VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Herečka Doležalová: Všechny jsem nutila, aby se mnou hráli scénky

Praha /ROZHOVOR/ - Milá, upovídaná a usměvavá zrzavá holka, které by málokdo hádal 27 let. Takový dojem ve mně vzbudila po pár minutách společného povídání. Herečka Marie Doležalová uznává, že jí kdekdo hádá o deset let míň a s podobnými záměry je obsazována i do hereckých rolí většinou jako hodná a naivní dívenka.

13.1.2014
SDÍLEJ:

Herečka Marie Doležalová.Foto: DENÍK/Dimír Šťastný

O to víc si podle svých slov herečka váží hereckých příležitostí, v nichž se může projevit jako zlomyslná zmije a pořádná mrcha. „A myslím si, že se do nich dokážu kolikrát vžít mnohem lépe než do naivních holčiček," směje se Doležalová.

Na rozhovoru přišla po první čtené zkoušce představení Eva tropí hlouposti, ve kterém bude od února hrát v Divadle Na Fidlovačce hlavní roli. I proto se značná část rozhovoru točila hlavně kolem divadla.

Jak jste si užila vánoční svátky, měla jste dovolenou od hraní?

Užila jsem si je báječně, i když jsem měla volno jenom dva dny, protože na druhý svátek vánoční jsme už Na Fidlovačce zase hráli. Takže jsem stihla oběhat všechny příbuzné a známé, narychlo jsem si udělala vánoční pohodu a zase jsem byla v divadle. Vynahradila jsem si to ale na začátku ledna, kdy jsme měli malé divadelní prázdniny. Moc mi to vyhovovalo, protože v tu dobu už jsou po vánočním presu všichni v klidu a pomalu se chystají do práce.

Odjela jste za rodiči do Trutnova, nebo jste zůstala v Praze?

Byla jsem v Trutnově, dokonce jsem tentokrát zůstala i na Silvestra, takže jsem si to užila. Vždycky přemýšlím, kam na poslední den v roce pojedu, protože moc nemusím povinná setkání, kdy se všichni křečovitě sejdou a slaví. Tím, že jsem si to letos neplánovala, jsem si Silvestra perfektně užila chvíli jsem byla s bráchou, chvíli s přítelem, po dlouhé době jsem byla taky v Trutnově na náměstí, kde o půlnoci probíhal obrovský ohňostroj. Taky jsme o dovolené dělali s rodinou výlety do Krkonoš, i když tento rok hlavně pěší túry, sněhu na lyžování moc není.

Jinak jste lyžařka?

Moc ne. Sice jsem z Trutnova, ale nenarodila jsem se tam. Narodila jsem se v Karviné, takže nemám to, co mají všichni trutnováci, že když napadne sníh, vylezou na lyže, a když to jde, jsou na nich celý rok. Já se na lyžích bojím a neužiju si tu rychlost.

Herečka Marie Doležalová.Poznávají vás obyvatelé Trutnova na ulici?

Musím říct, že mě tam pořád berou, jako že jsem jejich. Je to docela malé město, má asi 33 tisíc obyvatel, takže tam hodně lidí znám a cítím od nich i velkou podporu.

Účastníte se tam jakožto pražská herečka nějakých akcí?

V Trutnově nemáme divadlo, takže v tomto směru není moc možností. Teď tam ale vybudovali nový kulturní dům Uffo, kam jezdí zájezdová představení, a právě loni jsme tam byli s Fidlovačkou s představením Tři holky jako květ. Takže to si trutnováci pohlídali a přišli se podívat. Jinak si ale do Trutnova jezdím spíš odpočinout, je mi tam moc hezky a hlavně je tam oproti Praze klídek.

Vnímala jste rozdíl, když jste hrála pro „svoje" publikum v Trutnově, oproti anonymním divákům v Praze?

Jednoznačně jsem měla daleko větší trému. V publiku byli moji učitelé, tety, které mě viděly naposledy v devíti letech, všichni známí a příbuzní, a to pro mě bylo daleko těžší.

Po vystudování konzervatoře jste byla rok na volné noze, nyní jste dva roky členkou hereckého souboru Divadla Na Fidlovačce. Vyhovuje vám mít herecké zázemí?

Když mi nabídli první roli Na Fidlovačce, byla jsem šťastná, tím spíš, když jsem se jaksi zavázala, že budu následně hrát i další představení. Podle mě není pro herce nic víc, než být na jednom místě a pracovat se stejnými lidmi. Vyhovuje mi to, protože si velmi těžko zvykám na nové lidi a chvíli mi trvá, než jsem s nimi kamarádka. A Na Fidlovačce se mi líbí, že jsme taková velká rodina a vzájemně se podporujeme. Nezažila jsem jakoukoli přetvářku nebo závist. Toho si moc vážím.

Nyní zkoušíte nové představení Eva tropí hlouposti, kde hrajete titulní roli. Jak se těšíte?

Těšila jsem se do té doby, než nastalo zkoušení. Jsem moc ráda, že budu ve hře hrát, ale teď jsem na začátku té práce, kdy se musím prokousat textem, najít se v roli, abychom se dohrabali do té milé a veselé věci, kterou hra Eva tropí hlouposti je.

