VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kapitánka Pěničková: Chceme vrátit na Slavii titul!

Praha – Ikonou ženského fotbalové týmu pražské Slavie je bezesporu jeho kapitánka Blanka Pěničková. Ta v sešívaném dresu působí, s roční přestávkou strávenou v Itáili, už od roku 1998 a na svém kontě má několik mistrovských titulů i řadu zápasů za český národní tým. „Pořád si říkám, že bych se chtěla rozloučit titulem," usmívá se sympatická a usměvavá fotbalistka v exkluzivním rozhovoru pro Pražský deník.

9.9.2012
SDÍLEJ:

Blanka Pěničková, kapitánka SK Slavia PrahaFoto: Deník/Michal Káva

S čím jste vlétli do nové sezony? Pokusit se dostat Spartu opět pod sebe?
Určitě. Už dlouho jsme nezískaly titul, po kterém toužíme. Naposledy jsme ho vyhráli v roce 2004. Loni jsme měly dobrý tým, který na titul měl, bohužel okolnosti nám nebyly nakloněné. Letos jsme se snažily posílit kádr a ambice jsou samozřejmě získat titul.

Závěr loňské sezony byl mezi Slavií a Spartou hodně vyhecovaný. V čem je ale vždy ten herní zlom, že poslední roky je vždy Sparta výše než vy?
Z mého pohledu, a setkávám se s tímto názorem i u fanoušků, hrajeme hezčí, kombinační fotbal.  Dovolím si tvrdit, že Sparta není tak technický tým. Na náš fotbal se dívá daleko lépe. Nicméně přijde derby a my nejsme schopné hrát svojí hru. Derby je tak strašně přemotivované, že fotbalovost tam není a je to spíše o síle, o přetlačování. Co to způsobuje? Kdybych to věděla, tak je titul náš už tři roky. (úsměv)

Obměnil se přes léto nějak výrazněji váš kádr?
Vyměnily jsme se Spartou útočné síly. K nám přišla Terezka Kožárová a od nás odešla Lucka Voňková. A dále přišla ze Slovácka Didi Bartovičová, reprezentantka Slovenska. Takže došlo k posílení kádru.

Jaké je vůbec věkové složení vašeho kádru?
Já a Andy Budošová, hráčka ze Slovenska, jsme dvě nejstarší. Jsme pamětnice všeho a táhneme to spolu už od roku 2001. Dále je tu osmadvacetiletá Petra Divišová a Janča Králová, které je pětadvacet . Potom je to už všechno mládí. (smích)

Jak dlouho se dá hrát ženský fotbal na vrcholové úrovni?
Zatím se mi končit nechce. Lehce se to říká, ale sport mám ráda a patnáct let na nejvyšší úrovni je součástí mého života. Nedokážu si představit, až to jednou přijde. Je mi 32 a jsem ve Slavii v základu, tak snad můžu tvrdit, že na to pořád ještě mám.

Za námi je léto. Jak u špičkového ženského týmu probíhá letní příprava?
Je to přizpůsobené naší lize.Začínali jsme kolem 20. července, protože první zápas nás čekal až minulý víkend. Měli jsme na přípravu tedy šest týdnů, což bohatě stačí. Máme mladého trenéra, který využívá moderní metody. Nehoní nás někde po parku, po lesích, netaháme klády na zádech, ale všechny tréninky se odehrávají na hřišti s míčem. Doplňkem je posilovna. Příprava samozřejmě bolí, tréninky jsou dlouhé, ale tréninky s balónem nejsou tak úmorné. Na hřišti jsme pětkrát týdně, z toho čtyřikrát  na tréninku a jeden den je zápas.

Mimo derby se Spartou dáváte všem soupeřkám běžně od pěti do deseti gólů. Jak složité je namotivovat se do těchto zápasů, u kterých je otázkou jen konečná výše vaší výhry?
Je to těžké, nebaví to kolikrát ani nás. Pro příklad, teď jsme hrály v Brně, ve čtyřicáté sekundě jsme daly gól na 1:0 a od té doby brněnské hráčky zdržovaly. Za úkol mají, aby nedostaly více než deset gólů. A my samozřejmě soutěžíme, že musíme dát co nejvíce gólů, protože se Spartou to skóre hraje svojí roli. Když ale jedenáct hráček stojí na vápně, tak je to těžké. Motivovaný jsi do stavu 5:0, možná… V tomhle je to změna oproti minulým letům. Zažila jsem i sezonu, kdy byla Slavia třetí, silné bylo Slovácko, tehdy Otrokovice, zápasy s Brnem byly o maximálně dva góly. Dnes je to jinde.

Je někdo, kdo se dnes Slavii a Spartě aspoň trochu přibližuje?
Bohužel ne. Slabší týmy, viz Slovácko a Brno, budou argumentovat tím, že ty nejlepší hráčky si stáhneme do Prahy, což je samozřejmě pravda.

Derby mezi Slavií a Spartou je u žen hodně namotivované. Jaká je rivalita přímo mezi hráčkami? Já jsem pár derby už viděl a mě osobně přijde, že je to o hodně vyhrocenější, než u mužského fotbalu.
Určitě, stoprocentně! Derby je daleko více vyhecované. Diváci, kteří viděli mužské derby a říkají si, že to bylo maso, tak bohužel ještě neviděli ženské derby. Rivalita je opravdu obrovská. Čím je to způsobené, nedokážu říct. Jsou hráčky, které se znají z reprezentace nebo ze škol a to kamarádství si přenesou a kamarádí spolu. Ale pokud přijde derby, tak soupeř se hned pozná. (smích)

Reprezentaci tvoří prakticky jen hráčky pražských „S". Hraje se derby a za pár dnů je sraz reprezentace. Přenesete si tu rivalitu i tam?
Za sebe musím říct, že já jsem se s tím vždycky strašně prala. Pokud po derby hned následovala reprezentace, tak jsem z toho byla hotová, protože já to v sobě držím dlouho. Nejsem typ, který po porážce vyjde ze hřiště a hodí to za hlavu. Naopak to řeším více, než by bylo zdrávo. Pro mě bylo vždycky hodně těžké po porážce se Spartou dělat, že se nic nestalo a být v pohodě. Já jsem to kousala těžce. Jak to mají jiné hráčky, to nevím. Každá individuálně, ale já to měla hodně těžký. (smích)

Jak je na tom vůbec úroveň české ženské reprezentace?
Odvíjí se od kvality české ligy. Bohužel se zase nepodařilo postoupit na mistrovství Evropy. Tenhle kvalifikační cyklus holkám nevyšel i z toho pohledu, že prohrály s Rakouskem, což se nečekalo.  Ve srovnání s Evropou tedy na tom moc dobře nejsme.

Jak jste se vůbec vy dostala k fotbalu?
Jsem holka z vesnice, z Jirkova od Železného Brodu, kolem sebe spousta kluků, tak jsme chodili čutat na škvárový plácek od malička. Ani si nepamatuju, kdy přesně to začalo. Strašně jsem tehdy toužila hrát závodně. Trenér v Železném Brodě, táta mých kamarádů, požádal o vyjímku, abych mohla hrát soutěž s klukama. Když jsem později měla přejít do ženského fotbalu, vůbec se mi nechtělo. Hodili mi laso z Jablonce, který tehdy začal hrát první ligu, ale napoprvé jsem tam ještě nešla, bála jsem se. Zkusila jsem hrát házenou, ale ta mě neuspokojovala. Už po dvou měsících mi fotbal chyběl, tak jsem do Jablonce na trénink mezi ženské šla a zůstala tam. A naštěstí se hned dostala do základní sestavy.

Do Slavie jste se dostala jakou cestou?
Z Jablonce jsem se dostala do mládežnické reprezentace do osmnácti let, kterou trénoval Pavel Trávník, tehdejší trenér Slavie. A ten mě sem v roce 1998 přivedl.

Jaký byl ženský fotbal tehdy a dnes?
V Jablonci jsem byla dlouho nejmladší hráčka. Bylo mi čtrnáct, další nejmladší bylo devatenáct. To byl pro mne velký skok. V Jablonci jsme  hrály hlavně o udržení, ale zpětně se na to dívám pozitivně jako na velikou zkušenost. Na Slavii to bylo jiné, všechny holky byly zkušené hráčky. Měla jsem i to štěstí, že jsem zažila velkou hráčku Alenu Novákovou. Na její hru byl krásný pohled. Slavia hrála vždycky technicky, ale když to srovnám, dnes máme určitě silnější kádr.

Jaké máte ve své kariéře nasbírané úspěchy?
Z mládežnické reprezentace jsem navázala na dospělou. Prošla jsem všemi, bohužel neúspěšnými, kvalifikacemi. Dvakrát jsme byly s Itálií v baráži o postup na mistrovství Evropy, to bylo takové největší přiblížení se úspěchu. Se Slavií to byly dva tituly, zahrály jsme si Ligu mistrů. Další mojí zkušeností a dá se říci i úspěchem, bylo angažmá v italském prvoligovém týmu z Udine UPC Tavagnacco, kde jsem stabilně nastupovala na pozici středního záložníka.

Co chybí ženské reprezentaci v evropské konkurenci?
Dlouhodobě nás trápí neúčast na mistrovství Evropy a světa, což má velký vliv právě na sponzoring. A všichni dobře víme, že příliv financí se vždy odráží na kvalitě soutěží. Je škoda, že české hráčky neodcházejí do zahraničí. Těch, které mají zkušenosti z ciziny, je málo. Spousta hráček mohlo odejít ven, ale z nejrůznějších důvodů zůstaly tady, což je škoda. Pokud se jako hráč setkáváš každý týden se silným soupeřem, přeneseš to i do reprezentace.

Máte ještě nějaký fotbalový cíl?
Pořád si říkám, že bych se chtěla rozloučit titulem. (úsměv) Poslední dvě sezony k tomu bylo blízko, ale nikdy jsme to nedotáhly. To je ta motivace, která mě v té bolavé letní i zimní přípravě žene dál. Kromě toho, že mě to baví. Takže určitě titul!

Přemýšlela jste už při svých začátcích, že byste chtěla hrát fotbal vrcholově?
Ani ne. Já jsem hrála s klukama fotbal proto, že mě to bavilo. Když jsem hrála za starší žáky, tak jsem přišla domů ze školy, sedla na kolo, jela pět kilometrů na trénink, pak zas pět kiláků zpátky. Na zápas zase pět kiláků tam a zpátky, ale že bych to hrála vrcholově? Jasně, koukala jsem na chlapskou soutěž, na velký fotbal a říkala si „tohle se mi nemůže splnit". Když jsem pak byla v Jablonci, tak jsem už po reprezentaci pošilhávala a říkala si „kdybych se tam dostala, bylo by to super". Nakonec se mi to povedlo a zůstala v ní až do třiceti let…

Ve Slavii trénujete i malé fotbalisty, že?
Ano, ročník 2002. S Viktorem Schejbalem a Martinem Hladíkem. A nově i s Vaškem Schwarzem.

A jak vám to jde?
To byste se musel zeptat kluků. Jak mých svěřenců, tak trenérských kolegů. Mám štěstí, že můžu trénovat právě s nimi. Oni už mají spoustu zkušeností. Hodně od nich získávám, hodně se od nich učím. Máme stejný pohled na fotbal, takže nemáme žádné rozpory jak trénovat. Vážím si toho, že jsem tuhle šanci dostala. Moc mě to baví. A rozhodně mě to naplňuje.

Dá se to skloubit s hraním?
Dá, i když někdy je to obtížné. Třeba v zimní přípravě, kdy s klukama chodíme do tělocvičen, přesun na můj trénink nestíhám. Někdy je náročné i ta návaznost tréninků. Trénink s klukama máme od pěti a od půl sedmé mi navazuje můj, holčičí. A když stojíš na tréninku, mrznou ti nohy a pak jdeš na svůj trénink, teprve po půl hodině začneš rozmrzávat… Ale kolegové mi vychází vstříc. Nejsem na každém tréninku a mám úlevy i na víkendové zápasy.

Co dalšího děláte pro Slavii?
Jsem v marketingovém oddělení.

A co říkáte na současné výkony slávistického áčka?
Chybí nám především proměňování šancí, to všichni ví. Ale do větších rozborů se raději pouštět nebudu… (úsměv)

Jaký je vůbec v dnešní době zájem o dívčí fotbal?
Povinností prvoligových týmů je mít juniorky. My na Slavii máme celkem šest družstev, ještě starší a mladší žákyně, starší a mladší přípravku. Základna se rozšiřuje. Spousta holčiček začíná u kluků. Jsou ročníky, které jsou silnější, slabší, ale to je i v mužském fotbale. Budeme doufat, že děti k tomuto sportu, a nejen k němu, budou tíhnout více a více.

Na co byste nalákala dívky dát se na fotbal?
Fotbal je absolutně komplexní sport. Podle mě je snad úplně nejlepší začít od malička právě s fotbalem. Jsou tam všechny sportovní prvky. Koordinace, orientace v prostoru, rychlost, síla,dynamika, cit pro míč, cit pro týmové pojetí… Fotbal je podle mého názoru snad nejlepší výchozí sport , ze kterého se pak dá vycházet na různé specializace.

Blanka PĚNIČKOVÁ

Narozena: 11. dubna 1980
Číslo dresu: 10
Kariéra:
1992 – 93 Železný Brod
1993 – 94 Zásada
1994 – 98 Jablonec nad Nisou
1998 – 2005 Slavia
2005 – 06 Tavagnacco (Itálie)
2006 – dodnes Slavia

Autor: Michal Káva

9.9.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Premiér Bohuslav Sobotka vystoupil 26. května v Praze na tiskové konferenci.
17

Sobotka bude mít dostavení s ministry, zhodnotí práci vlády

Tipy Deníku

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

O šikovné české ručičky je opět zájem. Opravny jsou zpět

Praha - Opravny a opravárny zažívají velký návrat. Recyklace odpadů se stala pro lidi přirozeností, nyní začínají přemýšlet, jak množství odpadu minimalizovat. Vyhledáním opraváře šetří nejen přírodu, ale někdy i peníze. 

Nad Havlem chtěli lidé budku u zastávky, jejich úsilí mělo úspěch

Praha – Neúnavná občanská iniciativa může slavit úspěchy. Ve Staré Krči se právě díky úsilí místních podařilo prosadit zřízení nového přístřešku u autobusové zastávky Nad Havlem. Radní Prahy 4 pro oblast územního rozvoje Alžběta Rejchrtová (Trojkoalice/Zelení) v té souvislosti ocenila roli aktivních občanů v čele s Vladimírem Hroudou.

Dle očekávání: Karel Srp v radě ÚSTR nezasedne. Kvůli členství v KSČ

Dlouholetý předseda Jazzové sekce Karel Srp se podle očekávání nestal členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Senát dnes vzal na vědomí stanovisko své volební komise, že Srp jako bývalý člen předlistopadové komunistické strany nesplňuje zákonnou podmínku spolehlivosti. O Srpově nominaci do rady tak horní komora ani nerozhodovala. Srp se jednání Senátu nezúčastnil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení