Ještě, než vypukla sobotní divizní fotbalová bitva mezi Přední Kopaninou a Českým Brodem, převzal domácí kanonýr Bohuslav Strnadel cenu za vítězství ve 3. ročníku žebříčku Pražského deníku Pražský střelec.
Obhájil prvenství
Za sezónu nastřílel 27 branek, čímž v soutěži sčítající góly kanonýrům napříč soutěžemi obhájil svůj loňský triumf.
„Ale teď hraju jen za béčko, protože divize je už časově hodně náročná, stejně jako moje práce. A já se chci pořádně věnovat svým dvěma malým dětem,“ vysvětlil Strandel, s nímž se na zápas přišla podívat kromě ratolestí také manželka.
A tleskal mu i Tomáš Řepka, jenž pro změnu povzbuzoval svého trenéra ze Sparty Martina Haška, jenž za Kopaninu hraje.
Kanonýr na Měsíci
Pohár od firmy Victoria a roční předplatné našeho deníku předal Jan Hamrník, redaktor Deníku. Partner soutěže firma Soreta group věnovala poukázku na pozemek na Měsíci…
Až tam dozní kanonýrský věhlas.
Druhou cenu Pražský brankář převezme v sobotu Radek Sňozík, gólman ligových Bohemians 1905 na stadionu v ďolíčku.
Buďte jen na správném místě…
Převzal cenu Deníku a zatleskal mu i sparťan Tomáš Řepka, jenž se na zápas přišel podívat. A pak?
Sedl si do hlediště a také jen sledoval duel „svého“ divizního týmu s Českým Brodem. Bohuslav Strnadel, fotbalový kanonýr Přední Kopaniny, se rozhodl upřednostnit před vlastní kariérou starost o dvě ratolesti. „Bylo to hodně náročné rozhodnutí,“ přiznal 31letý útočník.
Vloni A týmu vystřelil postup do divize, letos nastupuje za béčko v I.A třídě.
Ale branky dáváte dál, což se mi nikdy nedařilo. Co mi poradíte?
(smích) Být ve správný čas na správném místě.
Jenže nemám onen zabijácký instinkt, který střelci potřebují. Vy ho máte vrozený?
Dával jsem góly i v mládí, to je pravda. Ale člověk trénuje, dostane se pod vedení určitých lidí – a ti instinkty podle mě buď utlumí, nebo zvýrazní. Já jsem měl asi štěstí.
Pomohl vám i trenér Koubek, současný kouč Baníku Ostrava, že?
Jednoznačně, na Kladně jsem pod ním jen rostl. Snažil se ve mně vzbudit pocit, že bych měl střílet branky, a to se pak myslím docela dařilo.
A tak jste se dostal až do druhé ligy. Vždycky jste nastupoval v útoku?
Zkoušeli mě i na beka, ale to se vysloveně nedařilo.
Byl jste až příliš útočný obránce?
To ani ne, ale nemám ty správné instinkty. Čtení hry jsem neuměl nikdy a chybí mi i taková chuť zabrat nazpátek.
Naopak byste měl být sobec. Nebo se to alespoň o forvardech traduje…
Já jsem v tomhle taková divná výjimka. Koukám na druhý, snažím se hledat i jiné možnosti, než dát gól sám.
V čem jste nejsilnější?
(smích) Hmm. Nejvíc asi ve hře hlavou,.
Vaše schopnosti by velmi pravděpodobně na divizi v pohodě stačily. Jenže vy ji dobrovolně nehrajete…
Vidíte, že tady mám dvě malé děti (na zápas se přišel podívat s celou rodinou – pozn. red.). Chci se jim pořádně věnovat. A divize je časově náročná a to samé platí i o mojí práci.
Kde pracujete?
Dělám kurýra u americké společnosti. Od půl deváté dopoledne do pěti, šesti do večera. Pak jsem odjel na trénink, děti chodí kolem sedmé osmé spát. Viděl jsem je dvacet minut ráno, což nevyhovovalo mně, ženě ani dětem.
Rozhodování ale bylo, předpokládám, složité?
Hodně. Ale děti jsou malé jen jednou a až odrostou, asi bych si vyčítal, že jsem se jim tolik nevěnoval. Svých rozhodnutí jsem nikdy nelitoval.
Jak dlouho jste o něm uvažoval?
Už vloni před sezonou. Jenže pak se to rozjelo, mně se dařilo střelecky a celé mužstvo získávalo body. Takže jsem si říkal: tak to teda ne, teď končit nebudu. Mám možnost postoupit, chci to dotáhnout do konce.
Jenže letos sledujete áčko jen z tribuny. Nechce se vám vlítnout na hřiště?
Samozřejmě se na to nekouká snadno, nohy mi běhají pořád. Ale vím, že zítra nastoupím na béčko, kde si určitě dobře zahraju. (na nedělní výhře nad Stodůlkami se podílel dvěma brankami – pozn. red.).