Je to vaše první taková velká role, takže určitě i velká zodpovědnost.

Souhlasím, moc si vážím toho, že mi ji Pavel Šimák umožnil hrát. Zároveň mi taky vyhovuje jeho režisérský styl v tom, že nechává herce vnášet do rolí vlastní nápady a myšlenky, někdy i improvizaci. Kolikrát zkoušíme naprosté blbosti, a stane se, že i z nich ve výsledku něco zůstane.

Vyhovuje vám to i proto, že sama zpíváte v kapele, která se řídí podobným improvizačním stylem?

Skupinu Olats otesoc jsme založili se spolužáky před sedmi lety a od té doby vystupujeme výhradně v tomto duchu. Děláme vlastní písničky, vlastní scénky, a mě to dokáže pokaždé úplně nabudit. Herectví jsem šla původně dělat hlavně kvůli tomu odmala jsem ve škole a na táborech ostatní nutila, aby se mnou šli hrát scénky, dělali jsme parodie na učitele, na vlastní rodiče… Vždycky jsem si něco vymyslela a pak mě to bavilo předvádět. Proto i teď vítám, když mi dá režisér vlastní prostor a můžu si něco vymýšlet sama.

Co je na přípravách nejtěžší? Učení textu?

Učení textu je spíš trénink. Je to sice těžké člověk si musí sednout a biflovat se to, ale těžší mi přijde spíš tvůrčí činnost. Jak věta zní, se naučím za chvíli. Ale jak ji mám podat v té určité roli, je už mnohem větší oříšek. Zkusím to třeba stokrát, a ani jednou to není správně.

A během toho nácviku musíte hrát ještě dalších iks rolí a nezapomenout ani ty…

To je věc, která mě při příchodu na Fidlovačku nejvíc překvapila. Ve škole jsem byla zvyklá učit se roli dva měsíce, mít na to klid. Nyní je to tak, že třeba dopoledne je generálka nějaké třeskuté komedie, pak se odpoledne zkouší a večer se člověk musí přecvaknout a zahrát například drama. Není ale problém nosit v hlavě třeba deset rolí. Když už se je jednou naučím, většinou si to potom pamatuju, čemuž se hodně lidí diví. Já to ale přirovnávám k učení textu písničky. Na okoř je cesta se naučíte jednou a když začne hrát hudba, tak ji vždycky zazpíváte spatra.

Měla jste na jevišti někdy okno?

Stane se to, i když to naštěstí nikdy nebylo nijak zásadní. Třeba v představení Babička, kde mluvíme staročeštinou, se občas přihodí, že když zapomenu začátek věty, tak z ní pak neposkládám nic. Svými slovy to už totiž takhle nikdy neřeknu. Většinou se ale spíš jen na dvě vteřiny zadrhnu a pak už si vzpomenu.

Máte nějaké představení, ve kterém hrajete, nejoblíbenější?

Od podzimu hrajeme konverzační komedii Až naprší a uschne, kterou měla původně režírovat Lída Engelová, poté ji ale předala Janě Kališové. A když ta přišla poprvé na zkoušku, řekla mi, že by mě do této role neobsadila, protože jsem typ naivky, zatímco ta holka má být dekadentní rozmazlená dcera. Tím bylo pro mě zkoušení velmi těžké, protože jsem věděla, že musím překonávat svoji vlastní škatulku. Zpočátku mi to moc nešlo, ale pak jsme to nějak zvládli a byla jsem šťastná, když ke mně po premiéře přišli diváci a řekli mi: ty jsi byla úplně jiná, než tě známe. Od té doby mám toto představení moc ráda, protože v něm musím překonat sama sebe.

Známe vás také ze seriálů a filmů, musela jste se i pro nějakou televizní roli překonávat?

Zásadní film v dosavadní kariéře byly Pusinky. Režisérka Karin Babinská je totiž velmi ostrá, ale v tom dobrém slova smyslu. Hodně mě v určitém smyslu vychovala, díky ní jsem přišla na to, jak vystupovat před kamerou. Po prvních pár scénách, které jsme točili, mě naprosto sepsula řekla mi, ať se podívám na ostatní holky, které jsou přirozené, zato když začnu mluvit já, je to typická konzervatoř. V tu chvíli jsem se z toho trochu sesypala, ale bylo dobře, že mi to řekla. Začala jsem o tom více přemýšlet a pochopila jsem, že před kamerou musím vystupovat jinak. Je to úplně něco jiného než na jevišti. Musím před ní v minimálním okamžiku vydat maximum emocí.

Herečka Marie Doležalová.Kvůli roli v Pusinkách jste musela i zhubnout, bylo pro vás složité nasadit dietu?

Já jsem tu roli hrozně chtěla hrát, šla jsem do toho s nadšením, a tak mi hubnutí nevadilo. Dietu jsem držela kvůli obrovské motivaci. Začala jsem běhat, méně jsem jedla a kila šla dolů docela snadno. Horší bylo, že jsem zhubla požadovaných asi šest kilo, ale pak se natáčení o rok odložilo. Přičemž jsem za ten rok kila nejen nabrala zpět, ale ještě k nim přibrala pár dalších, a potom už to hubnutí bylo daleko složitější a pěkně jsem si tím i na dlouhou dobu rozhodila celý organismus.

Setkala jste se i potom s nějakou rolí, kvůli níž jste musela měnit svůj vzhled?

Když jsem točila film Poslední máj, tak mě režisér Zdeněk Tyc naopak prosil, abych přibrala několik kil. Já jsem mu slíbila, že když to půjde, udělám to, ale byl to pro mě ve skutečnosti velký problém. Je to zvláštní, sice jsem se snažila, jedla jsem hodně večer, ale ono to nešlo a nebylo to vůbec příjemné. Paradoxně to ale bylo asi tři roky po Pusinkách, kdy jsem ještě byla celá rozházená, a nevěděla jsem, co mám se svým tělem dělat. Tím, že mi režisér poručil, abych pořádně jedla, jsem se dostala zpět do pořádku. Přestala jsem řešit všechny diety, které mi zaplnily mysl předchozí tři roky.

V televizi vás vídáme pravidelně, stále moderujete na České televizi pořad pro děti Planeta YÓ. Máte svoje dětské fanoušky?

Nejenom děti, ale i jejich rodiče se mi často ozývají a na základě tohoto pořadu mě poznávají. Já tento pořad natáčím sama pouze s kamerou, jakoby pro fiktivní publikum, a tak mívám někdy po celodenním natáčení pocit, že už to nemá cenu, že se na to nikdo nekouká. Pak se na natáčení ale třeba přijde podívat skupinka sedmiletých dětí a moc mě potěší, když se jim to líbí, přiběhnou a začnou mě objímat (smích).

Věřím, že děti jsou vděčné publikum.

Jsou dobří diváci. Navíc mě ti trochu starší znají i ze seriálu Comeback, spojují si mě i s ním. Loni v létě jsem byla jako lektorka na filmovém táboře, kam jezdí starší děti, které se chtějí herectví věnovat. A tam za mnou vždycky o přestávce běhaly a prosily, ať udělám Sašu. Zjistily, že jsem v normálním projevu jiná, a to se jim nelíbilo, představovaly si, že budu jako Saša (smích). Pak mi taky vyprávěly oblíbené hlášky z Comebacku, které jsem si sama už ani nepamatovala.

Marie Doležalová- Narodila se v roce 1987 v Karviné, dětství prožila v Trutnově.
- V roce 2009 dokončila Pražskou konzervatoř, hudebně dramatické oddělení.
- Po škole (byla) členkou Strašnického divadla a také hrála ve vlastních hrách Krysy a Zápalka, aneb noc v kabaretu; hostovala také v Divadle na Prádle nebo ve Stavovském divadle.
- Nyní je dva roky členkou hereckého souboru pražského Divadla Na Fidlovačce, od února ji uvidíme v hlavní roli představení Eva tropí hlouposti.
- Známe ji také z filmu Pusinky, seriálu Comeback a Cesty domů a dalších, hrála také v několika videoklipech.
- V České televizi moderuje pořad pro děti Planeta Yó.
- Je členkou hudební skupiny Olats otesoc, pro kterou skládá písničky.

Autor: Michaela Rozšafná

13.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nový přístřešek v tramvajové zastávce Nad Havlem
2

Nad Havlem chtěli lidé budku u zastávky, jejich úsilí mělo úspěch

Miloš Zeman a Karel Srp starší. Ilustrační foto.
5

Dle očekávání: Karel Srp v radě ÚSTR nezasedne. Kvůli členství v KSČ

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Co je pro někoho stará veteš, jinému poslouží. Zaklínadlo zní: Re-Use

Praha – Pomoci vdechnout nový život starým věcem mají takzvaná Re-Use centra, která umožní nacházet uplatnění pro starší, avšak stále funkční či využitelné předměty. Ty by jinak kvůli své nemodernosti skončily v odpadu. Po vzoru Vídně nebo třeba Budapešti začíná magistrát hledat vhodné prostory pro spuštění pilotního projektu – dobře dostupnou krytou halu. Či více hal: buď pro otevření hlavního Re-Use centra, nebo několika center menších.

Na ozdravné pobyty pro děti ze smogových oblastí půjde 40 milionů

Praha - Na ozdravné pobyty dětí, žijících ve smogových oblastech, půjde 40 milionů korun z Národního programu Životní prostředí. Žádat o ně mohou školy, školky a nově i dětské skupiny, a to od 4. září. Oproti dřívějším dotacím je nyní podmínkou, aby byl pobyt spojený s ekologickou výchovou. V dnešní tiskové zprávě to sdělilo ministerstvo životního prostředí.

Ztraceným lidem v lesích pomohou záchranné tabulky

Praha - Body záchrany. Tak se jmenují destičky se speciálním kódem, s jehož pomocí hasiči či záchranáři lehce lokalizují člověka v nouzi. V pražských lesích jich nově přibylo 29.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení