Jaký máte vztah k Malé inventuře?

Jsme rádi, že u festivalu můžeme být. Můžeme díky němu třeba vyjet hrát do zahraničí a českých regionů nebo můžeme navázat spolupráci s dalšími lidmi. Možnosti jsou velké.

Plánujete navštívit i některá představení?

Určitě. Mám v plánu navštívit dvě francouzská představení a také nějaké české. Na cizí díla chodím i normálně a to na různé žánry, jako je klasická činohra, nový cirkus, ale třeba i muzikál.

Prvky nového cirkusu má i vaše představení SYNovial, se kterým se na festivalu představíte. O čem dílo je?

O tom, jak muži vnímají sami sebe a svoje tělo v současnosti, jak se projevují v dnešní společnosti. Třeba nás zajímá, jak se o sebe muži starají, jejich zvyky až možná zlozvyky. Neříkáme však, že je něco špatně, vše jen reflektujeme a dáváme prostor divákům, aby si sami udělali názor.

Už od začátku jste chtěli znázornit toto téma?

Nejdřív jsme přemýšleli o tématu Muži a svaly, které nás fascinují. Bavila nás fyzikalita těla, jeho projev v divadle, jak tělo pracuje a vizuálně vypadá. Postupně se téma rozšiřovala i díky reakcím lidí v našem okolí. Nakonec to tedy není jen o chlapech a svalech, ale i o společnosti a současnosti.

Využil jste při tvorbě vaše znalosti ze studia fyzioterapie, když mělo být původně představení o těle?

Ano. V literatuře z fyzioterapie jsme hledali inspiraci pro představení, různé věci, které jsme pak zkoušeli. Také název SYNovial vychází z tohoto oboru. Synovia je medicínský termín, jde o tekutinu, která vyživuje chrupavky, aby klouby mohly správně fungovat. U názvu představení je ještě jedna zajímavost, začátek je velkými písmeny. Jde o odkaz na to, že jsme synové, vesničtí synci.

Herec Marek Zelinka.Ve vašem představení se nemluví, ale jinak je mixem více divadelních žánrů. Proč jste se rozhodli zkombinovat více věcí?

Ve škole jsem si prošel více žánry, a nyní mě baví jejich propojování. Může to dát novou formu představení, která je zajímavější než čistý formát. Z mého pohledu nejsou jednotlivé žánry, jako je třeba čistá činohra, v dnešní době tak aktuální. Věci by se z mého pohledu měly prolínat, aby to nebylo jen o slově, o pohybu, o akrobacii, o hudbě. Kromě kombinování žánrů je cílem našeho představení i dostat více pohybové divadlo do povědomí lidí, aby mu rozuměl i člověk, který se běžně v umění nebo kolem něj nepohybuje.

Jaké má představení úspěchy, když hrajete mimo Prahu?

Myslím, že docela dobře. Hráli jsme v Hradci Králově, Ostravě, Poličce, Klášterci nad Ohří a setkali jsme se zde s pozitivními reakcemi. Když jsme hráli v Plzni, tak bylo vyprodané divadlo s kapacitou okolo 230 lidí. Za to vděčíme i taneční soutěži StarDance, kde jsem účinkoval.

S dílem jste vystupovali i za tuzemskými hranicemi. Lišilo se hraní nějak od toho v Česku?

Téma je samozřejmě světové, ale každá země ho vnímá jinak, a proto může být i někde kontroverzní. Byli jsme v Makedonii, New Yorku, Alžírsku, Slovensku a Arménii. Ta už má jinou kulturu a diváky jsme tam šokovali. V části hry jsme svlečení do půl těla a ukazujeme mužskou metrosexualitu, jak se o sebe muži až někdy přehnaně starají. Po představení se k nám doneslo, že se lidé báli, kam až scéna dospěje.

SYNovial už měl premiéru loni v březnu. Připravuje se nyní něco nového?

Ano, s Martinem Talagou připravujeme nové představení, které bude mít premiéru na konci června v La Fabrice. Od jara se taky začíná chystat představení Divadla bratří Formanů, ve kterém budu hrát, nemůžu však zatím prozradit téma, ale bude to zajímavé. Pak ještě s Marií Doležalovou připravujeme jevištní propojení SYNovialu a jejího blogu Kafe a cigárko. Uděláme to v La Fabrice 29. března a uvidíme, co z toho vznikne.

Čtěte také: Malá inventura ukáže počiny malého divadla