V současnosti tam představuje například roli Jaga v Shakespearově tragédii Othello v režii Michala Langa.
Protože Divadlo pod Palmovkou od povodní v roce 2013 stále nefunguje a už druhou divadelní sezónu čeká na rekonstrukci, na rozhovor jsme se s Janem Teplým sešli v klubu divadla Komedie. Zde i na několika dalších scénách v Praze a v regionech v současnosti libeňský soubor působí.
Vidím, že máte v ruce desky s textem, učíte se nějakou novou roli?
Ano, inscenace se jmenuje Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky, napsala ji současná polská autorka Dorota Maslowska. Hra je vytvořena pro komorní prostor, až bude fungovat Divadlo pod Palmovkou, měla by v něm pro podobné inscenace vzniknout komorní scéna, studio PalmOFFka. Protože ale zatím divadlo nefunguje, budeme představení hrát v Rock Café.
Tušíte, kdy se na scénu Divadla pod Palmovkou opět vrátíte?
Bohužel vůbec nevíme. Neustále se to odkládá.
V jaké fázi je rekonstrukce budovy po povodních?
Vlastně v žádné, nyní se tam nic neděje a všichni čekají. Naposled se mluvilo o otevření v březnu nebo v dubnu… Pod Palmovkou zatím alespoň zkoušíme, jinak ale žijeme v podstatě kočovným způsobem života.
Jaká atmosféra v souboru panuje?
Místy je to už docela na hraně, situace není úplně příjemná. Rok a půl zkoušíme v improvizovaných podmínkách, máme nezvykle málo repríz, pokaždé hrajeme na jiném místě… To člověku bere energii, ať chce nebo ne. Nový ředitel divadla Michal Lang nastoupil ve chvíli, kdy byla Palmovka vytopená, takže vlastně ještě nepůsobil na fungující scéně. Je to těžké pro všechny, nejen pro herce, ale i pro režiséry a technické složky.
V jakých divadlech momentálně působíte?
Všude možně v Praze - v Komedii, v Dlouhé, něco hrajeme i v Divadle ABC a ve Švandově divadle. Vyjíždíme také na zájezdy mimo Prahu do Chrudimi, do Kolína… Na studiovou scénu nám teď přibyde Rock Café. Měsíčně odehrajeme kolem deseti představení, zatímco normálně by to bylo třeba pětadvacet. Zároveň musíme dělat spoustu kompromisů a přizpůsobovat naše představení daným scénám, na kterých je uvádíme. Většina se totiž od specifického hlubokého jeviště pod Palmovkou odlišuje.
Nedávno jste měli v Divadle v Dlouhé premiéru inscenace Othello, kde hrajete roli Jaga. Pro vás herce to musel být obrovský oříšek, neztráceli jste však vinou těchto nepříjemností motivaci?
Motivace nám nechybí. U většiny představení však veškeré zkoušení nekončí premiérou, ale pokračuje právě reprízami. Tím, že nemáme možnost hrát Othella pravidelně, jsme o tuto fázi ochuzeni. Nemáme možnost dostatečně si inscenaci zažít. V Divadle v Dlouhé jsme si hru poprvé se vším všudy vyzkoušeli v den premiéry. To byl dosud asi největší adrenalin, jaký jsem kdy na divadle zažil. Navíc se asi týden před premiérou při zkoušeni zranili dva kolegové a narychlo se musely dělat záskoky. Chvíli se uvažovalo, jestli vůbec premiéra proběhne.
Říká se, že co člověka nezabije, to ho posílí. Může vás tato nepříjemná zkušenost spojená s nefunkčností divadla v něčem posunout?
V trpělivosti a určitém obrnění se. Je to adrenalin a podstupujeme dobré zkoušky koncentrace. Abych ale řekl pravdu, moc výhod v tom jinak nevidím. I když se všichni snažíme utužovat, abychom neklesali na duchu a na mysli. Když už mám najít nějaká pozitiva, soudržnost divadelního kolektivu mezi ně určitě patří.
Před třemi lety jste ze souboru divadla odešel na „volnou nohu", proč jste se při příchodu ředitele Michala Langa vrátil?
Důvodů, proč jsem v roce 2012 odešel, bylo více. Pod Palmovkou jsem byl od roku 1998, chtěl jsem si vyzkoušet něco nového. Rok po příchodu nového vedení jsem ještě v divadle hostoval, potom jsem se na základě nabídky Michala Langa rozhodl do divadla vrátit. Nabídl mi zajímavé nové role, přesvědčila mě koncepce, se kterou do divadla přišel, a lákala mě vzájemná spolupráce.
Vraťme se k aktuální hře Othello. Nemáte někdy pocit, že je vám Shakespeare na divadle tak trochu souzen?
Je fakt, že jsem si už zahrál docela dost Shakespearových rolí, zejména na hradních Shakespearovských slavnostech. Aktuální Jago je jednoznačně role, které si herec váží a kterou si nezahraje každý den. Momentálně ji mám asi nejraději. Uznávám, že je to dané tím, že je nejčerstvější.
Režisér Michal Lang pojal klasickou inscenaci moderně. Duch Shakespeara ve hře zůstává, nechybí v ní ale současné prvky jako moderní technologie nebo elektronická zařízení. Myslíte si, že je v dnešní době nevyhnutelné pojmout Shakespeara na divadle aktuálně, zasadit ho do současnosti?
Nemyslím si, že je to nutné. Důležité je, alespoň pro mě, aby forma nezastínila obsah. Podle mě až tolik nezáleží na tom, jestli herci mají současný nebo historický kostým. Pokud má představení určitý styl a vkus, dokáže diváky přitáhnout. Inscenace Michala Langa je oblečená do současnosti, nicméně jak režisér, tak my herci, se snažíme především o zinscenování klasického, jasně daného příběhu. Že ho lze místy vztáhnout do současného světa, je jenom dobře. Jago je bystrý člověk, který ale překročil hranice lidskosti a morálky a ještě ho to vzrušuje. Takoví lidé jsou i dnes velmi nebezpeční.
Jak jste Jaga pojali?
S režisérem jsme se shodli, že ho pojmeme tak trochu jako chameleona. Takového „léčitele lidských duší", velmi „empatického" člověka a kamaráda, který má ale všechno dopodrobna pečlivě promyšlené. Bez absence citu dokáže perfektně manipulovat a přetvařovat se tak, že mu na to lidé skočí.
Diváci vás znají také z televizních obrazovek. S jakou rolí si vás nejčastěji spojují?
Do povědomí lidí jsem se asi nejvíc zapsal jako Kérly, jeden z „kaubojů" ze seriálu Zdivočelá země. S touto rolí jsem strávil kus svého života a jsem rád, že jsem u toho mohl být. V současnosti si mě lidé spojují i s aktuální rolí v seriálu Ulice.
V něm hraje už od samotného začátku také vaše partnerka (herečka Michaela Badinková pozn. red.). Nekonečné seriály jsou divácky oblíbené, jak je vy osobně vnímáte?
Pro herce je práce na mnohadílném seriálu často dost náročná. Má svoje mantinely, protože se jednotlivé díly natáčí ve velké rychlosti, i tak se dá ale udělat řemeslně dobře. Je fakt, že nekonečné seriály dneska mnoho herců živí. Svůj smysl mají ale i v tom, že jste často před kamerou a otrkáte se. Občas mě překvapuje, jak široké spektrum lidí seriály sleduje, s postavami „žijí" děti i senioři. Je až udivující, nakolik si diváci některé herce s rolemi ztotožňují. Přistupují k nim, jako by byli seriálovými postavami i v reálu.
Na závěr mi dovolte klišovitou otázku - máte nějakou roli vysněnou? Nějakou, kterou byste si chtěl zahrát?
Na škole jsem si chtěl zahrát Don Juana (směje se). Teď to ale takhle vůbec nevnímám, za žádnou rolí se nepachtím. Rád se spíš nechávám překvapit, jaká role si přitáhne mě. Pokud budou takové jako Jago, budu mít radost (směje se).
Jan Teplý- Narodil se 4. června 1976 v Praze.
- Vystudoval státní konzervatoř v Praze.
- Jeho partnerkou je herečka Michaela Badinková, mají spolu dvě dcery.
- První angažmá získal v Klicperově divadle v Hradci Králové.
- Od roku 1998 byl členem Divadla pod Palmovkou v Praze, působí zde dodnes, pouze v letech 2012 - 2014 byl na „volné noze".
- Nejnovější inscenace, ve které působí, je Shakespearovo drama Othello (představuje roli Jaga, Othellova praporečníka).
- Známý je také z televizní tvorby, zahrál si mj. v seriálech Zdivočelá země, Kriminálka Anděl, nebo ve filmech Kožené slunce, Lovec vodního ticha, Návštěva staré dámy, Tři dámy s pistolí či Andělé všedního dne.