Podobné kritické předpovědi zažil Petr Kolář ve své kariéře několikrát, ale ohlédneme-li se za výčtem muzikálů, v nichž hrál, nacházíme mezi nimi samé úspěšné projekty. Zda se mezi ně zařadí i muzikál Klíč králů, který v současnosti uvádí Divadlo Broadway, je jen otázkou času. Petr Kolář ho v rozhovoru pro Pražský deník hodnotí jako něco, co u nás dosud nebylo, a také jako inscenaci, která diváka přiměje přemýšlet. Mimo jiné také prozradil, co si myslí o současné „proměně" Daniela Landy, proč nazpíval vánoční duet, i zda vlastní profil na Facebooku.

Od října hrajete jednu z hlavních postav v novém muzikále Klíč králů. Král skřetů Grg je záporná postava, což u vás, věčného prince a „klaďase" není příliš obvyklé. Jak se vám taková krutá role hraje?

Je to možná první vyloženě zlá role za ta léta, co hraji v muzikálech. Ale musím říct, že mi sedí a hraje se mi docela dobře. Výtvarník pro moji postavu udělal i typický skřetí oblek, který mi napomáhá vtělit se do té role. Baví mě to (smích).

Hrál jste někdy v podobném sci-fi žánru?

Myslím, že ano, přirovnal bych to k muzikálu Excalibur, ve kterém jsem hrál před lety krále Artuše. Ten příběh byl také trochu fantaskní, ačkoli například obsahoval i typickou love story, která v Klíči králů opravdu není.

A najde si divák i v tomto muzikále něco, co souvisí s realitou?

Hlavní téma muzikálu je, že lidstvo zapomnělo na základní podstatu bytí – vodu. Já osobně v tomto cítím parafrázi na dnešní dobu, kdy je všechno hektické a zapomíná se na základní principy, dobré chování a přátelské vztahy mezi lidmi. Ale je na každém jedinci, jaké další paralely si v příběhu najde.

Jak se vám spolupracuje s autorem muzikálu Danielem Landou?

Já už jsem s Danem pracoval v roce 2001 na muzikálu Krysař, v němž jsem tehdy hrál také hlavní postavu. Poté jsme spolu dělali rockový projekt Rockquiem, kdy jsme Mozartovo Requiem předělali do rockové polohy. Práce s ním mě vždycky baví, protože je to takzvaně „na férovku". Dan je upřímný chlap, který vždycky řekne, co si myslí a tento přístup mi je rozhodně příjemnější než chození kolem horké kaše. Navíc je to jeden z mála lidí, kteří se u nás nebojí přicházet s něčím novým. Mezi to patří i muzikál Klíč králů, který se jednomu může líbit, druhému nemusí, ale o tom to je. Není to taková ta klasika, na kterou jsme všichni zvyklí, ale člověk při jeho sledování musí také trochu přemýšlet.

Daniel Landa nedávno „proslul" svým vystoupením na vyhlášení ankety Český slavík, vyvolal jím také velmi rozporuplné reakce veřejnosti. Co si o tom myslíte vy?

Myslím, že mi nepřísluší komentovat to, protože tato řekněme proměna Dana Landy se žádným způsobem nepromítla do jeho práce, takže ani mě osobně to nijak nezasáhlo. Beru to tak, že Dan vždycky vymýšlel něco, čím by zaujal, a když se podívám do minulosti, tak se mu to vždycky podařilo. Dan je zkrátka typ člověka, který když v danou chvíli něco cítí, tak to prostě udělá a nepřemýšlí nad tím, jestli se to někomu bude zdát směšné, trapné nebo kdovíjaké. Myslím si, že to, co na slavících řekl, dotáhne do konce, protože to tak vždycky bylo. Já sám jsem zvědavý, co z toho bude a co se do roka a do dne, jak Dan řekl, stane.

V Českém slavíku po mnoha letech nezvítězil v kategorii zpěváků Karel Gott. Také vy jste byl považován za jednoho z potenciálních Gottových „následovníků", nakonec se to ale podařilo Tomáši Klusovi.

Taková je doba (smích). Já jsem pětinásobný stříbrný slavík, jednou bronzový, ale jak říkáte, na vítězství jsem to nikdy nedotáhl. Tak to prostě je, lidé hlasují a je možná dobře, že přišla změna. Proti Tomášovi Klusovi nic nemám, dělá hudbu tak, jak ji má rád, je to typ písničkáře a možná se svým hitem Pánubohu do oken trefil i do aktuální společenské situace. Tomu se říká v pravou chvíli na pravém místě a já mu mohu jedině poblahopřát, že se mu to povedlo.

Petr Kolář

Vedle muzikálů se věnujete vlastní sólové dráze. Co plánujete na letošní rok?

