V úterý 15. prosince má v pražském Divadle Kalich premiéru hra Božská Sarah o posledním létě této francouzské herečky a vyhlášené skandalistky.

Americko-kanadský dramatik John Murrell napsal hru s původním názvem Memoir v roce 1977, jde o jeho nejúspěšnější titul, přeložený do 15 jazyků a uváděný v bezmála 30 zemích světa. Autor text v průběhu let přepisoval, Divadlo Kalich uvede poslední verzi originálu v překladu režisérky Alice Nellis.

Iva Janžurová se na Murrellovu hru chystá už více než dvě desítky let. „Asi je to netrpělivé, toužené, ale i obávané rozhodování mnoha hereček, jak a kdy vyprostit z nádherného scénáře Johna Murrella svoji kreaci, svoji představu o Sarah Bernhardt," uvažuje.

„Myslím, že Iva je člověk, který má velmi dobrou intuici a díky ní ví, kdy a co dělat. Věřím, že tato role se pro Ivu v této chvíli a v této její pracovní i životní konstelaci výjimečně hodí," doplnilaherečku Alice Nellis.

Velký osud

Partnerem na jevišti Janžurové bude Kryštof Hádek nebo Igor Orozovič v alternaci postavy tajemníka Georgea Pitoua. „Budeme se spolu se Sarah cítit spalováni sluncem v její rezidenci na ostrově u bretaňského pobřeží, cestovat s ní jejím vlastním vlakem pětkrát křížem krážem Severní i Jižní Amerikou a sledovat statečnou cestu ženy ověnčené světovou slávou, ale i ženy sčítající nezdary a rány, které takový velký osud přináší," prozradila Janžurová.

Scéna je dílem výtvarníka Matěje Cibulky, kostýmy návrhářky Kateřiny Štefkové, hudbu k inscenaci složil Jan Ponocný.

Vstupenky na premiéru Božské Sarah byly v limitovaném počtu okamžitě rozebrány, nyní jsou v předprodeji první dvě reprízy 14. a 20. ledna 2016.

Rozhovor s režisérkou Alicí Nellis

O hře Johna Murrella Iva Janžurová uvažuje už 20 let. Máte pocit, že teprve teď se s ní potkává v tom nejpříhodnějším čase?

Myslím, že Iva je člověk, který má velmi dobrou intuici, a díky ní ví, kdy a co dělat. Věřím, že tato role se pro Ivu v této chvíli a v této její pracovní i životní konstelaci výjimečně hodí.

Považujete postavu herecké ikony Sarah Bernhardt za výjimečnou hereckou výzvu?

Spíš než výjimečnou výzvou bych to nazvala výjimečným prostorem. John Murrell napsal tuto hru (a následně také přepsal) s velkým důrazem na prostor, ve kterém je místo jak na režijní interpretaci, tak na vklad samotných herců. To je na ní tak lákavé a zároveň zavazující.

Hra jistě není „jen" životopisným textem. Jaká témata vám v ní nejvíce rezonují?

Téma subjektivní a objektivní pravdy, téma hledání sama sebe v poměru k věcem, které člověka přesahují. A také hledání lehkosti v těžkých situacích. A mnoho dalších.

Postava Sářina asistenta Pitoua nemá od autora předepsaný věk. Vy jste společně s Ivou Janžurovou vsadily na spolupráci s mladými herci (v alternaci). Proč jste se rozhodla právě tak?

Líbila se nám představa kontrastu – jak věkového, tak povahového. Věkový rozdíl mezi hrdiny pro mě dodává hře na určitém napětí, které je nejen dané rozdílným společenským postavením obou hrdinů, ale i generačním rozdílem. Hra je pak také o tom, jak se tyto „formální" hranice v určitých mezních situacích ztrácí a místo nich nastupuje čistá lidská podstata, nezávislá na věku nebo společenské třídě.

Do zkoušení Božské Sarah jste se s Ivou Janžurovou pustily krátce po neobyčejném úspěchu vaší společné Audience u královny ve Stavovském divadle, předtím jste spolu natočily dva filmy. V čem vám spolupráce s ní vyhovuje?

S Ivou pracuji nesmírně ráda a vždy je to zážitek zcela nový a čerstvý. Iva je člověk otevřený světu, každé době, každé výzvě. Člověk s neuvěřitelnou vůlí. A k práci se staví s pokorou, která mě občas přímo dojímá. Ale právě tato pokora jí, myslím, umožňuje hledat nové polohy a nechat se inspirovat.