Třiašedesátiletý sochař a malíř Ľudovít Bari je designérem moderních tvarů polyfonických hudebních nástrojů, které ovšem nejsou na prodej. O jeho dílech a nástrojích byl v roce 1995 natočen pořad pro australskou televizi. Odvysílal se v 82 zemích světa. V pátek zahájí umělec výstavu s názvem Díla tvořená s láskou, kde budou návštěvníci moct vidět jeho unikátní nástroje pouze po několik hodin.

Proč budou vaše hudební nástroje k vidění na výstavě jen pár hodin?
Mám dvacet originálů. Nemám je pojištěné a nechci si ani představit, kdyby mi je někdo ukradl. Už se tak jednou stalo a dost to se mnou zamávalo.

Co se tenkrát stalo?
Před tím než o mně natočila pořad australská televize, o mně připravil reportáž Josef Klíma do pořadu Na vlastní oči. Sice jsem se najednou dostal do povědomí mnoha lidí, ale za to se moje díla stala kořistí zlodějů. Vykradli mě a dost mě to vzalo. Deset let trvalo, než jsem se postupně k tvorbě nástrojů zase dostal.

Co jste celé ty roky dělal?
Pracoval jsem nejprve jako restaurátor obrazů, nábytku a interiéru v hotelu Evropa. Později jsem se stal recepčním, protože ten předchozí dostal výpověď a oni někoho rychle potřebovali. Pracoval jsem tu necelých 11 let. Při tom jsem se postupně vracel k umění. Dokonce jsem tu měl i svůj ateliér, za který jsem platil svými obrazy. Tak dvěma, třemi obrazy ročně.

Jaká zaměstnání jste za svou uměleckou kariéru vystřídal?
Každých deset let jsem dělal něco jiného a při tom jsem byl výtvarníkem na volné noze. Měl jsem tři děti, tak jsem se o ně musel postarat a nemohl jsem si hrát jen na umělce. Musel jsem mít stálý příjem. Než jsem dokončil střední školu, živil jsem se jako montér. Pak jsem deset let pracoval jako inspektor hlediště a požární technik v Divadle S. K. Neumanna. Poté jsem přešel do Divadla Pod Palmovkou. Jednu sezónu jsem dokonce působil i jako herec v divadelní hře Černá kronika. V roce 1996 jsem začal pracovat v hotelu Evropa. Od roku 2007 se věnuji pouze umění.

Chtěl jste být umělcem od malička?
Všichni členové mé rodiny byli muzikanti. Já jsem jako malý miloval hru na klavír a toužil jsem být klavíristou. Mí příbuzní však skončili v gulagu na Sibiři, jelikož byli jako Maďaři podezřelí ze spolupráce s nacisty. A když můj otec, který byl vězněn v koncentráku, přišel po válce domů a zjistil to, hodil někam na vedení granát, takže ho zavřeli do vězení. Od té doby se to s ním vleklo. Stačilo, aby řekl něco, co nebylo v souladu s režimem, a hned zase šel sedět. Tátu jsme si tedy moc neužili. A nás bylo doma pět, takže nebyl nikdo, kdo by mi zaplatil lekce klavíru. Učil jsem se tedy sám.

Jak jste se k umění dostal?
Po vojně jsem se vyučil truhlářem. Jednou jsem šel po Národní třídě a uviděl tam výlohu s díly kubánských sochařů. Když jsem to viděl, úplně jsem se do toho zbláznil a rozhodl jsem se, že budu sochařem. U té vitríny jsem dokázal denně stát několik hodin. Také mě překvapilo, kolik takové plastiky stojí. Bylo to okolo padesáti tisíc. Cítil jsem v sobě takovou drzost, že kdybych na jednu takovou plastiku měl rok, tak ji prostě udělám taky.

Co jste začal jako první tvořit?
Jako samouk jsem vyřezával reliéfy. Motivem byli hrající muzikanti. Když jsem svůj záměr oznámil přátelům, ptali se mě, jestli jsem to už někdy dělal. Odpověděl jsem, že ne. Řekli mi, že až budu sochařit deset let, tak ať přijdu.
A tak jsem udělal prvních několik kusů. Oni ale nevěřili, že jsem to dělal já, protože jsem si to nepodepsal. Mysleli, že jsem si to koupil někde v galerii. Tak jsem začal reliéfy opatřovat signaturou. Vzhledem k mému talentu jsem se později dostal k profesorům sochařství. Řekli mi, že když vydržím pět let neprodávat a makat, budu nejlepším řezbářem v Evropě.

A vydržel jste?
Řekl jsem si, že vydržím deset let nedělat na kšeft. Dřel jsem jak mezek, neměl jsem hodinu volna. Pak jsem dostal zakázku za několik stovek tisíc.

Jak jste se dostal k tvorbě hudebních nástrojů?
Častým motivem v mých reliéfech byly housle. Mého bratrance napadlo, abych je začal vyrábět. Přišlo mi divné, vyrábět něco, co už je čtyři sta let staré. To je jako kdybych napsal Tři mušketýry, říkal jsem mu. Ale ten jeho nápad mi ležel v hlavě. A tak jsem se o to začal zajímat. Pak ke mně přišla jedna žena, že by chtěla nechat pro svého manžela udělat elektronické housle a na papíře přinesla návrh. Já jí řekl, že načrtnu deset návrhů a že si bude moct jeden vybrat. Zřejmě ji urazilo, že jsem nechtěl udělat její návrh, a už nepřišla. Říkal jsem si, proč dělat cizí návrh, když mám tolik invence, že bych ji mohl prodávat. A tak jsem u toho zůstal a začal jsem oněch deset návrhů realizovat.

Kde berete inspiraci?
Z přírody. Inspiruje mě to, co vidím okolo sebe.

Co vás na houslích fascinuje?
Připomínají mi nádherné ženské tělo.

Kromě houslí vyrábíte i jiné hudební nástroje?
Postupně jsem přidal violy a cella. Donutil mě k tomu můj kamarád, hudební skladatel. Říkal, že když vyrobím elektronické nástroje do smyčcového kvarteta, bude moct pro ně složit hudbu. Ani to nebyl takový problém, v podstatě jsem zvětšil tvar houslí.

Proč své nástroje neprodáváte?
Já je jen půjčuji. Je o ně zájem, ale já nejsem obchodník a neumím prodávat své věci. Neříkám, že je nebudu nikdy prodávat. Někdy asi ano, ale až za takovou cenu, kterou já uznám za vhodnou. Jedny housle jsem chtěl darovat Vanesse Mae, když byla v Praze. Byla z nich totiž unešená. Měl jsem jedinou podmínku, že na ně jednou, dvakrát za rok zahraje na svém koncertu. To se nelíbilo jejímu manažerovi, který chtěl, abych za to, že na ně bude hrát, platil.

Co nyní připravujete?
Plánuji otevřít relaxační kurzy pro veřejnost. Jednalo by se o malování při hudbě. Sám tvořím při hudbě a rád bych umožnil zájemcům o kurz, aby zažili onu metamorfózu tónu v barvu. Nebudu je učit techniku malby, ale naučím je uvolnit ze sebe inspiraci a přenést ji na plátno.

O výstavě Díla tvořená s láskou

- Expozice začíná tento pátek v 18 hodin v opatství Emauzy.
- Na unikátní nástroje Ľudovíta Bariho zde zahraje americký kvartet F dur Antonína Dvořáka Talichovo kvarteto.
- Návštěvníci si budou moci prohlédnout Bariho kolekci dvaceti nástrojů. Ty však budou z bezpečnostních důvodů vystavené pouze v den slavnostního zahájení.
- K vidění tu budou i výtvarníkovy sošky, reliéfy a obrazy. Výstava potrvá do 15. července. Vstup je zdarma.