Jaké jsou čerokézské sestry v akci

Nizozemský režisér David Kleijwegt vloni popadl jména jako Antony and the Johnsons, Devendra Banhart, Vashti Bunyan nebo CocoRosie a naházel je do jednoho pytle - hudebního dokumentu s názvem The Eternal Childern.

Nevolil podle generační ani stylové spřízněnosti. Pojítkem se stala čirá naivní citovost importovaná z časů hippies - kterou ovšem jmenovaní kombinují s jemnou i očividnou ironií, jíž se vyznačuje počátek 21. století.

CocoRosie v tomto kontextu navíc platí za největší zvukové experimentátorky.

Když Bianca Casady po téměř deseti letech vzájemného odloučení zazvonila v roce 2003 u dveří bytu své starší sestry Sierry na pařížském Montmartru, překonala nejen oceán Atlantický, ale i žánrový. Zatímco se Sierra cílevědomě vzdělávala coby operní zpěvačka ve sladké Francii, Bianca tou dobou studovala lingvistiku a sociologii, a přitom vymetala konceptuální hip-hopové party pro bílé „kill whitie!“ v zaslíbeném centru newyorských hipsterů brooklynské čtvrti Williamsburg.

Pokrevním sestrám, které spolu v dětství téměř nekomunikovaly, protože se v početné rodině ani pořádně nestihly potkat, se povedlo během dvou měsíců natočit v pařížské pidikoupelně základ alba La Maison de mon Réve, jež se stalo klíčovou událostí indie scény pro rok 2004.

Formace CocoRosie tak zcela bez nadsázky vynalezla vlastní jazyk, kterým dosud nikdo nikdy nemluvil.

Nekompromisní něha, kterou zaštiťuje precizní disciplinovanost koncertního sálu v podání Sierry, je tu v harmonii s pouliční, rapově velkohubou drzostí Biancy

. Od chvíle opětovného shledání se od sebe sestry nehnou ani na krok; žijí ve společném vnitřním světě i ve společných bytech na obou kontinentech. Na následujících albech Noah's Ark (2005) a letošním The Adventures of Ghosthorse and Stillborn můžeme sledovat, jak CocoRosie opouštějí svůj bezpečně intimní svět a vrůstají do prostředí tvůrčích partiček a klanů.

Paktují se s týpky z ulice. Pokud zrovna pobývají v Paříži, spolupracují s rappery a beatboxery MC Spleenem a Tezem, na newyorské scéně se zase zvýraznily vlastním nezávislým labelem VoodooEros a s ním spojenou galerií.

“Vyrostly jsme v prostředí, kde se kladl důraz na kreativitu, ať šlo o jakoukoli činnost: vaření, uklízení, cvičení. To jsme si přenesly i do CocoRosie, takže od hudby přes ilustrace, kontakt s médii až po volbu oblečení na pódium, všechno bereme jako příležitost projevit se kreativně a zapojit to do celku,“ popisuje Sierra v aktuálním rozhovoru , který poskytnula pro švýcarský týdeník Das Magazin.

Každá příležitost je pro CocoRosie záminka k sebevyjádření.

Tím jsou sice dávno za čarou dětské hravosti, ovšem v území vyhrazeném velkým tvůrcům.

Lepší koncert během letošního léta se bude hledat v českých hájích stěží. Jak zní sesterská láska na druhý pokus?