Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Boj o druhé místo tabulky ligy mladších žáků svedlo dohromady odnepaměti znesvářené rivaly. Slavii a Spartu. Co na tom, že jde o malé kluky, že jejich malé, přesto hbité nohy nejsou hnány vidinou milionů. Jde o prestiž a rivalitu. Jde o derby. Vůně jarní trávy a rostoucí chlouba budoucích generací slávistů o sto metrů vedle. Žlutý zdroj tepla hřeje a Eden rozpoutává fotbalové peklo. Peklo pro rudé ďáblíky. Za stavu 4:0 slávistický fanoušek v roli tatínka, resp. tatínek v roli fanouška prohodí: To je Saigon!

Klička a druhá, následně jesle. Sparťanský protihráč se neudrží a o maminčina miláčka v červenobílém se opře: „Nestrkej do něj!“ brání svou nadšeně sportující ratolest maminka. Po hodině hry odcházejí kluci v rudém se sklopenými hlavami. Sešívaní odvěkému sokovi uštědřili výprask 5:0. Možná o nich brzy budou psát celostátní noviny, třeba nastoupí proti svým vzorům.

„Líbí se mi Carlos Puyol. A z české ligy bych chtěl být jako Marek Suchý,“ vyznává se kapitán, stoper a jeden z velkých talentů Slavie, třináctiletý Vojtěch Maršík. Těch Slavia v tomto ročníku má hned několik. „Mezi obrovské naděje bych počítal oba útočné hroty Peterku s Drobílkem, pak o rok mladšího Šonka a samozřejmě naše středové hráče, ti jsou bez debat,“ vyjmenovává opory svého týmu trenér C-žáků Petr Kovařík.

Třináctiletým borcům se jejich klukovské sny o společném dresu s jejich vzory nemusejí jen zdát. Za šest let už mohou hrát stabilně v kádru, právě jako třeba Marek Suchý nebo Petr Janda. Tedy s hráči jen o šest, resp. sedm let staršími. Slavia už delší dobu chápe význam slova odchovanec a strategie klubu. A k tomu podřizuje i vedení. „Trenéři musí brát práci s kluky jako svou vášeň a srdeční záležitost. Ti nejkvalitnější by měli vést děti už od samotných začátků, aby jim vštěpili hru oběma nohama, zpracování míče a přihrávku. Bez toho to později nejde,“ říká Kovařík. Osmdesátiprocentní náplň práce s balonem na tréninku mu dává za pravdu.

A co dělá taková slávistická fotbalová naděje ve volném čase?„Když nejsem na tréninku ani ve škole, lítám s klukama po hřišti nebo odpočívám. S hračkami si nehraju. Žádné nemám,“ říkáVojta Maršík.