VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Baskytarista Ondřej Škoch vydává další album zhudebněných básní

Praha /ROZHOVOR/ - Ondřej Škoch je většině lidem známý jako baskytarista populární skupiny Chinaski, ve které hraje i se svým bratrem Štěpánem. Vedle kapely se ale ve volném čase věnuje také vlastním hudebním projektům - už několik let mimo jiné zhudebňuje básně.

12.6.2014
SDÍLEJ:
Zvětšit fotografii

Baskytarista kapely Chinaski Ondřej Škoch.Foto: DENÍK/Dimír Šťastný

Ondřej ŠkochNarodil se 8. dubna 1979 v Praze. Absolvoval na Konzervatoři a vyšší odborné škole Jaroslava Ježka v oboru jazzová kytara a kompozice. 

Od roku 2001 je baskytaristou kapely Chinaski. Jako kytarista a skladatel působil v hudebních uskupeních nejrůznějších žánrů: Manon 15, Marcipán, Šum Švistu, Vesna Cáceres, Tam Tam Orchestra.

Zpočátku to byla převážně poezie Bohuslava Reynka, postupem času Ondřej „překotvil" také k Reynkově manželce, francouzské básnířce Suzanne Renaud. Prostřednictvím písní a chytlavých melodií tak představuje tvorbu této básnířky posluchačům všech generací.

V současnosti vydává už třetí poeticko-hudební multižánrovou desku s titulem „Prší na Habry". Slavnostní křest bude v pátek 20. června v Paláci Akropolis.

Kdy jste se poprvé setkal s tvorbou Bohuslava Reynka?

Jako dítě jsme s rodiči jezdili do Petrkova (rodiště Bohuslava Reynka, pozn. red.), už tehdy jsem velmi intenzivně vnímal tamní prostředí a přírodu, ze kterých Reynek ve svých básních čerpá. První bližší setkání s jeho texty přišlo, když jsme jich s bráchou Štěpánem několik zhudebnili pro naši první, punkovou, kapelu.

Zkusil jste i poezii jiného autora?

Na konzervatoři jsem se věnoval básním Jana Skácela, zhudebnil jsem i pár věcí od Jaroslava Seiferta. Tehdy mi došlo, že je pro mě zhudebňování básniček nejpřirozenějším a nejspontánnějším způsobem, jak dělat muziku. Reynkovy texty mají navíc zvláštní vnitřní rytmus, dobře se zhudebňují. Takže jsem se k nim vrátil, několik jich vyšlo už v roce 2002 na desce Nitky.

Na ní jste zakomponoval také básně Reynkovy manželky, francouzské básnířky Suzanne Renaud, které do češtiny přeložila pro změnu vaše žena.

Zjistil jsem, že básně Suzanne Renaud mě baví dělat ještě víc než Reynka. Vedle toho, že jde o překrásné básně, mají úplně jiný tvar a tím, že je přeložila Alice, dostaly také novou podobu. Konzultovali jsme to s jejich syny, Jirkou a Danielm Reynkovými, kteří říkali, že Alicin překlad je někdy dokonce bližší originálu Suzanne. Bohuslav Reynek její texty překládal daleko víc podle svého.

Kdo vám tehdy desku financoval?

Všechno jsme si dělali sami. Byl to natolik nekomerční projekt, že jsme neměli ani peníze na výrobu - desky jsme vypalovali… Bohužel tak některým lidem přestaly po devíti letech hrát.

Nyní už máte sponzory?

Pořád si všechno financujeme sami. Jediný rozdíl je v tom, že jsem začal hrát v Chinaski, takže občas vydělám nějaký peníz. Hlavní sponzor je můj brácha Štěpán, který nám půjčuje nahrávací studio.

Zaujalo mě, že jde svým způsobem o rodinný projekt. Váš bratr Štěpán s vámi spolupracuje taky od začátku?

Brácha mi všechny desky spoluprodukoval. Od alba První sníh, které vyšlo v roce 2011, nám s produkcí ale pomáhá i skladatel Darek Král a na ní s námi vystoupili také další muzikanti, třeba moji kamarádi z bývalé kapely Manon 15. Troufám si říct, že na rozdíl od pilotní desky, která byla dost klasická, se na Prvním sněhu už docela projevila i určitá hudební vyzrálost. Smísily jsme na ní daleko více stylů.

Vyhovuje vám žánrová nevyhraněnost? Potřebujete „zpestření" vedle pop-rockového stylu v kapele Chinaski?

Ještě před tím, než jsem začal hrát s Chinaski, jsem vyzkoušel spoustu žánrů a kapel. Hrál jsem latinu v Šum Svistu, s Tam Tam Orchestra jsem mlátil do bubnů, potom jsem se živil vystupováním v jazzových klubech… Ačkoli od začátku tíhnu hlavně k popu a k jednoduché písničkové tvorbě, ovlivnily mě všechny styly. A odráží se to i na aktuální desce, která je vyvrcholením celého třídílného projektu. Změna stylu je vždycky přínosná, i ostatní kluci v kapele mají svoje vlastní projekty… Zhudebňování básniček beru hlavně jako koníček, je to příjemné ozvláštnění.

