Angličan: Politický výklad, že Smetana je lepší než Dvořák, jsem nepochopil

Nejdřív zde pracoval jako redaktor Československého rozhlasu, množství kontaktů, které měl v hudební scéně, ho ale přivedlo k tomu, že by mohl pořádat koncerty vážné hudby. Specializoval se hlavně na mládežnické soubory a orchestry 
z prestižních univerzit. Od té doby uplynulo už 20 let. A Tregellas to se svými kolegy dělá úspěšně dodnes.

Vyvrcholením jeho snahy byl loni cyklus, který se nazývá Musica Orbis. Teď startuje jeho druhý ročník. Hudební posluchači se od 25. května do 15. července mohou těšit na šest amerických a jeden britský studentský soubor, které předvedou díla řady skladatelů, mezi nimi i našeho Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.

Existuje nějaký „klíč“, podle kterého jste vybírali soubory pro letošní Musica Orbis? Co sedm letošních souborů, vedle mládí jejich členů, spojuje?

Pro letošní, druhý ročník Musica Orbis jsme vybrali takové soubory, které zaručí opravdu dobrou uměleckou kvalitu. I proto se ve výběru objevuje několik těles z věhlasných institucí, jako jsou University of California v Berkeley, elitní britská škola Eton nebo jedna z nejlepších hudebních škol v USA, Bard College Conservatory. Velmi kvalitní jsou ale i další tělesa vystupující v rámci sedmi koncertů našeho cyklu, za všechny mohu zmínit například Pittsburgh Youth Symphony Orchestra, který u nás v minulosti zaznamenal úspěch na Smetanově Litomyšli. Klíčovým spojujícím prvkem ale opravdu je mládí a z něj pramenící elán 
a radost z hudby, v kombinaci s vysokým hráčským nasazením. Věříme, že v těchto parametrech je koncertní cyklus Musica Orbis jedinečný.

Je v letošním programu něco, co pro vás, přes dlouhá léta praxe, bude úplnou novinkou, a jste osobně zvědav, jak to dopadne?

Rád bych vypíchl dva momenty, na které jsem skutečně zvědav. První nastane hned při zahajovacím koncertu, kdy zazní v české premiéře Sunrise Mass (Jitřní mše) mladého skladatele Ola Gjeilo. Tento mladý Nor (*1978) vystudoval renomovanou Juilliard School v New Yorku a CD s jeho hudbou bylo v roce 2012 serverem iTunes jmenováno Albem roku v oblasti klasické vokální tvorby. Od té doby je velmi „žhavým zbožím“ na mezinárodní sborové scéně, byť zvuk jeho jména k nám do Čech zatím doléhá velmi pozvolna. 
Z tohoto důvodu chápu uvedení jeho díla ve Smetanově síni jako průkopnický čin. Druhý moment je vystoupení americké sopranistky Dawn Upshaw v rámci koncertu Bard College Conservatory Orchestra ve Dvořákově síni 
v sobotu 21. června. Jedná se 
o zpěvačku skutečně světového formátu, mimochodem držitelku pěti ocenění Grammy, která v České republice vystoupí poprvé. Její plánované vystoupení na Pražském jaru 
v roce 2011 se muselo na poslední chvíli z rodinných důvodů zrušit, její účinkování 
v rámci našeho cyklu je pro nás výzvou a též velkou ctí.

Hned v prvním květnovém koncertu spojíte dohromady americký Rooke Chapel Choir s českými Virtuosi Pragenses. Jak soubory společně nacvičují?

Oba soubory spolu mají naplánováno několik společných zkoušek zde v Praze před vlastním koncertem a ze své osobní zkušenosti mohu říct, že jejich počet je stejný, jako kdyby se slaďoval některý český sbor s českým orchestrem. 

Dva americké i jeden britský soubor mají v programu zařazené skladby Antonína Dvořáka. Je známé, že Dvořák je v USA pojem. Nakolik populární je jeho dílo ve vaší rodné Anglii?

Antonín Dvořák se v Anglii stal nepřehlédnutelnou postavou vážné hudby již za svého života. Jeho díla dobývala koncertní síně ostrovního království a jeho popularita způsobila záplavu objednávek od hudebních institucí, pro které napsal např. Svatební košili, kantátu Svatá Ludmila, Requiem nebo 7. symfonii. Dvořákovy četné návštěvy Velké Británie toto hvězdné postavení dále podtrhly. Britové ocenili přímočarou melodičnost jeho hudby a jejich obdiv v zásadě trvá dodnes. Jistě k tomu také přispívá tradice působení skvělých českých dirigentů u předních britských orchestrů, protože je nepsaným pravidlem, že britské publikum od nich mimo jiné očekává pěstování jejich národního hudebního odkazu na britské půdě.

V komunistickém Československu býval vlivem teorie, kterou razil Zdeněk Nejedlý, výrazně upřednostňován Bedřich Smetana před Antonínem Dvořákem. Co o tomto přístupu k dílu dvou skladatelů, jejichž tvorba zazní v koncertu Pittsburgh Youth Symphony Orchestra, soudíte?

Hodnocení hudebních tvůrců podle nějakého politického klíče tak, jak bylo běžné před rokem 1989, je pro mne celkem nepochopitelné, také necítím potřebu si vybrat mezi Smetanou a Dvořákem. Má Vlast je zcela ojedinělé hudební zobrazení české krajiny - krajiny zeměpisné a krajiny duše - ke které cítím velmi silné pouto. U Dvořákova díla vnímám zas univerzálnější hudební poselství, které ke mně promlouvá neméně silně.