Kniha vyšla v Německu vloni a vzbudila poprask. Grass, který dosud platil za morální autoritu, se v ní totiž poprvé překvapivě přiznává, že ve svých sedmnácti letech na krátký čas dvou týdnů byl jako dobrovolník přidělen k jednotce Waffen-SS.

„Uplynul jistý čas, než jsem postupně začal chápat a váhavě si přiznával, že jsem se nevědomky, přesněji: nechtěje vědět, podílel na zločinu, který se s léty neumenšil, který nechce být promlčen, jímž stále ještě trpím jako chorobou, čteme v jeho knize, kterou do češtiny přeložil Jiří Stromšík a nyní ji vydává brněnské nakladatelství Atlantis v ediční řadě Grassových spisů (knihu doprovázejí rovněž Grassovy vlastní ilustrace).

Publikace bude představena v pražském Goethe-Institutu za osobní přítomnosti autora v pátek 14. prosince 2007 v 19 hodin. Další informace o tomto autorském čtení budou uveřejněny na internetových stránkách Goethe-Institutu (www.goethe.de/ins/cz/pra/c sindex.htm), přičemž možnost rezervace místa na tuto akci zde bude k dispozici od 8. prosince.

Loupání cibule

Pro Grassovy politické postoje je příznačná mimo jiné i skutečnost, že v roce 1968 spolu s dalším spisovatelem, Heinrichem Böllem protestoval proti sovětské okupaci Československa.

Grassova autobiografická kniha Při loupání cibule je umělecky stylizována a osciluje na hranici autentického dokumentu a fikce.

Autor tu revokuje skutečné události, lidi a zážitky, z nichž většina později vstupovala do jeho uměleckých textů (především „gdaňské trilogie“: Plechového bubínku, Kočky a myši, Psích roků). S přiznanou nejistotou na každém kroku se snaží rekonstruovat životní a historickou realitu, z níž jeho umělecké příběhy a postavy vznikaly.

Hodnota Grassova literárního díla, jež vzbudilo vzrušené diskuse, však zdaleka není v jeho přiznání (byť pozdním), ale v hluboce uměleckém ztvárnění vzpomínkové mozaiky.