Při mši jste četl několik vět z knihy Job. Ale kdybyste mohl Jiřině do nebe vzkázat jen jednu větu, sám za sebe, jak by zněla?

Jiřino, jsou tam v tom nebi popelníky a smí se tam hulit? Jestli jo, tak tam chci taky (usmívá se a je vidět, že chce uvolnit po celé odpoledne napjatou atmosféru).

Co vás s Jiřinou Jiráskovou před lety tak sblížilo?

Začalo to při natáčení Bylo to nás pět, kde jsme oba společně hráli. Jiřinu jsem potom obsadil do jednoho ze svých prvních televizních filmů Vyvraždění rodiny Greenů. Hrála v něm malou roli, ale úžasnou. A samozřejmě, tím mi nemohla nezačít být sympatická. Asi si dokážete představit, co to pro mě znamenalo, když takováto hvězda přijala malou roli od začínajícího režiséra.

Vzpomeňte, prosím, na vaše poslední setkání…

Naposledy jsem jí viděl tři dny před jejím odchodem a to už bylo jasné, že si ji Pán Bůh volá k sobě, že nás opouští. Žádné veselé setkání to proto nebylo, přesto se ještě usmála, to když jsem jí řekl, že je nominována na cenu kritiky za vedlejší roli ve filmu Vrásky z lásky. Viděl jsem, že ji to potěšilo, že i v posledních chvílích se jí stále dostává uznání za její herecké výkony.

Na vystupování před spoustou lidí jste zvyklý, ale jaké to je, když má člověk promluvit před plným chrámem při události, jako je tato?

Nezbývá, než říkat pravdu. A když je možnost říct takovou hlubokou pravdu, jako jsem mohl říct já, je to moc krásné.

Ve kterých filmech podle vás Jiřina nejvíce ukázala svůj herecký talent?

Jejími jednoznačnými pilíři pro mě budou Zámek v Čechách a Sestřičky. Zámek v Čechách možná ještě víc, všem doporučuji podívat se, jak v něm Jiřina herecky zářila.