VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jiří Langmajer: S Hamletem jsem se herecky posunul o schůdek výš

Praha /ROZHOVOR/ - Na rozhovor jsme se sešli hodinu před začátkem představení Mata Hari v kavárně nedaleko Divadla Broadway. Jiří Langmajer tu hraje od podzimu roli Maurice Chevaliera, konferenciéra kabaretu Moulin Rouge.

8.1.2014
SDÍLEJ:

Jiří Langmajer v roli konferenciéra kabaretu Moulin Rouge v muzikálu Mata Hari, který uvádí Divadlo Broadway v Praze.Foto: Divadlo Broadway

O herci, kterého před mnoha lety proslavila mimo jiné role vojína Kouby ve snímku Copak je to za vojáka, se dočítáme často v bulvárních médiích. Jedním takovým periodikem si před mým příchodem Langmajer v kavárně listoval.

„Tak jsem v obraze," shrnul to ironicky a plátek odložil. Bylo nadmíru jasné, že téma soukromí bude pro tento rozhovor zapovězeno.

O práci a herectví se však Jiří Langmajer rozpovídal bohatě, ostatně právě práce je i díky jeho preciznosti to, co mu v životě zabírá nejvíce času.

Jak jste byl v předvánočním období pracovně zatížen?

Docela dost, ale třeba v jeden den jsem se na všechno vykašlal a celý den jsem doma skládal dřevo. Což mě teda baví mnohem víc než hraní (smích). Je to pro mě obrovská úleva, nasadím si sluchátka na uši, poslouchám jazz a jsem šťastnej.

Je pro vás důležité jít na představení s vyčištěnou hlavou?

Dneska to je úplná náhoda, jinak obvykle chodím na představení po celodenní práci.

V prosinci byl při představení Mata Hari vyhlášen 50 000. návštěvník tohoto muzikálu, vnímáte to jako herec?

To vnímá především pan producent, kterému to obrovsky přeju. Podle mě je to velký úspěch, nicméně já to vůbec nevnímám nijak jinak, než jako jedno z iks představení… I když, pro mě je dnes pro změnu výjimečné tím, že na něm budu mít hosta, paní režisérku Marii Poledňákovou. Mám se s ní moc rád, řekl bych, že na mě má slabost a já na ni taky. Hrozně se na ni těším, je to pro mě takový svátek.

V současnosti jste na volné noze, kde dál kromě Divadla Broadway působíte?

V Divadle Palace hraju ve čtyřech komediích, zrovna tento týden jsme jezdili po všech možných štacích byli jsme v Kutné Hoře, ve Varnsdorfu a samozřejmě hrajeme skoro denně v Praze. V Divadle Palace teď hraju hodně, protože Divadlo pod Palmovkou, kde jsem léta působil, se hrát nedá, bohužel je zavřené, protože tam po povodních nefunguje topení.

Divadlo by se mělo dát do chodu zase od příští sezóny, vrátíte se tam?

Nový ředitel (Michal Lang, pozn. red.) mě oslovil s nabídkou spolupráce ve hře Fuk režiséra Petra Zelenky. Dosud ji inscenoval v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a já bych měl být jediným hercem, který se v ní od podzimu objeví nově právě pod Palmovkou.

Nyní vás tedy zaměstnávají hlavně komediální role, to u vás není moc zvykem, ne?

V Mata Hari nehraju postavu Maurice Chevaliera (konferenciéra kabaretu Moulin Rouge - pozn. red.) komediálně. Aleš Háma, který mě alternuje, z toho sice udělal trochu komediální styl, ale já to hraju tak, jak je role napsaná, to znamená jako průvodce dějem. Já nejsem komik, takže to hraju tak, jak jsme se domluvili s režisérem Radkem Balášem.

Jiří Langmajer v komedii Pohleď a budeš udivenA jak vás baví provádět diváky dějem?

Pro mě je to obrovská příležitost si zahrát a hlavně zazpívat, protože jsem z muzikantské rodiny. A tady je to zpívání těžký, takže jsem se musel i dost dlouho připravovat. Většinou z toho mám docela vítr, abych to zvládl tak, jak mám.

Kdo je z vaší rodiny hudebník?