Takže si od hudby odpočinete třeba zase jen hudbou?

Je to tak, nemám žádný extrémní sportovní koníček a muzika je pro mě alfa a omega života. Další věc je, že jsem vystudoval hru na kytaru a rád se k ní pořád vracím.

S bratrem hrajete v jedné z nejpopulárnějších českých skupin, byli jste odmala zapálení do muziky?

Nebudu lhát - byl jsem to typické dítě, co stojí před zrcadlem a představuje si, že je rocková hvězda (směje se). Strašně jsem chtěl hrát na piano, jelikož jsme ho ale doma neměli, řekl jsem při přijímačkách do lidušky (Lidová škola umění - pozn. red.), že chci hrát na kytaru. Pak jsem zjistil, že mám ještě krátké prsty, takže jsem ještě rok chodil na zpěv. Ale když jsem dostal do ruky elektrickou kytaru, byl konec (směje se).

K basové kytaře jste se dostal kdy?

Až s Chinaski, nikdy dříve jsem na ní nehrál. Brácha šel do kapely o dva roky dřív než já, a když jim odcházela basistka, kluci mi nabídli, jestli to s nimi nechci zkusit. Zpočátku jsem nechtěl, bál jsem se, že o kytaru přijdu. Vzal jsem to hlavně kvůli Štěpánovi - vždycky jsme spolu hodně hráli a tohle byla dobrá příležitost.

Jak dlouho jste nové album Prší na habry připravoval?

Hrál jsem si s tím tři roky, snad vůbec nejtěžší bylo vychytat správnou poetickou atmosféru. Poslech desky by měl v posluchačích v první řadě zanechat emoce, tím se řídím i při zhudebňování básní. Dokonce tam jsou dvě skoro až rockové písně. Myslím si, že když je potřeba vykřičet emoce trochu víc do éteru, je příhodné využít trochu síly.

V pátek 20. června pokřtíte desku Prší na habry v Paláci Akropolis. Jaké s ní máte plány dál?

Stejně jako předchozí album První sníh si bude žít svým životem. Když to půjde, chceme s ní vystupovat, ideálně na akcích typu vernisáže, křty a podobně - aby vyzněla ta spojitost s poezií. Pak bych rád také využil spojení se zpěvačkou Zuzanou Homolovou, která s námi celou desku nazpívala, a která dodává písním jedinečný originální nádech. Rád bych do budoucna uspořádal společný koncert, zřejmě zase v Akropoli.

CD Prší na HabryTřetí autorský projekt Ondřeje Škocha představující zhudebněné básně francouzské básnířky Suzanne Renaud, manželky básníka a grafika Bohuslava Reynka.

Všechny básně jsou v překladu Alice Škochové, manželky Ondřeje Škocha.

Album pokračuje v linii předchozí desky „První sníh" (2011), přichází však se speciálním hostem, slovenskou písničkářkou Zuzanou Homolovou.

Rytmickou sekci vytvořili čeští jazzoví hudebníci Jan Linhart (bicí) a Petr Tichý (kontrabas). Na indická tabla, didgeridoo a udu byl Tomáš Reindl, na cajon perkusista Tokhi.

Produkce desky se kromě Ondřeje a Štěpána Škochových ujal Darek Král, skladatel divadelní hudby, který na desku zároveň nahrál klavír a klávesy.

Čtěte také: Přes 800 přetržených strun a deset dětí. I to je 20 let skupiny Chinaski

Autor: Michaela Rozšafná

12.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nový přístřešek v tramvajové zastávce Nad Havlem
2

Nad Havlem chtěli lidé budku u zastávky, jejich úsilí mělo úspěch

Miloš Zeman a Karel Srp starší. Ilustrační foto.
5

Dle očekávání: Karel Srp v radě ÚSTR nezasedne. Kvůli členství v KSČ

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Co je pro někoho stará veteš, jinému poslouží. Zaklínadlo zní: Re-Use

Praha – Pomoci vdechnout nový život starým věcem mají takzvaná Re-Use centra, která umožní nacházet uplatnění pro starší, avšak stále funkční či využitelné předměty. Ty by jinak kvůli své nemodernosti skončily v odpadu. Po vzoru Vídně nebo třeba Budapešti začíná magistrát hledat vhodné prostory pro spuštění pilotního projektu – dobře dostupnou krytou halu. Či více hal: buď pro otevření hlavního Re-Use centra, nebo několika center menších.

Na ozdravné pobyty pro děti ze smogových oblastí půjde 40 milionů

Praha - Na ozdravné pobyty dětí, žijících ve smogových oblastech, půjde 40 milionů korun z Národního programu Životní prostředí. Žádat o ně mohou školy, školky a nově i dětské skupiny, a to od 4. září. Oproti dřívějším dotacím je nyní podmínkou, aby byl pobyt spojený s ekologickou výchovou. V dnešní tiskové zprávě to sdělilo ministerstvo životního prostředí.

Ztraceným lidem v lesích pomohou záchranné tabulky

Praha - Body záchrany. Tak se jmenují destičky se speciálním kódem, s jehož pomocí hasiči či záchranáři lehce lokalizují člověka v nouzi. V pražských lesích jich nově přibylo 29.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení