VYBERTE SI REGION

Kdysi jsme filmy pouštěli v televizi, vzpomíná zakladatel PAFu

Na první pohled nenápadný, drobný muž Petr Lášek pracuje jako promítač v pražském kině Ponrepo. Profesionálně se věnuje natáčení a střihu. Ale zrovna tak ho fascinuje i svět amatérského filmu. V roce 1992 založil festival PAF a od té doby za ním stojí, doslova ať to stojí, co to stojí.

18.4.2011 3
SDÍLEJ:

UŽ JE MU 20 LET. Petr Lášek může otevírat nejen symbolické šampaňské. Festival neprofesionálních filmů PAF, který v roce 1992 založil, oslavil letos svůj dvacátý ročník.Foto: Ondřej Leinert

Kdy jste se začal pohybovat kolem amatérského filmu?
Je to už dávno v osmdesátých letech. Bylo mi tehdy dvanáct a tatínek odněkud přinesl osmičkovou kameru. Hned jsem si ji vypůjčil a se spolužáky ze základní školy jsme začali dělat první amatérské filmy. Po revoluci v roce 1989, kdy jsem se vrátil z vojny, jsem sledoval, jak řada soutěží amatérských filmů zaniká a s jedním z mých kamarádů jsme se rozhodli s tím něco udělat. A tak jsme v dubnu 1992 uspořádali v dnes už zaniklém kině Zvonková na Praze 10 první ročník festivalu Praha amatérských filmů. Ale protože tvůrci slovo „amatérský“ neradi slyší, dnes už mu prakticky neřekneme jinak než zkráceně PAF.

Jak se za těch 20 let festivaly, jako je právě PAF, změnily?
Proměna je obrovská. Na festivalech například začátkem devadesátých let vůbec nebyly rozšířené videoprojektory. Takže místo projekcí ve vysokém rozlišení, jaké vidíme dnes, přinesli pořadatelé na pódium stolek a na ten postavili největší televizi, co měli. Celý sál pak upřeně zíral na jeden barevný televizor Rubín, v němž se často odehrávaly dlouhé VHS záznamy, na které se nedalo dívat.

Dá se říct, že natočit film je dnes díky dostupnějším technologiím snazší?
Ano. Ale s tím souvisí i negativní stránky. Autoři nad filmy často méně přemýšlejí. Když točili začátkem devadesátých let na němé osmičky, museli zvlášť dělat obraz a zvlášť zvuk. Autor si tak musel už zatraceně dobře promyslet, jak kterou stopu vyplní. Musel nahrávat ruchy a hrát si s obrazem. Naproti tomu dnes tvůrce zapne kameru, natočí několikaminutový záběr mluvící hlavy a myslí si, že má odpracováno. Ale to samozřejmě pro to, aby byl člověk dobrým filmařem, nestačí.

A příklad dobrého filmaře či filmu na PAFu, který vám z minulosti utkvěl v paměti…?
Vzpomínám si například na film Zpověď dnes velmi úspěšného režiséra Jiřího Vejdělka (režisér komerčně úspěšných filmů Účastníci zájezdu, Václav nebo Ženy v pokušení – pozn. red.). Vejdělek se našeho festivalu účastnil v roce 1996 (tehdy mu bylo 24 let – pozn. red.) a z jeho filmu bylo jasně poznat, že jde o nadaného tvůrce. Také tehdy na PAFu vyhrál a další amatérské filmy už nám neposílal, protože se hned dostal na FAMU. Vejdělkova Zpověď měla propracované dialogy, přirozené herecké výkony, výbornou kameru i neočekávanou pointu. Pak tu také byl krásný animovaný film Víta Pancíře Rodinné kroniky. A další díla. Kdybych měl za těch 20 let PAFu sestavit výběr 20 nejlepších filmů, rozhodně bych měl z čeho vybírat.

Co je největší výzvou pro příští ročník PAFu?
Největším úkolem je přilákat veřejnost. Což je ale bez peněz na propagaci problém. Je mi smutno, když několik lidí týdny připravuje festival, snaží se, aby projekce byla na co nejvyšší úrovni, a pak v sálu sedí sotva pár nadšenců.

Vrátí se vám alespoň náklady?
Ne. Takový festival se nedá dělat pro peníze. Letos už jsem navíc ani neměl chuť žádat o nějaký státní grant. Loni se nám totiž stalo, že když měly přijít peníze, nastoupil nový ministr kultury, který vše zarazil a grant přišel až v polovině října. A pochopitelně nemůžu říct svým subdodavatelům v dubnu, kdy se naše akce koná, že teď nemám peníze, ať počkají, až přijde grant. Ale v amatérském filmu člověk prostě musí být ochoten zaplatit ze svého.

Autor: Ondřej Leinert

18.4.2011 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Koupal.
3

Pavel Koupal: Za komunistů si lidé odvykli myslet, řídila je strana

Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha se stala vítězem ankety Bezpečná nemocnice.

Bezpečnou nemocnicí se letos stala Ústřední vojenská nemocnice

Václav Aulický: Jaká místa mám v Praze rád

Praha - Architekt Václav Aulický se proslavil projektováním řady pražských budov. Známý je zejména jako autor kontroverzní Žižkovské věže či legendárního objektu ve stylu brutalismu, tedy bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas. Do podoby hlavního města se tak zapsal nezaměnitelným způsobem.

Češi berou neférově nízké platy. Proč nedostávají víc?

Místo hotových výrobků děláme jen polotovary. A za směnu toho zvládneme vyrobit méně než Němci.

Rozhlasový reportážní pořad zve do míst spjatých s Karlem Čapkem

Praha - Do vily bratří Čapků na pražských Vinohradech spjaté se životem slavného dramatika zavádí od začátku ledna pořad Českého rozhlasu (ČRo) Dvojka s názvem Na návštěvě u Karla Čapka. Jeho autor Ondřej Kepka v něm zve své hosty přímo do míst, kde žil a tvořil Čapek. Novináře o tom ve čtvrtek za ČRo informoval Jakub Hritz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies