Kliknutím zvětšíteČtyřiadvacetiletý Karel Heřmánek junior jde v hereckých šlépějích svých rodičů, v současnosti dokončuje studium na pražské DAMU. Povídali jsme si o nové inscenaci, ale i o strastech, které musí provozovatelé soukromého divadla překonávat.
Jak se vám hraje role politického tajemníka?
Je to ohromná sranda, jsem rád, že jsem dostal takovou hereckou příležitost. Původně mělo být sice obsazení inscenace trochu jiné, ale nějakou dobu se s tím hýbalo, až mi táta zavolal, jestli nechci roli vzít.
Neodrazovalo vás, že vás vlastní táta bude režírovat a zároveň s vámi trávit čas na jevišti?
Děsilo mě to (směje se). Je to pro mě první příležitost zahrát si s tátou v jedné hře, nicméně režii pod ním jsem zažil už při inscenaci Indická banka. I když to byla malá rolička, tohle je daleko větší kus.
Nosili jste si po zkouškách představení domů?
Právě to bylo asi ze všeho nejtěžší. Těžko se od toho dá oprostit a po příchodu domů udělat za zkoušením a divadlem tlustou čáru. Probírali jsme to dost.
Je u vás doma divadlo tématem číslo jedna?
Záleží, co se zrovna děje, ale samozřejmě ho řešíme hodně. Tím spíš v současné svízelné situaci, kdy pražští magistrátní politici rozhodli, že Divadlo Bez zábradlí nedostane na letošní sezonu žádný finanční grant.
Jak si to vysvětlujete?
Hlavně mám o tátu strach, aby to s ním někde nešvihlo… Jsou to pro něj nesmírné nervy. Co vím, tak divadlo splňuje požadavky potřebné pro udělení grantu, a přesto ho nedostalo. Takže si to vysvětlit nedokážu, vůbec nevím, co za tím je.
Jste z herecké rodiny, byl jste předurčen k tomu, abyste pokračoval v tradici?
Táta mi zakazoval, abych šel studovat herectví, dost jsme se kvůli tomu doma hádali. Přesto jsem se, bez tátova vědomí, přihlásil k přijímačkám na DAMU. Sdělil jsem mu to, až když mě přijali. No tak mi sice poblahopřál, ale bylo to trochu suché (směje se).
Vyrůstal jste na divadle?
Určitě, když jsem byl malý, naši mě sem často brali. Později, to už jsme bydleli v Jevanech, jsem návštěvu divadla bral jako příležitost k cestě do Prahy když jsem chtěl jít s kamarády do kina a podobně.
Hrajete v politické satiře, co vy a politika? Sledujete ji?
Okrajově určitě ano, vím co se děje, sleduji televizi, čtu zprávy… Někdy už mě to ale moc nebaví, je to u nás jak v Kocourkově. Snad přijdou lepší zítřky s novou vládou, musíme doufat (směje se).
A co vám říká britský humor?
Ten je mi velmi blízký. Loni jsem měl možnost vycestovat na školu do New Yorku, kde jsem se mohl podílet na představení s londýnským panem režisérem. Celé prostředí tam proto bylo britským humorem prodchnuto, a mě to nadchlo. Zaujalo mě i celé tamní divadelní prostředí, které je daleko dravější než u nás. Když v New Yorku herec zkouší divadelní hru, nedělá už jiné věci a je zainteresovaný pouze do jednoho představení, které po premiéře hraje třeba dva roky. Také tam jsou všechna představení vyprodaná…
Politika není zkažená jen u nás, přesvědčili se představitelé hry
Jistě, pane premiére, divadelní hra autorů Antonyho Jaye a Jonathana Lynna ze zákulisí vysoké politiky, kterou nacvičilo Divadlo Bez zábradlí, volně navazuje na kultovní seriál Jistě, pane ministře. Režie se ujal ředitel divadla Karel Heřmánek ve spolupráci s Michalem Pavlíkem.
Heřmánek také hraje: ztvárňuje také hlavní postavu mocichtivého předsedy vlády.
„Původně měl hru režírovat Martin Stropnický, který ji přeložil z originálu. Kvůli jeho politické angažovanosti se nám to ale trochu zašmodrchalo, a zůstalo to na mně," sděluje Heřmánek.
Do hlavních rolí obsadili tvůrci Josefa Cardu, který hraje mazaného vládního tajemníka, politickou poradkyni představuje Dana Morávková, ředitele BBC Petr Pospíchal, velvyslance státu Kumranistán Stanislav Zindulka a osobního premiérova tajemníka Karel Heřmánek mladší.
„Na všech zkouškách jsem byla sama žena s pěti chlapy, tak jsem si to opravdu užívala," směje se herečka Dana Morávková. „Je to parodie, kterou lze aplikovat jak u nás, tak kdekoli jinde. Zahrnuje všechny možné politické skandály napříč světem," podotýká Karel Heřmánek mladší.
To, co ve zprávách. Akorát s úsměvem
Představitelé hlavních rolí se shodují, že jim britská satira přinesla jakousi úlevu, když zjistili, že nejen česká politická scéna je provázena skandály a špatným chováním politiků.
„Když si večer pustíte zprávy, budete se nervovat a vztekat. Když půjdete na komedii Jistě, pane premiére, uvidíte sice to samé, ale budete se tomu smát," zve na představení představitel tajemníka Josef Carda.
Bez sponzorů by divadlo nefungovalo
Divadlo Bez zábradlí založili v roce 1990 jako první soukromou divadelní scénu v Praze herečtí manželé Karel a Hana Heřmánkovi.
Na svém repertoáru se divadlo může pochlubit několika kusy, které se reprízují už mnoho sezon, a přesto mají stále své příznivce a bývají vyprodány. Za všechny zmiňme představení Blbec k večeři, které se hraje od roku 1998 či Jakub a jeho pán, jež mělo premiéru v roce 2005.
I přes zjevné fungování a četnost diváků by divadlo letos nejspíš vůbec nefungovalo, nebýt pomoci sponzorů. „Nedostali jsme na letošní sezonu od pražského magistrátu finanční grant, na kterém je fungování divadla závislé. I proto si nesmírně vážíme toho, že divadlo v současnosti vůbec funguje, a můžeme tady Jistě, pane premiére uvést," říká Hana Heřmánková.
Čtěte také: Jistě, pane premiére! Nová komedie v Divadle Bez zábradlí
46
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
