Co se lidé dozvědí z jedenácti panelů?

Výstava dává široký pohled na problematiku československé válečné účasti na straně Dohodových mocností. Formou stručných slovníkových hesel s obrazovým doprovodem jsou na panelech zmíněny hlavní klíčové osobnosti tehdejšího dění. Rovněž jsou zde jmenovány milníky, které vyznačovaly vývoj československého odboje. Ať už jde o rotu Nazdar (vojenská jednotka působící na území Francie, která se skládala z českých dobrovolníků a zasáhla do bojů první světové války - pozn. red.), Českou družinu (vojenská dobrovolnická jednotka složená z Čechů v Rusku - pozn. red.) nebo o zlomovou událost, kterou byl 2. červenec 1917: nasazení československé střelecké brigády u Zborova.

Jak dlouho trvalo výstavu připravit?

Šlo o týdny, možná měsíce. Jde však o dlouhodobou záležitost, která dokumentuje naší činnost ve Vojenském historickém ústavu. Snažíme se nějak konzervovat a popularizovat účast Čechů a Slováků v první a druhé světové válce.

Má to být popularizační. Vědí dnešní lidé o tomto tématu dostatečné množství informací?

Je to individuální, záleží na zájmu každé osoby. Avšak domnívám se, že i když by to tak nemělo být, tak těmito aktivitami suplujeme nedostatečnou výuku dějepisu ve školách. To je problém známý celá léta a nezdá se, že by se přes řadu pozitivních změn zlepšil. Proto předpokládám tato výstava přispěje k připomenutí popularizaci tehdejších událostí, které jsou minimálně pro občanské povědomí o vlastním státě naprosto nezastupitelné.

Mohou lidé nalézt na panelech i informace, které je obecně třeba příliš neví? Kupříkladu na jednom panelu se píše, že někteří Češi chtěli jako vládce Československa ruského cara.

Určitě. Byl bych však rád, aby lidé odešli s poznáním unikátního rysu československého národa. Rus byl mobilizován, Angličan rovněž, ale Čechoslováci vstupovali do bojů naprosto dobrovolně a zdola. Nedostali žádný mobilizační rozkaz, cítili to jako vlastenci. Ať už žili v Rusku, ve Francii nebo jinde, naprostá většina z nich požadovala vzhledem ke svému vlasteneckému cítění se zapojit do boje za stát, který ještě ani neexistoval.

Děláte podobné výstavy i za hranicemi?

Ano. Většinou se konají tuzemské výstavy, ale už řadu let se tyto aktivity snažíme přenášet i do zahraničí. Významná byla výstava Československo 1914-1945, kterou jsme realizovali v pařížské Invalidovně v roce 2008. Setkala se s velkým zájmem a popularizovala významné vazby mezi Československem a Francií i v meziválečných letech. Měsíc zpět jsme se podíleli na výstavě v jižní Francii, která byla zaměřená na československou vojenskou přítomnost na jihu Francie, kde se formovala první divize. Zejména starší generace tamních obyvatel si tak díky nám zavzpomínala.

Dejvice si připomínají odbojJak se vyvíjeli československé legie za první světové války a kdo vše se na vzniku samostatného státu podílel? Připomenout si anebo poznat historické fakty, díky kterým vzniklo Československo, si mohou lidé na Vítězném náměstí v pražských Dejvicích. Až do konce léta zde bude jedenáct panelů, které jsou součástí výstavy Cestami odboje k 30. červnu 1918.

Při příležitosti Dne ozbrojených sil ji včera zahájil Josef Bečvář, náčelník Generálního štábu AČR. Na jednotlivých panelech jsou popisovány důležité mezníky legií i představitelé odboje za první světové války. Popisuje tak vojenské jednotky, které vznikly ve Francii a Rusku, či bitvu u Zborova, první významnou bitvu československých legií na východní frontě.

Datum 30. června 1918 v názvu výstavy odkazuje ke dni, kdy Francie potvrdila jako první právo Čechoslováků na samostatnost a vlastní stát. Tento den je také od roku 2002 stanoven Dnem ozbrojených sil České republiky.

Čtěte také: Výstava Cestami odboje představí vývoj československých legií