Pro pražské galerie Futura a Karlín studios připravili ve spolupráci se slovenskou teoretičkou architektury Monikou Mitášovou dvoudílnou výstavu Forma následuje… risk věnovanou současné plastice a architektuře.

Najdeme na ní díla předních českých, ale i světových umělců a architektů – mimo jiné Jiřího Davida, Jiřího Kovandy, Franze Westa, architektonických ateliérů NOX, HŠH nebo Coop Himmelb(l)au.

Proti konzervám

Jana a Jiří Ševčíkovi jsou neodmyslitelně spjati s pronikáním postmodernismu do českého výtvarného myšlení. Tyto tendence se u nás objevily na konci osmdesátých let (především v souvislosti se skupinou Tvrdohlavých), aby se plně rozvinuly po pádu komunistického režimu.

Vedle teoretických vstupů přispěli manželé také organizováním řady výstav, z nichž nejvýznamější byly tři velké přehlídky – To, co zbývá (1993) ve Štenclově domě a Zkušební provoz (1996) a Snížený rozpočet (1998), jež se odehrály v tehdy ještě nezglajchšaltovaném Mánesu. Zvláště poslední z výstav byla důležitou událostí – definovala změnu situace na tuzemské scéně a poukázala na nově se vynořující sociální tendence v současném českém umění.

Nelze také nezmínit práci obou manželů na Akademii výtvarných umění, kde dosud působí, i když je třeba říci, že byl jejich vliv v posledních letech potlačován konzervativní klikou z okruhu ředitele Národní galerie Milana Knížáka.

Jiří Ševčík se během posledních let věnoval programu galerie Rakouského kulturního fóra a vytvořil z této nevelké prostory jedno z nejkvalitnějších výstavních míst v Praze. Za samostatné prezentace hvězdných jmen, jako je Peter Weibel či Mladen Stilinović, je zodpovedny právě on.

Bez nepřítele

Nová přehlídka, kterou Ševčíkovi připravili po téměř desetileté odmlce, byla proto očekávána s velkým zájmem. Pro pamětníky předešlých výstav byl překvapením především obrat manželského tandemu k formálním aspektům uměleckého díla a odklon od instalací ke „klasické“ soše. Ševčíkovi cítí přílišnou hegemonii neokonceptu na místní scéně a volají po návratu estetiky, a hlavně poukazují na nový fenomén v sochařské tvorbě, který označují jako obsahovou i formální hybridnost.

Hybridní umělecká díla v sobě integrují více médií souběžně – plastiku, malbu, instalaci, fotografii – současně je ale sjednocují do kompaktního tvaru, který redefinuje prostor, v němž je příslušné dílo prezentováno.

Ševčíkovi tvrdí, že komplikovanost a složitost těchto děl dokonale odpovídá situaci současného globalizovaného světa, který umělci neumožňuje vymezit se jasně proti „nepříteli“. Ten je ve společnosti rozptýlen a znejasněn. Komplexnost takových soch přirovnávají kurátoři k současné architektuře.

Na výstavě se tak setkávají asambláže evokující práci dadaisty Kurta Schwitterse s pozdně dekonstruktivistickou architekturou, najdeme zde ale v menší míře také práce konceptuální.

Na prohlídku obou částí výstavy Forma následuje… risk mají diváci čas až do 29. července.