Slavný bendžista kapely Greenhorns, kreslíř a tremp Marko Čermák zavzpomínal na začátky s Foglarem 
i ztracenou pražskou romantiku. Proč si Foglar vybral právě jeho?

Jste známý kreslíř, muzikant a tremp. Za co sám sebe považujete nejvíce?

Za všechno. Jedno doplňuje druhé. Je to velký záběr v jednom světě. I trempování souvisí s malováním, protože nejvíc maluji krajiny, nebo ilustruji tábornické knížky. Ilustroval jsem foglarovky. Kreslení z přírody je tam mnoho. Z města jsem toho moc nekreslil. Ve foglarovkách to bylo Staré Město, na Františku. Tato místa mají svoji romantiku. Když jedeme do přírody, tak si bereme hudební nástroje a hrajeme. Často kreslím muzikanty.

V roce 68 si vás Foglar vybral jako nástupce svého dvorního kreslíře Jana Fischera. Víte, proč si vybral právě vás?

Od roku 68 mohly Rychlé šípy znovu vycházet. Před tím byl Foglar zakázaný. Časopis Junák vypsal konkurz. Vše probíhalo rychle. Nepřišly davy uchazečů. Foglar si mě vybral po tom, co jsme předvedli ukázkové práce.

To ano, ale čím jste ho zaujal právě vy mezi ostatními uchazeči?


Možná to bylo tím, že jsem si Rychlé šípy kreslil už dříve sám pro sebe. Vymýšlel jsem si příběhy, nebo jsem 
v komiksu nakreslil Záhadu hlavolamu. Bylo to v době, kdy Foglar vycházet nesměl. Jako výtvarník jsem sledoval Fischerovu linku, jak Rychlé šípy kreslil. Velmi se mi to líbilo. Kreslil jinak, než běžní kreslíři komiksů. Kreslil štětcem. Devadesát procent kreslířů komiksů kreslí francouzským perkem. Líbila se mi kresba štětcem. Má dynamiku, štětec se dá víc přitlačit. Linka může být v určitou chvíli silná a jindy slaboučká. Okoukal jsem tuto techniku. Můj rukopis se Fischerovu trochu přiblížil.

Vaše výhoda tedy byla v tom, že už jste uměl techniku svého předchůdce?

Neřekl bych, že uměl, spíš jsem se ji snažil pochopit. Nevím, jestli to dělali i ostatní uchazeči. Možná chtěli jen kreslit Rychlé šípy. Mě však šlo o techniku Fischera, která se mi líbila ještě dřív, než mě Foglar oslovil.

Nikdy jste se Foglara nezeptal, čím ho vaše obrázky zaujaly?


To už si nepamatuji. Nejspíš jsem se nikdy nezeptal. Byl jsem zkrátka rád.

Jak dlouho jste se pak zaučoval, abyste dokázal Fischerovu linku přesně napodobit?

To se nepovedlo do dneška. Ani to nejde. Nesnažil jsem se nikoho kopírovat. Jsou třeba kreslíři, kteří kopírují Zdeňka Buriana tak, že je to téměř k nerozeznání. Když se podívám na detaily, poznám rozdíl. A to je podle mě z výtvarného hlediska špatně. Je to stejné jako s muzikantem, který někoho kopíruje. Nikdy to není dobře. Nesnažil jsem se Fischera kopírovat, ale vycházel jsem z jeho rukopisu. Kus Čermáka tam byl a je tam dodnes.

Chtěl po vás Foglar, abyste přesně napodoboval Fischerův styl, nebo vám nechal volnost?


V tu chvíli, co zjistil, že jsem Fisherovi z uchazečů nejblíže, začal naprostý fofr. Chtěli rychle chrlit seriály 
a nebyl čas na nějaké úvahy. Prostě jsme do toho šli 
a nestíhali.

Jak jste spolu vycházeli?


Foglar byl podivín. Já mu to nezazlívám, protože si myslím, že většina lidí, která je v něčem geniální, je v něčem jiném ulítlá. Nechci ho kritizovat, ale měl svoje mouchy.

Jste označovaný za romantika dávných časů. Považujete se stále za romantika?


Rozhodně. Dnešní doba romantice nefandí, je úplně jiná a romantika je na okraji. Čím mladší lidi, tím míň mají romantické zájmy. Kolem Berounky a Sázavy dnes žijí z devadesáti procent důchodci. Byli zvyklí chodit pro vodu do studánky, nosit si klacky ze stráně a dokáží tam žít bez přívodu elektřiny. Devět z deseti mladých lidí odtamtud uteče. Romantiku, která tam je, necítí. Dnes jde všechno cestou konzumu. Staví se hypermarkety, obrovské úložné prostory pro cizí firmy tam, kde byla dříve pšenice. Nás, co jsme romantikou nasáklí, tohle hodně bolí.

Vidíte romantiku v Praze?


Ano. Praha byla romantická v dobách, kdy vypadala jako Stínadla. Tím se nechci zastávat totalitních režimů. 
V 50. a 60. letech ale byla stará Praha, František a Staré Město, nádherně zanedbaná, nádherně ponurá, tu a tam petrolejová lampa, hospůdky skoro neosvětlené. Tam, kde to bylo tenkrát, jsou dnes obrovské prodejny pro cizince, kde dnes prodávají křišťál a kdeco. Já tamtudy teď raději běžím, protože takovou Prahu nechci vidět.

Když jsme se dotkli Stínadel, řešil jste s Jaroslavem Foglarem, kde jsou Stínadla?


Myslím si, že to nechtěl specifikovat. Kdysi, před 60 lety, jsme s kamarádem Smolíkem z výtvarné školy procházeli čtvrť Na Františku, tu krásně zanedbanou a ponurou, romantickou. Před kostelem Svatého Haštala bylo mramorové dláždění. 
V jedné velké desce byla silueta zkřížených seker a my si řekli, že tam jsou Stínadla. Jestli to tak bylo, nebo nebylo, nevím.

Nikdy jste se o tom s Foglarem nebavil?


Nebavil. On by to to stejně neřekl.

Existují podle vás Stínadla, mají předobraz v reálném místě, nebo si je Foglar vymyslel?


Myslím si, že Stínadla mohla být tam, co je Dlouhá třída, směrem na Staroměstské náměstí, Na Františku. Možná.To je můj názor.

Jste velký tremp, často jezdíte do Brd. Jaká jsou vaše oblíbená místa v Praze?

Už žádná. Dříve to bylo Staré Město, František a Malá Strana. Tenkrát to byla nádherná Praha. Nemám oblíbená místa, ale neoblíbená. Nemám rád periferie, sídliště. Hlavně nemám rád zástavby, které se nalepily na Prahu kolem. Všude jsou okruhy, nadjezdy, podjezdy. Když udělám jako šofér chybu, tak jsem ztracený. Navigaci nemám a nechci. Satelitní stavby kolem velkoměst přímo nenávidím. Byly tam pole a motýli. A co je tam teď? Kdybych měl možnost jít tichým Starým Městem, tak bych tam šel. Většinou když tam jdu, jsou tam davy turistů.

Čtěte také: Kreslíř a rybář Zdeněk Hofman: Nejraději mám fóry ze života