VYBERTE SI REGION

Kapelník Fešáků Antonín Kny: Fešáci? Parta krásných bláznů a část života

Praha /FOTOGALERIE/ – Dlouhá léta je spojen s country kapelou Fešáci. Je jejím vedoucím, kytaristou i zpěvákem. Jmenuje se Antonín Kny a v poslední době neměl dobré spaní. Fešáci totiž vyrazili na turné. Začalo 1. prosince v a pokračuje dnes. Koncertní šňůra se zastavila v 19 hodin v pražském Kulturním centru Novodvorská.

3.12.2013
SDÍLEJ:
Fotogalerie
16 fotografií
Koncert Fešáků v KC Novodvorská 3. prosince.

Koncert Fešáků v KC Novodvorská 3. prosince.Foto: DENÍK/Dimír Šťastný

Kdy jste vlastně poprvé zaregistroval, že existuje skupina Fešáci?

Bylo to v roce 1970. Bylo mi osm let a do druhé vesnice, kde jsme měli chalupu, jezdili tehdy ještě Blue Grass Hoppers (tak se z počátku Fešáci jmenovali pozn. autora) na chatu, která se jmenovala Espíro.

Povídá se cosi o tom, že jste chodil pro pivo a Fešáky potkával?

Jezdil jsem okolo té chalupy, ze které se řinul zpěv a nástroje, kam kapela jezdila o víkendech cvičit a zkoušet a vždycky někdo otevřel okno a zařval: „Tondo, sjeď nám pro pivo!" Já vzal síťovku nebo džbánek a mazal jsem.

Na jaké hudbě jste vyrůstal?

Vyrůstal jsem převážně na Beatles a Rolling Stones. Ty poslouchal můj strýc, který jezdil s námi na chalupu.

Kdy jste vzal poprvé do ruky kytaru?

Nejdříve jsem, někde ve 14 letech, začal na bicí. Prošel jsem v Děčíně pár kapelami. Kytara přišla až v sedmnácti.

Zkoušel jste to v lidušce? Tedy lidové škole umění?

Liduška byla na bicí, poté přišla konzervatoř na kytaru. Přiznám se, že mě to až na noty a teorii bavilo velice a velmi pilně jsem cvičil. Hodně jsem odposlouchával z nahrávek a sám hledal cestu, jak to či ono zahrát.

V jaké skupině jste začínal?

Začal jsem se skupinou Triton v Děčíně na bicí. To byla první opravdu profi kapela.

Co přišlo poté?

Potom jsem s kamarádem Iljou Herainem, který později hrál na banjo Greenhornů, založil skupinu Honáci. To byl ryzí bluegrass. Následovaly profesionální skupina Kamion, která hrála moderní country. Z této skupiny několik členů odešlo do skupiny Fešáci. A já byl mezi nimi.

Jak došlo k tomu, že jste se stal členem skupiny Fešáci?

S Fešáky jsem se znal mnoho let. Karel Poláček, tehdejší kapelník a spoluzakladatel Fešáků, mě učil od 17 let základy na kytaru. Tehdy dal u Fešáků výpověď. Jezdil jsem s nimi zrovna nějaký čas, psal se rok 1985, jako technik, ladil jsem Karlovi kytary a ten mě navrhl jako svého nástupce. Odešel v prosinci 1987 po 20 letech v kapele.

Pamatujete se, když jste poprvé vešel do zkušebny a tam byli Fešáci? Jaké to bylo?

Vzhledem k tomu, že jsem celou ústeckou sekci (kapela byla složená z Ústečáků a Pražáků) znal a chodil jsem na Fešáky pravidelně na jejich děčínské Saloony v divadle, nebylo to setkání nové. Nějak to všechno tenkrát vyplynulo v čase. Kluci věděli, jak a co hraju, prostě odcházel původní kytarista a přicházel nový. Nic dramatického, vše bylo domluvené.

Jaké bylo vaše první vystoupení s Fešáky? Pamatujete si na to?

Bylo to na Zlaté hokejce v Pardubicích. Seděli tam Hašek a Jágr. Docela legrace.

Byly okamžiky, kdy jste chtěl od Fešáků odejít?

Takových chvil bylo několik a prožil si je asi každý. Byly to dobré i zlé chvíle. Ve chvíli, kdy odešel Petr Novotný na Novu věnovat se svému pořadu, myslel jsem, že se zhroutil svět a že bez něho to prostě nejde. Tehdy jsme se ale semkli, vymysleli trochu jiný systém a po krátké pauze vyrazili na štace znovu. Bylo to ze začátku těžké, ale vidíte, že dalších dvacet let jsme to zvládli.

Kolik koncertů jste s Fešáky odehrál?

Za těch 27 let odhaduji tak okolo čtyři a půl až pět tisíc.

Neskutečné číslo. To je kus života.

Máte pravdu, ve Fešácích je můj život ukryt docela nepřehlédnutelně. Fešáci jsou můj život.

Našel jste si mezi Fešáky opravdového kamaráda, přítele?

Velice blízko jsem měl k Pavlovi Brümerovi a právě k Petrovi Novotnému. Hodně mě toho naučil a jsem mu za to vděčný.

S Fešáky to bylo také velké cestování. Kde jste všude hráli?

Hráli jsme nejenom v Čechách a na Slovensku, ale také v Austrálii, Řecku, Norsku a vlastně po celé Evropě. Kluci byli i v USA, ale to bylo těsně před tím, než jsem se stal členem kapely.

Lze říci, že ty desítky let to byla jedna velká party, nebo to byla občas i velká dřina?

Parta to byla vždy skvělá, i když se často někteří členové měnili. Přicházeli a odcházeli. A také se vraceli. Jako třeba Tomáš Linka. Dřina to byla a je obrovská. Jak říká Petr Novotný, nejhorší je práce s lidma. K zásadním rozbrojům nikdy ale nedocházelo. Parta je to skvělá.

Vy mluvíte o partě a já o party.

Aha. No, jak se to vezme. Tohle hraní, dění kolem Fešáků je fakt jedna velká party s partou krásných bláznů.

Dokázali jste se v kapele i pohádat?

Vždycky jsme se hádali a budeme se hádat dál. Bylo to ale vždy hlavně okolo muziky a dramaturgie pořadu. Nikdy ne po lidské stránce. Byly to konstruktivní hádky a vždy to někam vedlo. Jsou vždy vítězové a poražení, ale střídá se to. U nás to bylo a je v rovnováze.

Kdo byl v kapele největší vtipálek? A kdo největším terčem vtípků?

Největší vtipálek byl Fanda Pátek, hráč na dobro. Byl také často terčem vtípků. Fanda byl pomalý, ale taky rychlý. Někdy za hlupáka, ale přitom s nejvyšším vzděláním a intelektem. Takový maskot.

Kdy jste se stal kapelníkem?

Kapelníkem Fešáků jsem se stal v roce 1991, krátce po vydání nejúspěšnějšího alba Hvězdy Countryon. Celou jsem jí po produkční aranžérské stránce dal dohromady. Po odchodu prvního kapelníka skupiny Karla Poláčka (1987) se na tři roky stal kapelníkem zpěvák a banjista Pavel Brümer. Ten kapelnictví ze zdravotních důvodů vzdal a kapela odhlasovala mne.

Bylo těžké uřídit Fešáky?

Ano. Když pracujete s deseti hudebníky, silnými osobnostmi a pěti techniky, zvukaři, osvětlovači a dopravci, navíc každý jiné povahy, je to velice těžké. Člověk musí být obrovský diplomat, s každým se musí zacházet jinak. Neexistuje jeden metr. Vždycky jsem se ale, až na pár opravdových drobných výjimek, se všemi dohodl. Chce to silné nervy a trpělivost. Jsou tu také ale manželky.

Jak to myslíte?

S těmi je to daleko kolikrát horší. Jak začnou ženský do kapely kecat, je zle. Nakonec jsem se ale i s nimi vždy domluvil a vždy to dobře pro kapelu dopadlo. Funguje už to 46 let.

Co pro vás vlastně znamená život s Fešáky?

Je to druhá rodina. Jsem tu přes půl života. Strávil jsem s nimi v mnoha letech víc času než s rodinou. Známe se navzájem i s rodinami každého z nás. Byli jsme spolu několikrát na společných dovolených.

Jste ženatý, co vaše žena na všechny ty Fešáky?

Ano, jsem ženatý 22 let. Má žena mně do kapely nemluví. Ví, že to nedělá dobře. To jsem opravdu hned na začátku našeho vztahu jasně zdůraznil. Chlapi si to mají vždy vyřídit sami. Vážím si jí, zažila se mnou vzestupy i pády. Zažívá se mnou i mé návraty z koncertů okolo třetí ráno a dobré i špatné nálady. Nemoci, kdy člověk i s horečkou musí na koncert vyrazit.

Jaká je současná situace v kapele? Naznačujete, že turné, které právě startuje, by mohlo být poslední. Proč si to myslíte?

Situace v kapele je skvělá, ale docházejí pozvolna náboje. Víte, odehrát za rok sto představení a vymýšlet každý rok na vánoční salony stále něco nového a nového, to je velice těžké. Máme v repertoáru na dvě stovky skladeb. Lidé jsou ale od nás zvyklí, že hrajeme i divadlo. Krátké scénky, humorné i satirické. Patří to k našim saloonům. Proto lidé na nás chodí. Děláme to už 46 let a každý rok říkáme, že je to naposledy. Vidíte a pořád jedeme.

Kam až chcete dojet?

Rádi bychom dojeli do padesátého výročí skupiny, tedy do roku 2017. Pak se uvidí.

Jaký je věkový průměr Fešáků?

V kapele je půlka padesátníků a půlka pětašedesátníků. Těžko bych se vyjádřil, jaký je to průměr. Všichni se cítí samozřejmě daleko mladší. Alespoň duchem. Těla jsou na tom hůř.

Jaká je nálada ve skupině? Jak moc vás poznamenalo úmrtí Jindry Šťáhlavského a vážná nemoc Petra Novotného?

Kapelu zasáhla dvě úmrtí, nejdříve před lety Michala Tučného, který s kapelou šest let hrál, a teď další odchod Jindry Šťáhlavského, ten patřil k pilířům skupiny. Jeho nezaměnitelný hlas se nedá nikým napodobit. Složil a zpíval pár zásadních písní skupiny Jaro, Pojedou, Ohio. Vážná nemoc Petra Novotného nás zasáhla jako blesk z čistého nebe. Věříme, že bude v pořádku a že s námi opěr vyjede na koncerty.

Takže…

Víte, někdy se nedaří, někdy je líp. Teď je to zrovna horší, společnost je rozladěná, není dobrá nálada, lidé jsou naštvaní a mají kolikrát hluboko do kapsy. A kultura tím trpí. Je tu nezaměstnanost a strach z budoucnosti. Kapela je ale v pohodě a v plné síle. Je připravena lidem rozdávat radost a hrát písně, které mají rádi. Děláme to podle našeho nejlepšího svědomí a vědomí. Nic jiného neumíme a snažíme se být v oboru nejlepší.

Chystáte ve svém „stáří" něco nového?

Chystáme nové řadové album a zájezd do USA. Máme plno dalších plánů.

Až jednou, za dvacet let, se potkáme a já řeknu Fešáci. Co vás napadne? A kdo vás napadne?

Myslím, že dalších dvacet let života mě už nehrozí, ale kdyby náhodou ano, řekl bych: Krásné vzpomínky, převážná část mého života a práce s kapelou, kterou mám rád a pro kterou jsem hodně obětoval. Dobrá parta, která prošla bouří i slunnými dny. Zbylo po ní mnoho práce, písní a záběrů.

Začíná turné Fešáků. Jak byste ho charakterizoval?

Čeká nás deset krásných vyprodaných koncertů a tak pět tisíc lidí. Každé turné je jiné a s jiným hostem. I to letošní. Před deseti lety odešel navždy guru české country Jiří Brabec. Pozvali jsme na turné jeho manželku a zpěvačku Šárku Rezkovou a nacvičili i píseň Závidím od Nadi Urbánkové. Zahrajeme nové písně, směs hitů Jindry Šťáhlavského, oprášíme ty starší a zahrajeme i pár vánočních z našeho posledního alba. Připravili jsme pro diváky i krátkou satirickou scénku, a přijde i Petr Martinák.

Autor: Jiří Macek

3.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Radmila Kleslová.

Případ odměn pro Kleslovou trestným činem nezavání

Adresátkou pohlednice zachycující Bärengraben a odeslané z Bernu 9. dubna 1937 byla Velevážená paní pí. Dr. Baborová-Čiháková, choť továrníka

Před 140 lety se narodila první žena, která promovala v Karolinu

Jak být v práci 40 hodin týdně a nezbláznit se

Pracujete často deset hodin denně a přesto stále nestíháte? Pak si potřebujete lépe naplánovat pracovní den a využívat čas efektivněji. Za 40 hodin týdně byste měli pohodlně zvládnout náplň práce, pokud ji děláte správně. Jak na to, radí experti na efektivitu práce.

Před 50 lety zemřela spisovatelka Marie Majerová

Praha -  Po léta byla režimem prezentována jako neochvějně socialistická spisovatelka, což zejména po válce také byla. Marie Majerová, která zemřela před 50 lety, 16. ledna 1967, v nedožitých 85 letech, působila též jako novinářka bojující za práva žen, ale proslula i jako femme fatale avantgardních umělců. V mládí byla jejím krédem svoboda a volná láska, pak uvěřila v komunismus. Jako zotročující síly viděla kapitalistický systém i nerovnost pohlaví.

Uměleckým šéfem Dejvického divadla je Martin Myšička

Praha - Se sedmnácti inscenacemi v repertoáru a s Martinem Myšičkou jako novým uměleckým šéfem vstoupilo do nového roku Dejvické divadlo v Praze. Dosavadní šéf Michal Vajdička do Dejvic nastoupil v září 2014, se souborem ale spolupracoval už od sezony 2011/2012 jako režisér inscenací Ucpanej systém a Racek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies