Fotbalistka roku Pincová: Cíl je jasný, vyhrát titul!

Fotbalistka roku. Jak si tohoto ocenění vážíte?
Pro mě to je ten největší úspěch ve fotbale, čeho jsem mohla dosáhnout, takže si toho vážím opravdu hodně. Jsem za to moc ráda a těm, co mi fandili, moc děkuji.

Věřila jste si nebo vás to hodně překvapilo?
Pro mě to byl úplný šok! Vůbec jsem nečekala, že to takhle dopadne.
Úspěch je to o to větší, že obránci nejsou tolik vidět a takováto ocenění většinou posbírají góloví útočníci či záložníci...
To ano, ale už když jsem začínala hrát fotbal, tak mě trenéři dávali do obrany. Ten post mě baví a zůstala jsem u toho dodnes.

Za vámi skončily na druhé příčce Martínková a na třetí Divišová. Čím si myslíte, že jste je předčila?
To netuším. Jak Lucie Martínková, tak i Petra Divišová jsou obě výborné fotbalistky a pro mě je už úspěch to, že jsem mohla být v nominaci s nimi.

Jak jste se dostala k fotbalu? Nelákal vás nějaký jiný sport, který je mezi ženami rozšířenější?
Začala jsem hrát v sedmi letech za MFK Dobříš se stejně starým bráchou a oba nás k fotbalu přivedl táta. Měla jsem ještě možnost dělat atletiku, ale fotbal mě bavil víc.

Jakou cestou jste se poté dostala do Slavie?
Vyhlídl si mě trenér Slavie, který potom mluvil s tátou, jestli bych to do Slavie nechtěla jít zkusit. Šla jsem a hraju tady dodnes.

Co na to říkala rodina, když jste se rozhodla pro fotbal a začala v něm být dobrá?
Tak protože mě k fotbalu táta přivedl, tak rodina mě celou dobu podporovala a fandila mi.

Jaký je váš fotbalový cíl?
Za tu dobu, co hraji ve Slávii jsme ještě nevyhráli titul, takže můj cíl je jasný.

Lákalo by vás také zahraniční angažmá?
Určitě. Kdybych měla nějakou nabídku jít hrát ven, tak bych šla moc ráda to zkusit. Ale zatim nic není, takže o tom nepřemýšlím.

Jak těžké je pro fotbalistku z české ligy dostat se do zahraničního klubu?
To je dost složité. Ono není moc možností a nabídek do zahraničí. Je těžké se tam dostat.

Máte nějaký fotbalový vzor? Ať v ženském či mužském fotbale?
V ženském fotbale je to Pavlína Ščasná a v mužském Carles Puyol.

Pojďme k domácí soutěži. Jaká je její úroveň?
V ženském fotbale jsou tři čtyři týmy, se kterýma se dá hrát fotbal. Nejlépe je na tom Slavie a Sparta. Ostatní týmy už jsou slabší.

Dokáže se někdo z mimopražských týmů alespoň lehce přiblížit Slavii či Spartě?
Slovácko ano, ale už to taky není moc vyrovnané.

Jak těžké je hledat motivaci v zápasech mimo derby, když tušíte, že soupeřkám nasázíte třeba deset gólů?
Nasazení do každého zápasu by mělo být stejné, ale pro mě je rozdíl jestli hraju se Spartou nebo týmem, který je na posledním místě tabulky. Pro nás je nejdůležitější derby, na které se připravujeme.

Hlavním zápasem je vždy derby. Je to mezi fotbalistkami hodně vyhecované? Podobně jako u mužského fotbalu? Panuje mezi vámi velká rivalita?
Pro nás to je nejdůležitější zápas sezóny, takže je to hodně vyhecované a určitě rivalita na hřišti je. Přece jenom to je derby. Ale potom mimo hřiště už to je v pohodě.

Poslední tři derby skončily remízou. Co se musí zlomit, aby jste konečně vyhrály a dokázaly Spartě vzít titul?
Musíme na sobě pořádně zamakat a dát do toho všechno. Doufám, že letos to prolomíme a vyhrajeme.

Jak často trénujete? Ženský fotbal není profesionální, dá se to v pohodě skloubit se zaměstnáním či studiem?
Tréninky máme čtyřikrát týdně a o víkendu zápas. Pro někoho to je těžší, protože má práci i o víkendu. Moc času na jiný věci nemáme, ale zvládat se to dá.

Vaše zaměstnání se také týká Slavie, že?
Ano, pracuji na Slavii na recepci už přes rok a ta práce mě baví. Jsem ráda, že to mám takhle spojené s fotbalem.

Sledujete tedy i zápasy slávistického áčka?
Na domácí zápasy chodím pravidelně.

Měli by chlapi na jaře pořádně zabrat, že?
To by určitě měli. Doufám, že budou pořádně makat, abychom se potom mohli dívat na hezký fotbal a viděli jenom výhry.