Původně se měl konat v O2 areně, nakonec to ale kvůli organizačním změnám a zrušení koncertu v Maďarsku dopadlo pro české fanoušky asi nejlépe, jak mohlo.

Americká legenda industriálního, elektronického rocku Nine Inch Nails se po pěti letech letech vrátila do Prahy, aby zde zahrála, ale i mimo plán otevřela nový multifunkční (dle plánů investora však hlavně hudební - koncerty zde mají tvořit zhruba 70 procent programu) sál. A protože Forum Karlín vyrostlo z kotlárny ČKD v bývalé industriální zóně, spojení s industriální kapelou bylo stylové.

Začátek se však příliš nevydařil. Američtí předskokani Cold Cave se sice na pódiu snažili a industriálně synthpopové klávesové základy se zpěvákem Wesley Eisoldem hlasovým projevem nápadně připomínajícím Roberta Smitha z The Cure by si možná pro sebe dokázali urvat dost prostoru, to by však museli být slyšet. Jejich vystoupení, znějící jako odposlech ze sluchátek od člověka, co stojí naproti vám v metru, lze pasovat na nejtišší elektronický koncert roku.

Pár decibelů navíc by neškodilo

Jasně, že zvuk předkapel bývá často mizerný, ale když se při produkci elektronické formace s dunivými beaty můžete v jedné z prvních řad bavit s kamarádem bez zvýšení hlasu a ještě jste napomenuti od opodál stojící slečny, že chce něco slyšet, je to už poněkud moc.

I dechovky koncem června u Křižíkovy fontány na festivalu „Hraj muziko, hraj" nadělají větší čoro moro, takže když byla tahle ouvertura za námi, měl jsem obavy, aby Nine Inch Nails, v jejichž estetice je hlasitost dost významná, nebyli přiškrceni podobně.

Naštěstí, přestože by pár decibelů navíc neškodilo, od nástupu vůdčí osobnosti, Trenta Reznora, kolem něhož se i v rámci jednoho turné počet hudebníků mění, jak se to zrovna zhodí (v Praze bylo čtyřčlenné těleso, Nine Inch Nails už ale letos vystupovali také třeba v deseti lidech), už to bylo v pořádku.

První řady začaly od úvodních skladeb (Me, I'm Not a Copy of A) pogovat, zatímco na pódiu se s hudbou čítající prakticky všechny zásadní skladby kapely spustila i vybroušená vizuální show.

Frajer z Guinessovy knihy rekordů

Začala decentními fialovými světly nad jednotlivými hudebníky, zářícími do karlínského pološera, v další písni byla utlumena, aby vynikla víc světelná stěna v pozadí. Ta se v jednom okamžiku proměnila v klec, za kterou byl uvězněn rozvášněný bubeník Ilan Rubin, 25letý frajer, co je zapsán v Guinessově knize rekordů, protože si už v jedenácti letech zahrál ve Woodstocku. Rubin je po Reznorovi aktuálně asi nejvýraznější postavou často se proměňující sestavy Nine Inch Nails.

Pražské vystoupení bylo oproti těm minulým v Lucerně či na Slavii možná překvapivě umírněné, elektronika vládla nad kytarami, a díky nižší hlasitosti - ale teď už vyváženému zvuku - tak bylo možno pozorně vnímat všechny Reznorovy nápady. Jedním z nejpozoruhodnějších momentů byla v tomto smyslu skladba The Great Destroyer, při které Reznor synťáky ohýbal tak, že jste si připadali lapeni v sinusoidě jejich zvuku, nervózně rozkmitané, netušící, zda přijde peklo, či nirvána.

Když si pak na úplný konec, do přídavků, Nine Inch Nails schovali krásně temnou baladu Hurt, mohli jste odejít s pocitem výpravného audiovizuálního zážitku.

Ještě je pár věcí potřeba dořešit

Nová hala, jejíž prostory tomu napomohly, zaslouží palec nahoru za prostředí i dobrou klimatizaci. To je vedle vyšší kapacity (3000 proti 2500) do budoucna plus proti Velkému sálu Lucerny. Provozovatelé by ale měli ještě pár věcí dořešit. Třeba nemožnost vrátit se bezprostředně po koncertu byť jen na skok dovnitř a koupit si desku je absurdní.

A široké zástupy lidí srocující se minuty kolem nejužšího místa schodiště před východem, zatímco všude jinde bylo místa dost, taky vzbuzovaly otázky proč… Není východů víc, nebo schodiště širší. Do haly dál přijedou třeba Queens of the Stone Age (11. srpna), Lara Fabian (16. října) nebo Asaf Avidan (25. října). S Nine Inch Nails to ale byla působivá premiéra.

Setlist pražského koncertu

1. Me, I'm Not, 2. Copy of A, 3. The Beginning of the End, 4. Terrible Lie, 5. March of the Pigs, 6. Piggy, 7. Reptile, 8. Burn, 9. Gave Up, 10. Sanctified, 11. Closer, 12. Find My Way, 13. Disappointed, 14. Came Back Haunted, 15. The Great Destroyer, 16. Wish, 17. The Hand That Feeds, 18. Head Like a Hole. Přídavky: 19. The Day the World Went Away, 20. Hurt.

Vnitřek karlínského sálu s ochozy po stranách svými rozměry připomíná sál pražské Lucerny, na rozdíl od ní je však dobře klimatizovaný a má větší pódium. Nabízí tak moderní prostor pro hudební produkce střední velikosti, který české metropoli chyběl.

Multikulturní prostor za čtvrt miliardy korun nechal postavit miliardář a podnikatel Zdeněk Bakala. Ten v posledních letech života bývalého prezidenta Václava Havla, jehož rodině Lucerna patří, financoval většinu jeho uměleckých aktivit a také třeba nejstarší český hudební festival pod širým nebem v Trutnově.

Ročně by se mělo v nové hale pořádat 80 až 100 akcí, asi sedm z deseti budou hudební produkce, zbylých 30 procent pak přehlídky, kongresy nebo natáčení televizních pořadů. Příští týden se zde koná mezinárodní urbanistická konference reSite a v srpnu tu vystoupí kapela Queens of the Stone Age.

Na podzim bude Forum Karlín hostit vystoupení zpěvačky Lary Fabianové a festival Struny podzimu. Návratnost investice vedení společnosti odhaduje na 15 až 20 let v závislosti na vývoji trhu.