„Ještě to nevíme přesně, ale v páteknavštívilo festival asi kolem čtyř pěti tisíc lidí. V sobotu se celkový počet diváků mohl vyšplhat tak na osm devět tisíc,“ odhadla návštěvnost Vendula Hybšová z pořádající agentury Innervisions. Pokud si uvědomíme, že dramaturgie festivalu byla zaměřena převážně na „kvalitní“ jména, a ne na prvoplánovou komerci, není to vůbec špatné číslo.

Šaman na pódiu

Mimořádné věci se začaly odehrávat dlouho před časem hlavních hvězd. Bluesman Otis Taylor přizval do své kapely i hráče na violoncello, jehož melodické linky posouvaly zvuk od zemitých bluesrockových základů až někam do kosmu. Ani nezvyklé zařazení country do programu nebylo dramaturgickou chybou. Ricky Skaggs předvedl čistě akustický, bluegrassový repertoár a nadchl. Žánrově tolerantní publikum si vynutilo dva přídavky.

Páteční headliner, hudební šaman Dr. John, odehrál svoje neworleánské rhythm and blues v labužnicky lenivém tempu. Známý vyznavač voodoo nezapomněl rozložit na klavír svoje děsivé rekvizity včetně lidské lebky, ale muzikou naštěstí publikum nevystrašil. I přes ležérnější přístup ke hraní byl Dr. John stále přesvědčivým mistrem svého řemesla.

Opožděné pozlátko

V sobotní nabídce exceloval svým nadčasovým bluesrockem robustní kytarista a zpěvák Popa Chubby. Do svého setu zařadil i zasvěceně převzaté písně Jimiho Hendrixe. Pro značnou část návštěvnictva se stali zlatým hřebem američtí Blood, Sweat&Tears. Ač z původních sestav jazzrockové legendy nezůstal kámen na kameni, kapela předvedla vitální verze nestárnoucích hitů jako Spinning Wheel a umožnila nostalgicky – a hlavně autenticky zavzpomínat na éru 60. a 70. let.

Hlavní hvězda Lauryn Hill působila mezi ostatními festivalovými hosty jako z jiného světa. Oproti plánovanému začátku na sebe nechala čekat více než tři čtvrtě hodiny a „postarala“ se tak o jediný vážnější výpadek v rámci svižně odsypávajícího programu. Pak předvedla poněkud nervní až „neurotickou“ show. Při vší úctě k jejímu talentu, dalo se čekat víc. Nicméně do repertoáru zařadila i známé písně domovských Fugees a svoje příznivce roztančila. Jako celek festival Music In The Park dokázal, že díky netuctové dramaturgii určitě má nezaměnitelné místo v pražské, potažmo české kulturní nabídce.