Nedávno jsem vydal novou desku, takže se snažím dostat ji mezi lidi. Dneska je bohužel taková doba, kdy si nemůžeme myslet, že když ji dáme na prodejní pulty, tak se lidi zblázní. Musíme ji propagovat, jezdit s ní mezi lidi a hrát koncerty, co to jde. Vedle velkých vystoupení s kapelou plánujeme hrát také v menších městech, na festivalech, městských slavnostech a podobně.

Cítím z vašich slov trošku skepsi, myslíte si vůbec, že má v současnosti význam natáčet nové desky, když si je každý může stáhnout na internetu?

Svezlo se to do fáze, kdy mají desky význam propagačního materiálu. Taková je zkrátka doba, s tím se nedá nic dělat a nemá cenu nad tím plakat. Internet dneska vládne všemu včetně hudby a showbusinessu a je na každém, jak se tomu přizpůsobí. Nicméně je to vývoj a nemá cenu jít hlavou proti zdi. Třeba takový Facebook před pěti lety nikdo neznal, ale dnes je to fenomén a součást našeho života.

Vy máte profil na Facebooku?

Samozřejmě. V případě, kdy chci fanouškům něco rychle sdělit, tak neznám lepší způsob než napsat to na Facebook. Víte, jak dlouho by mi trvalo, než bych těch pět tisíc lidí objel a sdělil jim to normálním způsobem (smích)? V tomhle je Facebook samozřejmě fajn a mnohé věci zjednoduší. Samozřejmě tam nepíši, že jdu ráno na záchod, nebo že piji kafe (smích).

Občas vystupujete také v zahraničí – před Vánoci jste například zpíval na koncertě v dost netypickém prostředí – přímo na sjezdovce v italských Dolomitech.

Ta nabídka mi přišla na tolik ulítlá, že jsem s ní souhlasil (smích). Navíc já mám hory jako takové moc rád, odmala zbožňuji lyžování, takže nebyl prostor na nějaké váhání. Je pravda, že jsem ve více než dvoutisícové výšce nad mořem zpíval poprvé, samozřejmě kvůli technickým podmínkám bez kapely a na half-playback, ale byl to skvělý zážitek a moc mě to bavilo.

Spojil jste toto vystoupení i s dovolenou, měl jste čas zalyžovat si v Dolomitech?

Bohužel ne, jel jsem tam kvůli pracovním povinnostem jen na otočku. Ale zimní dovolenou plánuji v březnu, lyžoval jsem i na Mikuláše a Silvestra jsem také strávil v Krkonoších. Mám rád české hory, ale protože počasí je u nás dost nevyzpytatelné a sjezdovky místy přeplněné, tak jezdím i do rakouských Alp nebo právě do Dolomitů. Tam se mi moc líbí, jsou tam vedle skvělých lyžařských podmínek i milí lidé, dobré jídlo, víno…

Na konci uplynulého roku jste rovněž nazpíval vánoční duet s Lucií Vondráčkovou. Byla to také vaše premiéra, váš první vánoční hit?

Málo se to ví, ale já mám na každé desce alespoň jednu písničku s vánoční tematikou. Bohužel se ale v rádiích příliš nehrají, což mě docela mrzí. Nový duet „Vánoce bílý" byl udělán v podstatě na objednávku, a tak v tomto smyslu o jakousi moji další premiéru šlo (smích). Ale přišlo mi to jako fajn nápad, proč neudělat o Vánocích něco hezkého a milého…

Petr Kolář

- Narodil se 20. června 1967 v Českých Budějovicích
- Vystudoval LŠU na bicí
- Od 18 let zpíval s řadou rockových kapel
- V roce 1995 se stal zpěvákem skupiny Precedens, od roku 2002 byl frontman skupiny Arakain
- Po příchodu do Prahy v roce 1993 začal účinkovat v českých a zahraničních muzikálech – vidět jsme ho mohli např. v muzikálech Drácula, Vlasy, Hamlet, Krysař, Johanka z Arku, Tři mušketýři, Láska je láska, Golem nebo Kat mydlář
- V současnosti hraje roli Grga – krále skřetů – v muzikálu Klíč králů v Divadle Broadway
- V roce 1999 vydal své první sólové album Mackie Messer, dodnes vydal další tři CD, poslední s názvem „Čas nás naučí" vyšlo v roce 2011
- V roce 2003 nazpíval velký hit Ještě, že tě lásko mám, mezi další hity patří duet s Leonou Machálkovou Den kdy se vrátí láska, Jednou nebe zavolá nebo Navzdory hříchům
- V roce 2005 opustil skupiny Arakain i Precedens a vydal se na sólovou dráhu

Michaela Rozšafná