O jeho vystoupení je velký zájem, a proto dal pořadatel koncertu do prodeje další volné vstupenky na exkluzivní místa v sále.

Jaká je podle vás nejromantičtější část Francie?

Podle mě samozřejmě Paříž. Ulice plné kaváren, lidí, umělců a nábřeží řeky Seiny. Je to prostě perfektní místo pro zamilované.

Vy žijete na periferii Paříže, nedaleko Versailles. Proč jste se rozhodl usídlit na okraji města?

Ano, bydlím zhruba třicet kilometrů od centra města. Je to méně uspěchané a stresové, nejezdí tam ani mnoho aut. Již několik let vlastníme se ženou Typhanie psa Cookieho, a toto místo je ideální pro procházky s ním.

Je pravda, že jste již jako dítě četl lépe noty než klasický text?

Ano, je to tak. Doma jsme měli vždy klavír, takže když mi byly čtyři nebo pět let, mým největším potěšením bylo sedět u něj. Přestože můj otec byl učitelem hry na klavír, nikdy mě nenutil ke cvičení. Zjistil, že se o hru zajímám sám a tak mě nechal. Později jsem začal klasické studium hry na klavír ve škole.

Studoval jste klasiku na pařížské konzervatoři, ale nakonec jste se začal věnovat spíše modernímu a populárnímu pojetí hry na klavír. Proč?

Již v patnácti letech jsem věděl, že nechci hrát klasickou hudbu. Chtěl jsem dělat něco jiného a odlišného, chtěl jsem dělat populární hudbu, kterou budu moci poslouchat i v rádiu. Existuje mnoho klasických pianistů, kteří hrají na velmi vysoké úrovni, a já jsem možná mohl být jedním z nich. Ale jsem hrdý na to, že jsem mohl ze hry na klavír udělat více přístupnou hudbu. Je pro mě moc potěšující a velkou odměnou, že děti, které začínají hrát na klavír, cvičí při poslechu mojí hudby. Během mých koncertů často zvu mladé pianisty z publika, aby si se mnou zahráli. Je ale nutné říct, že bez studia na pařížské konzervatoři bych nikdy nemohl dělat to, co dělám dnes.

Již v počátku kariéry jste si změnil jméno z původního Philippe Pagés na Richard Clayderman. Obával jste se, že vaše původní jméno nebudou umět fanoušci mimo Francii vyslovovat?

Když jsem se potkal s producenty, se kterými jsem nahrál všechny slavné skladby, usoudili jsme, že jméno Philippe Pagés je pro Španěly, Němce a všechny ostatní těžko vyslovitelné. Vypátrali jsme, že se má babička jmenovala Clayderman, a tak bylo mé příjmení na světě. Ovšem Philippe Clayderman nám znělo zvláštně, takže jsem si zvolil jméno Richard. Moji nejbližší mi stále říkají Philippe nebo „Phiphi", ale jsem již zvyklý, že mne lidé oslovují Richard.

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste nahrál vaši nejúspěšnější skladbu Balada pro Adeline?

Na tu dobu vzpomínám samozřejmě moc rád. Stále mám v paměti, jak za mnou přišel autor skladby Olivier Toussaint a nabídl mi stát se jejím interpretem. Řekl mi tenkrát, ať skladbu nahraju, že by mohlo jít o fajn hudbu, ale ať nepočítám s tím, že bude mít nějaký velký úspěch u posluchačů. Říkal, že jestli prodáme deset tisíc nosičů, bude to dobré.

Úspěch byl ale mnohem větší, že?

To tedy byl! Upřímně řečeno, ani on a ani já jsme si nedokázali představit, že ve skutečnosti prodáme více než dvacet milionů kopií a že skladba otevře dveře mé kariéře. Baladu pro Adeline hraji už pětatřicet let na více než dvou tisících koncertech.

A jak vzpomínáte na své vystoupení ve slavné Lettermanově Late Night Show, což je jedna z nesledovanějších televizních show ve Spojených státech amerických?

No tak to už je hodně, hodně dávno. Byla to moje premiéra v severoamerické televizi a hned v takovém pořadu. Víte, byl jsem mladý a velmi nervózní, v tu chvíli nás sledovaly desítky milionů diváků. Mohl jsem zde také naživo zahrát mou skladbu. Bylo to potvrzení mého vstupu do úplné elity.

Loni vám bylo šedesát let. Jak se cítíte po překonání tohoto jubilea?

Můj život běží posledních třicet let tak rychle… Jsem rád, že jsme i s mojí rodinou zdraví. Vždy se mi říkalo Princ romantiky, ale teď se to již musí změnit na Král romantiky!

Čtěte také: Richard Clayderman: Můj život není jen hudba, i když se jí věnuji často