Táta je muzikant, zpíval v opeře tenor. Teď už je starší, tak je jen ve sboru. Byl se na muzikálu Mata Hari podívat a byl jsem od něj vcelku pochválený. Nicméně když se nerozezpívám, když se na to pořádně nesoustředím, tak to není úplně jednoduché. Ale jsem rád, že mám takovou těžší věc, protože mě to nutí být ve střehu. Navíc je tam spousta hezkých holek, to mě taky baví (smích). Skvělá je i taneční choreografie od Qaši, takže já sem kupodivu chodím hodně rád.

Na rozdíl od jiných divadel?

To víte, že jsem v průběhu života nechodil rád úplně do všech divadel a na všechna představení. I když těch bylo naštěstí naprosté minimum, mám obrovské štěstí, že už mnoho let sám rozhoduju o tom, s kým budu zkoušet, co budu zkoušet a co budu hrát.

Podle čeho si vybíráte?

Už mi není dvacet, takže jdu do toho, co si myslím, že zvládnu. Nedělám věci, které pro mě nemají žádnou perspektivu. To si nemůžu dovolit i z finančních důvodů. Ne že bych dostával čtyři nabídky týdně, ale letos jsem pár věcí odmítnul a už i na příští rok jsem jednu práci odřekl, což mě docela mrzí, ale nemůžu stíhat všechno.

Prozradíte, co jste například odmítl?

Pan Lichtenberg mi nabídl práci v dalším muzikálu Divadla Broadway Adam a Eva. Musel jsem ji ale bohužel odmítnout, protože už mám v tom termínu tolik práce, že bych to nezvládl. Než bych to nazkoušel na půl cesty, řekl jsem, že do toho nejdu.

A co vaše působení v nekonečných televizních seriálech?

To už mám za sebou, už je to určitě pár let, co jsem odešel. Byla to fantastická zkušenost a jsem velmi šťastný za to, že jsem to dělal právě před tolika lety, kdy jsem měl v sobě ještě dost síly. Dokázal jsem v nejlepším přestat a odejít, ačkoli jsem měl možnost rozjet to ve velkém. Jsem za to rád, protože tato práce je někdy velmi úmorná, vyčerpávající a nepřináší žádný jiný užitek než finanční a také ten, že jste hodně na očích. A o to já už tolik nestojím.

ŽIVOT V TROSKÁCH. Jiří Langmajer ve snímku Druhý dech. Často ale máte také jiné televizní závazky, kde vás brzy uvidíme?

Nedávno jsme měli tiskovku k novému projektu České televize Škoda lásky, který tvoří dvanáct krátkometrážních povídek, a já hraji ve třech hlavní roli. To byla moc pěkná práce. V jednom díle, kde hraji profesora DAMU, jsem si zavzpomínal na Borise Rösnera, mého velkého přítele a kamaráda, který už je bohužel v pánu. V dalších dvou hraji alter-ego Michala Viewegha.

V současnosti něco natáčíte?

Na podzim jsem dotočil šest dílů seriálu Neviditelní, který napsal a režíroval Radek Bajgar. Je to o vodnících. Dalších šest dílů pak budeme točit příští rok od jara do léta. Letos na podzim měl mít premiéru taky film Všiváci, kde hraji s Ondrou Vetchým bratry, dvě hlavní role. Bohužel do toho ale mimo jiné přišel Kmotr, kde Ondra taky hraje, takže to bude mít premiéru až na jaře. Hraju tam neurochirurga, těžkého alkoholika.

V několika článcích na internetu jsem se dočetla, že jste titulován jako „legendární herec" případně herec „legendárních rolí". Připadáte si jako legenda?

To jsou řeči… to si teda opravdu nepřipadám. Je fakt, že když jsem v devatenácti letech hrál ve filmu Copak je to za vojáka, a dávají to dodnes, kdy už je mi padesát, tak jsem se asi legendou stal (smích). Já to takhle ale fakt neprožívám a už mi na tom ani tolik nezáleží, jako když jsem byl mladý. Zrovna dnes jsem při řezání toho dřeva trochu přemýšlel a říkal jsem si, že už mi na té slávě až tak nezáleží. Že mi záleží hlavně na tom, abych se postaral o lidi, které mám rád a o svoji rodinu.

Ty doby, kdy jste se hnal za slávou, ve vaší kariéře proběhly?

No jasně, samozřejmě. Měl jsem velkou touhu prosadit se, hrát hlavní role, mít cenu a uznání od lidí. Už jsem ale hrál, zejména pod Palmovkou, spoustu hlavních a titulních rolí v představeních, která měla více než sto repríz, což je v repertoárovém divadle něco zcela mimořádného. A pokaždé bylo vyprodáno. Ty komedie, kde nyní hraji, dělám proto, abych si taky trochu oddechl od všech těch těžkých rolí, kde umírám, nebo mě zabijí.

Navíc ty těžké role hrajete také v létě při Shakespearovských slavnostech.

Teď v létě jsem měl dvacet repríz Richarda III., příští rok nejspíš budou další reprízy, což zcela jednoznačně vyvažuje moji práci přes celý rok. Je to sice velká nálož, a velmi mě to pozitivním způsobem nabíjí, ale samozřejmě také vyčerpává.

Považujete Richarda III. za vaši největší roli?

To ne. Ale je to moje jedna z posledních velkých rolí.

V Románu pro ženy exceluje Jiří Langmajer.A byla nějaká role vaše největší, životní?

Jestli vůbec budu přemýšlet tímto způsobem, řekl bych, že lehce přelomová byla role Hamleta na Shakespearovských slavnostech. Bylo to ale také tím, že jsem to hrál přesně v době, kdy mi záleželo na tom, abych povyskočil herecky o schůdek výš. K chlapům, jako byl Boris Rösner. Uvědomil jsem si, že je důležitější to, co ve mně role nechá, než to, co z toho budu mít.

Jak se dnes v televizi díváte na role, které jste hrál jako mladý kluk, který toužil po slávě?

Já se na to dneska radši vůbec nedívám, nejsem schopen mít v tu chvíli stabilní tlak (smích).

Míváte připomínky k režisérům nebo tvůrcům, ať už filmových nebo divadelních inscenací?

U filmů ne, tam je to jedno, protože už se nedá nic změnit. To spíš dřív, když jsem zkoušel na divadle, jsem se občas hádal s režiséry. Vadilo mi, když neměli jasnou představu, když nevěděli, kudy kam. Uznávám, že jsem se dokázal hodně hádat, ne vždy to bylo dobře, ale už jsem byl prostě takovej.

Preferujete, když vám režisér předloží jasný scénář, jasný přehled toho, co od vás očekává?

Preferuju, když přijde člověk a ví, co chce. Tohle se mi jednoznačně osvědčilo na spolupráci s Martinem Hubou, který režíroval jak Richarda III., tak před tím Krále Leara, kterého jsem také hrál. Ten už tři čtvrtě roku před tím, než jsme začali, věděl, proč to dělá a co tím chce říct. To je fascinující věc a pro herce neskutečná úleva proto, že se nemusí pouštět na tenký led. Režisér ho vede pevnou rukou a herec se může zcela svobodně vydat se ze svých schopností a ze svého umu.

Michaela Rozšafná

Autor: Redakce

8.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Tipy Deníku

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete.
AUTOMIX.CZ
54

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

O šikovné české ručičky je opět zájem. Opravny jsou zpět

Praha - Opravny a opravárny zažívají velký návrat. Recyklace odpadů se stala pro lidi přirozeností, nyní začínají přemýšlet, jak množství odpadu minimalizovat. Vyhledáním opraváře šetří nejen přírodu, ale někdy i peníze. 

Nad Havlem chtěli lidé budku u zastávky, jejich úsilí mělo úspěch

Praha – Neúnavná občanská iniciativa může slavit úspěchy. Ve Staré Krči se právě díky úsilí místních podařilo prosadit zřízení nového přístřešku u autobusové zastávky Nad Havlem. Radní Prahy 4 pro oblast územního rozvoje Alžběta Rejchrtová (Trojkoalice/Zelení) v té souvislosti ocenila roli aktivních občanů v čele s Vladimírem Hroudou.

Dle očekávání: Karel Srp v radě ÚSTR nezasedne. Kvůli členství v KSČ

Dlouholetý předseda Jazzové sekce Karel Srp se podle očekávání nestal členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Senát dnes vzal na vědomí stanovisko své volební komise, že Srp jako bývalý člen předlistopadové komunistické strany nesplňuje zákonnou podmínku spolehlivosti. O Srpově nominaci do rady tak horní komora ani nerozhodovala. Srp se jednání Senátu nezúčastnil.

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení