Kliknutím zvětšíte
Kdysi proti sobě hráli, teď v milovaných klubech dělají vedoucí mužstva. V neděli odpoledne se zase potkají, derby číslo 286 hostí Letná. Vlček přišel v bílé košili, Baranek byl v černém. Šlo o jediný rozdíl mezi nimi, během vyprávění se dobře doplňovali. Typická situace: když jeden něco říkal, druhý kýval hlavou.
Cítíte, že se derby blíží? Víkend je za rohem.
Baranek: Pořád se sice hraje jen o tři body, ale všichni víme, že je to trochu jiný zápas než s Boleslaví nebo na Dukle.
Vlček: Celý týden je jiný. Tréninků je sice pořád stejně, ale chodíš po tiskovkách, děláš rozhovory…
Baranek: Je cítit, že se blíží něco velkého. Dbá se na detaily.
Má derby větší moc než jiné zápasy? Můžete se v něm vykoupit za předchozí krachy?
Vlček: Minimálně fanoušci to tak berou, úspěch v derby je pro ně nejvíc. Pokud vyhrajeme, uděláme jim radost a na slabší začátek sezony snáz zapomenou.
Baranek: I my chceme doma vyhrát, Stando. Vyměnili jste trenéra a dostáváte se do formy, ale my ve Zlíně ukázali zlepšení a hodláme to potvrdit.
Stačí vám, že spolu hrajete jen dvakrát za sezonu? Mluví se o změně herního modelu ligy, od příští sezony byste na sebe mohli narazit častěji.
Baranek: Moc to nesleduju, navíc jsem zvyklý na nynější model.
Vlček: Hrát proti Spartě znamená pokaždé svátek. Ani já netuším, jak by to vypadalo po změnách. Nechám se překvapit.
Baranek: Vím jen jedno. Na derby by snad bylo vyprodáno vždycky.
Jako když jste v roce 2000 na Letné smetli Slavii 5:1?
Baranek: Dal jsem náš čtvrtý gól, pojistili jsme si titul a koupali se v šampaňském. Všechno do sebe nádherně zapadlo.
Vlček: Já nejradši vzpomínám na rok 2005 a naše vítězství 4:1. Bylo nám krásně. Přitom se hrálo na Strahově, kde jsme se nikdy necítili jako doma.
Pravda, nová aréna v Edenu tenkrát ještě nestála.
Vlček: Paradoxní je, že jsme na Strahově pořád hráli na špici. Přesto na nás chodilo jen pár tisíc lidí, což byl jasný handicap.
Baranek: Nediv se, je to daleko na kopci.
Vlček: K tomu ten ovál a atmosféra. Nikdy jsme to nebrali jako slávistický stadion. Ani když jsem tam dal dva góly Ajaxu a postoupili jsme do Ligy mistrů.
Pánové, a co oslavy po vyhraném derby. Jsou bouřlivější než jindy?
Vlček: Zpátky na zem, ve středu hrajeme pohár. Pokud to zvládneme, moc velké oslavy nebudou, nevadí.
Baranek: Vím, o čem mluvíš: vnitřní satisfakce po vítězství je nejvíc. A v derby se to násobí. Když porazíš Slovácko, máš radost a tím to končí. Ale když porazíš Slavii, máš radost a ještě něco navíc.
Vlček: Už když přijíždíš na stadion, dvě hodiny před výkopem jsou všude natěšení fanoušci, kteří čekají, co bude. Ten pocit, že jsi vyhrál pro ně, si nikde nekoupíš.
Baranek: Nikdy jsem ke slávistům necítil nenávist, ale když jsem je porazil, dal jsem jim to lidově řečeno pěkně sežrat. Proto vítězství v derby chutná víc než ostatní. Řadím ho na stejný level jako poháry nebo reprezentaci.
Užíváte si jako funkcionáři vítězství stejně jako předtím na hřišti?
Baranek: To ještě neumím, hlava funguje jinak. Pořád se cítím jako součást týmu a zápasy prožívám. Nedokážu se v klidu podívat a v klidu odejít. Připravím zázemí, jak nejlíp umím, ale pak se stejně nervuju. Vím, že už bych klukům na place moc nepomohl, jenže celý život jsem to hrál a rval se za co nejlepší skóre.
Vlček: Na lavičce je to jiné než na tribuně, tam by mě to nebavilo. Potřebuju zůstat v kontaktu s týmem, denně chodím do kabiny. Takhle je to nejlepší.
Co se změnilo, když jste místo kopaček začali obouvat polobotky? Přibyla práce a ubylo volna?
Vlček: No jéje! Když hraješ, o nic se nestaráš. Jen odtrénuješ, připravíš se na mač a pohlídáš si životosprávu. Nikdy by mě nenapadlo, kolik lidí kmitá kvůli tomu, aby se vůbec odehrál zápas. A to nemluvím o pohárech, tam se to ještě násobí. Pořád mi něco šrotuje v hlavě. Zařídil jsi všechno? Nechybí klukům něco?
Baranek: Hráči berou servis jako samozřejmost, jsou stejní jako kdysi my. Sparta a Slavia jsou velké kluby, chceme to mít ťip ťop. Všechno nekontrolujeme jednou, ale dvakrát, aby se kluci měli co nejlíp.
Dá se říct, kdo má větší zodpovědnost? Hráči, nebo vy?
Vlček: Těžko se to porovnává. Hráči jsou pod jiným tlakem než my. I mně se může pokazit maličkost a všechno se zhroutí, ale zatím se to ještě nestalo.
Baranek: Určitou nejistotu mám v sobě vždycky, se Standou jsme podobné typy. Obecně nejde stavět vedle sebe hráče a nás.
Musíte často improvizovat, nebo jste si našli rutinu?
Baranek: Problém je, když vám vymění trenéra. Každý má zažité jiné věci. Jeden chce hřiště pokropené, druhý suché… Musíte se rychle přizpůsobit.
Vlček: U vás je to ještě dobré, ale já dělám pod jedenáctým nebo dvanáctým trenérem. (pozn. aut.: pod sedmým) Ne, vážně, s nikým jsem neměl problém. Zvyknu si.
Potkáte se v neděli? Nebo už budete soupeři a maximálně se pozdravíte?
Baranek: Potkáme se několikrát za den. Poprvé si podáme ruku a popřejeme si hodně štěstí. Předáme si soupisky, odklikneme zápis…
Vlček: Nezapomeň na mítink s rozhodčími.
Baranek: Pokaždé si vyhovíme. Upřímně, jsem rád, že je Slavia zpátky nahoře. Pro ligu je to dobře.
Vlček: Těší mě, že tohle neříká jen Míra. Volám si i s dalšími sparťany a nikdo z nich nechce Slavii v útlumu. To už je snad pryč, teď oba kluby zase hrají o čelo. Tak to má být, ne?
Čtěte také: Fotbalisté Sparty a Slavie chtějí v derby napravit dojem
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
