Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Takto vypadal Sieglův sportovní diář. Čtvrtek: přípravné utkání za divizní Votice. Účet = jedna branka. Pátek: první liga futsalu za Benago Praha. Výsledek = jedna branka. Sobota: turnaj internacionálů na Memoriálu Petra Packerta. Resumé = tři góly. A to ještě to samé dopoledne strávil coby asistent kouče Sparty na dvojutkání Letenských.

„Občas se sám divím, jak to vůbec všechno zvládám. Na čas je to velice těžké skloubit. Domu chodím pozdě večer a ráno vstávám zbitý,“ nezastírá Siegl. V jeho případě by devět z deseti odborníků v bílém na rodinný život řeklo, že soužití musí být zákonitě narušené.

„Kdepak. S manželkou máme spokojené manželství. Začali jsme spolu chodit, když mně bylo patnáct a jí šestnáct. Já se vždycky snažím být doma co možná nejčastěji. A navíc ona je tolerantní,“ nechává lehce nakouknout do svého soukromí.

Poslední rok pendluje mezi fotbalem a futsalem, ale jasno o prioritě nemá. „Oboje mě baví. I když ve fotbalových Voticích hrajeme o postup, kdežto ve futsalovém Benagu skoro o udržení. Nechci vybírat oblíbenější sport.“

Siegl si nadměrným vytížením léčí pochroumané koleno. „Na turnaji internacionálů 26. prosince jsem si s ním něco udělal a doktor řekl, že mám natrhlý křížový vaz. Takže místo abych se šetřil, léčím se pohybem,“ směje se autor 176 ligových branek.