Cestovatel Jaroslav Dolejš: Teď si všechny věci budu brát raději s sebou

Osobnost Deníku

Jsme zkušení, vedení si musíme pohlídat, míní žižkovský hrdina David Sixta

/FOTO, VIDEO/ Chybělo málo a fotbalisté Viktorie Žižkov podruhé v řadě na domácím hřišti…

Přečíst článek >

Jaroslave, popište nám, prosím, co se na Střížkově vlastně stalo?

Šli jsme hrát přípravný zápas a Čakovice měly pět náhradníků. Tak jsem se s trenérem domluvil, že se půjdeme rozběhat. S jedním spoluhráčem jsme šli z kabiny poslední, zamkl jsem a pak jsem ještě zabouchl další dveře. Až jsem si říkal, že to byla chyba, protože se nikdo nedostane na záchod.

Jenže zloděj se do kabiny stejně dostal…

Klíč jsem odnesl na lavičku, dal ho do mikiny a šel kroužit. Ještě se mi smáli, že mám individuální přípravu. Bývalý trenér Čakovic Rosenhofer, z kterého je teď manažer áčka, na mě asi po třiceti minutách kývl, že půjdeme do hry. Vůbec ničeho jsem si během běhání nevšiml, nikoho u šatny neviděl. Zvláštní je to i v tom, že jsme se předtím vždycky převlékali v jiné šatně. Teď poprvé jsme šli do útrob stadionu a hned se stane tohle.

Kdy jste na ten průšvih vlastně přišli?

My jsme šli normálně hrát zápas. Na ten problém v šatně museli přijít kluci, které jsme střídali. Divné je všechno hlavně proto, že zámek u šatny byl neporušený. Správce areálu byl ze všeho úplně hotový. Každopádně zápas se dohrál, my jsme o ničem nevěděli. Někdo zavolal policii a ta to začala řešit.

Kolik vám toho zloděj stihl vzít?

Věci zmizely asi sedmi klukům. Já měl štěstí, věci si při utkání beru vždycky s sebou na lavičku. Teď to vypadá, že si je budu brát k sobě, i když budeme trénovat. Co se týče soupeře, tak jejich kabina byla v pohodě, jim se nestalo nic.

Nedávno jste se vrátil od přítelkyně z Kolumbie, kde jsou podobné věci na denním pořádku. Stejně mi ale připadá, že vás to rozhodilo…

No hlavně když jsem si představil, že bych přišel o telefon se všemi kontakty. Už jen z té představy jsem byl na mrtvici. Je pravda, že v Kolumbii se tohle děje každou chvíli. V televizi to vidíte pořád. Možná mě také zasáhlo, že podobných zkušeností jsem měl v poslední době víc.

Copak se vám přihodilo?

Dělám správce budovy na ČVUT a řešil jsem tři případy, kdy byly na záchodě ucpané nádržky. Při tom se přišlo na to, že tam jsou peněženky. Nějaké holky byly okradené na plese. Když se jim pak aspoň něco vrátilo, tak měly samozřejmě radost.

Vy jste asi měli také nejprve dobrou náladu z toho, že se vysoko vyhrálo…

To je pravda, ale tyhle následné věci všechno bohužel překonaly. Byl to opravdový šok, nikomu bych to nepřál. My ve střížkovském areálu máme všechny úterní tréninky a hrajeme tam přípravné zápasy, takže se tam brzy vrátíme. Kluci už v žertu říkali, že když se trenérovi neomluví z tréninku, tak je to tím, že prostě nemají telefon.

Všem ale do smíchu asi úplně nebylo, že?

Byl tam na zkoušce šikovný kluk, věkem ještě dorostenec, co měl na zápase i tátu. Ten přišel o peněženku, doklady, prostě o všechno. Byl z toho úplně hotový.

V klubu jste na zkoušce i vy, jste známý světoběžník. Jak daleko jsou vaše námluvy s čakovickým týmem pro jarní odvetnou část sezony?

Manažer klubu Petr Rosenhofer mě láká, abych na jaře za Čakovice hrál. Je to výzva, mají nového trenéra Štefečka, chtějí soutěž zachránit. Já samozřejmě hledám klub, kde budu na jaře hrát. Kdo mě zná, tak ví, že bych si rád kopnul za klub, kde jsem ještě během kariéry nehrál. Zatím mám těch klubů šestačtyřicet.

To vypadá, že vás to táhne jinam. Nebo je šance, že vás Čakovice „udělají"?

V Čakovicích bude o co hrát. Znám bývalého trenéra, je tam výzva v podobě nového trenéra. Funguje to tam lidsky. Navíc mám taky Čakovicím co vracet. V roce 2003 jsem s klubem spadl z přeboru, jsem jediným pamětníkem té doby. Určitě bych nechtěl zažít další pád z B třídy. Takže bych chtěl klubu pomoci.

Čtěte také: Rozhodly naše chyby, přiznal Šikl