Jak žili Pražané v době rokoka? Výstava končí

Rokoko se zrodilo v polovině 18. století na francouzském dvoře za vlády Ludvíka XV. Monumentální baroko s velkolepostí soch a především chrámů, paláců a církevní hudby už nevyhovovalo galantní dvorské etiketě.

Zjemnělá, křehká, filigránská odnož baroka odpovídala i novému, požitkářskému stylu života šlechty a bohatého měšťanstva. Nový směr umění se nejvíce uplatnil v interiérech. Typickým znakem rokoka je rokaj, z francouzského slova rocaille čili lastura. Její nepravidelný, zoubkovaný okraj posloužil jako výchozí motiv, umělci dále obměňovaný.

Asymetrický tvar se objevoval na nástropních vlysech, dřevěném ostění, složité arabesky si oblíbili rytci, aby jimi vyzdobili například knihy.

Ve stylu rokoka se vyřezával nábytek, zlatníci tepali velice umné šperky, jedlo a pilo se z porcelánu, stříbrných a cínových pohárů, a nezůstala stranou ani móda.

Člověk, alespoň ten bohatý, se měl těšit z toho, co jej obklopuje.

A to se stalo i výchozím tématem ojedinělé a okouzlující výstavy Pražské rokoko. V sálech Clam-Gallasova paláce tvůrci výstavy dokázali přibližně od patnácti institucí a soukromých osob shromáždit na šest set předmětů, které se naštěstí dochovaly dodneška.

Náš obdiv a úctu si zaslouží jak tehdejší umělci, tak mistři svého řemesla. S jakou fantazií, precizností, estetickým cítěním, obdivuhodnou zručností a samozřejmě vysokou uměleckou hodnotou dokázali stvořit nejen artefakty, ale i mnohé předměty denní potřeby.

Výstava vyžaduje čas, který si návštěvník na její prohlídku udělá. Bylo by škoda ji projít jen zběžně, protože tolik skvostných věcí se už pohromadě pravděpodobně nikdy neuvidí.

Inka Ciprová

Expozici pořádají Archiv a Muzeum hlavního města Prahy. Otevřeno je od 10 do 18 hodin a vstupné činí 70 a (snížené) 30 Kč.