnou 12. a 13. ledna

Druhé přímé prezidentské volby se uskuteční v pátek 12. a v sobotu 13. ledna 2018. Termín dnes oznámil předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD). Oznámením data byla zároveň zahájena volební kampaň. 

Vysněné dětské postele

Dětský pokoj potřebuje pořádnou postel. Ale obyčejné postele jsou plné nesplněných dětských snů. Zkuste splnit nějaké ty sny i vysněnou postelí.

KRÁTCE: Doubravka vyroste do konce září

Praha - První pražská veřejně přístupná rozhledna po 25 letech se brzy otevře veřejnosti. Doubravka XIV. z pera architekta Martina Rajniše vyroste do konce září v lesoparku Čihadla na Černém mostě.

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení